Kapitola 8

V posledních dnech Pán utěší Sion a shromáždí Izrael–Vykoupení přijdou do Sionu za veliké radosti–Porovnej s Izaiášem 51 a 52:1–2. Kolem roku 559–545 př. Kr.

  Poslouchejte mne, vy, kteří následujete spravedlivost. Pohleďte na skálu, z které jste vytesáni, a na hlubokost jámy, z níž jste vykopáni.

  Pohleďte na Abrahama, otce svého, a na Sáru, tu, která vás porodila; neboť jeho jediného jsem povolal a požehnal mu.

  Neboť Pán utěší Sion, utěší všechna pustá místa jeho; a učiní pustinu jeho podobnou Edenu a poušť jeho podobnou zahradě Páně. Bude tam radost a veselí, díkůvzdání a prozpěvování.

  Poslouchej mne, lide můj; a nakloň mi ucho, ó národe můj; neboť zákon vyjde ode mne a uvedu soud svůj, aby byl světlem pro lid.

  Blízko je spravedlivost má; spasení mé vyšlo a rámě mé bude souditi lid. Ostrovy mne budou očekávati a v rámě mé budou důvěřovati.

  Pozdvihněte oči své k nebesům a pohlédněte na zemi dole; neboť nebesa zmizí jako dým a země zestárne jako šat; a ti, kteří na ní dlí, zemřou podobně. Ale spasení mé bude na věky a spravedlivost má nebude zrušena.

  Poslouchejte mne, vy, kteří znáte spravedlivost, lidé, v jejichž srdce jsem vepsal zákon svůj, nebojte se potupy od lidí, ani se neobávejte spílání jejich.

  Neboť mol je sežere jako šat a červ je sežere jako vlnu. Ale spravedlivost má bude na věky a spasení mé z pokolení na pokolení.

  Probuď se, probuď se! Oblec se v sílu, ó rámě Páně; probuď se jako v dávných dnech. Což nejsi ten, kdo rozsekal Raab a probodl draka

  10 Což nejsi ten, kdo vysušil moře, vody veliké hloubky; kdo učinil z hlubin moře cestu pro vykoupené, aby přešli

  11 Tudíž vykoupení Páně se navrátí a přijdou do Sionu se zpěvem; a věčná radost a svatost bude na jejich hlavách; a obdrží veselí a radost; smutek a truchlení utekou.

  12 To jsem já; ano, to jsem já, kdo vás utěšuje. Viz, kdo jsi ty, že by ses měl báti člověka, který zemře, a syna člověka, který bude učiněn podobným trávě

  13 A zapomínáš na Pána, tvůrce svého, který roztáhl nebesa a položil základy země, a neustále se bojíš každý den pro vztek utlačitele, jako by byl připraven ničiti? A kde je vztek utlačitele

  14 Zajatý vyhnanec pospíchá, aby mohl býti propuštěn a aby nezemřel v jámě, ani aby neměl nedostatek chleba.

  15 Ale já jsem Pán, tvůj Bůh, jehož vlny hučely; Pán zástupů jest jméno mé.

  16 A slova svá jsem vkládal do úst tvých a skrýval jsem tě ve stínu ruky své, abych mohl zasaditi nebesa a položiti základy země a říci Sionu: Viz, ty jsi lidem mým.

  17 Probuď se, probuď se, povstaň, ó Jeruzaléme, který jsi pil z ruky Páně kalich prchlivosti jeho – vypil jsi kal z kalicha závrati do dna –

  18 A nikdo, kdo by ho vedl, mezi všemi syny, které zrodil; ani nikdo, kdo ho bere za ruku, ze všech synů, které vychoval.

  19 Tito dva synové přicházejí k tobě, kdo tě bude litovati – zpustošení tvé a zničení a hlad a meč – a kým tě mám utěšiti

  20 Synové tvoji ochabli, kromě těchto dvou; ti leží na rozcestí všech ulic; jako divoký býk v síti, jsou plni prchlivosti Páně, pokárání Boha tvého.

  21 Tudíž slyš nyní toto, ty soužený a opilý, a nikoli vínem:

  22 Tak praví tvůj Pán, Pán a Bůh tvůj vede při lidu svého; viz, odňal jsem z ruky tvé kalich závrati, kal z kalicha prchlivosti své; nebudeš ho píti více.

  23 Ale vložím jej do ruky těch, kteří tě sužují; kteří říkali duši tvé: Skloň se, ať můžeme přejíti – a ty jsi pokládal tělo své jako zemi a jako ulici těm, kteří přešli.

  24 Probuď se, probuď se, oblec se v sílu svou, ó Sione; oblec se v krásný šat svůj, ó Jeruzaléme, město svaté; neboť od nynějška již nikdy do tebe nevejde neobřezaný a nečistý.

  25 Otřes se z prachu; povstaň, posaď se, ó Jeruzaléme; uvolni se z okovů hrdla svého, ó zajatá dcero Sionská.