1 Vpravdě, vpravdě pravím, že bych chtěl, abyste dávali ^aalmužny chudým; ale mějte se na pozoru, abyste nedávali almužny své před lidmi, abyste od nich byli viděni; jinak nemáte žádnou odměnu od Otce svého, který je v nebi.

2 Tudíž, když budete dávati almužny, nevytrubujte před sebou, jako to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby měli ^aslávu lidskou. Vpravdě pravím vám, mají odměnu svou.

3 Ale když ty dáváš almužny, nechť levice tvá neví, co činí pravice tvá;

4 Aby almužny tvé mohly býti v skrytu; a Otec tvůj, který vidí v skrytu, tě odmění zjevně.

5 A když se ^amodlíš, nebudeš to činiti jako pokrytci, neboť ti se rádi modlí stojíce v synagogách a na nárožích, aby mohli býti viděni lidmi. Vpravdě pravím vám, mají odměnu svou.

6 Ale ty, když se modlíš, vejdi do komůrky své, a když jsi zavřel dveře své, modli se k Otci svému, který je v skrytu; a Otec tvůj, který vidí v skrytu, tě odmění zjevně.

7 Ale když se modlíte, nepoužívejte prázdná opakování jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro mnohomluvnost svou.

8 Nebuďte tudíž jako oni, neboť Otec váš ^aví, čeho je vám zapotřebí, ještě dříve, nežli ho požádáte.

9 Tímto ^azpůsobem se tudíž ^bmodlete: ^cOtče náš, který jsi v nebi, posvěceno buď jméno tvé.

10 Staň se vůle tvá na zemi, jako na nebi.

11 A odpusť nám viny naše, jako my odpouštíme viníkům svým.

12 A ^aneuveď nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

13 Neboť tvé jest království i moc i sláva, na věky. Amen.

14 Neboť ^aodpustíte-li lidem přestupky jejich, i vám odpustí nebeský Otec váš;

15 Neodpustíte-li však lidem přestupky jejich, ani Otec váš neodpustí přestupky vaše.

16 Nadto, když se ^apostíte, nebuďte jako pokrytci zasmušilí, neboť oni zachmuřují tvář svou, aby ukázali lidem, že se postí. Vpravdě pravím vám, mají odměnu svou.

17 Avšak ty, když se postíš, pomaž hlavu svou a umyj tvář svou;

18 Abys neukazoval lidem, že se postíš, ale Otci svému, který je v ^askrytu; a Otec tvůj, který vidí v skrytu, tě odmění zjevně.

19 Neukládejte si poklady na zemi, kde ničí mol a rez a kde se dobývají zloději a kradou.

20 Ale ukládejte si ^apoklady v nebi, kde mol ani rez neničí a kde se zloději nedobývají ani nekradou.

21 Neboť kde je poklad váš, tam bude i srdce vaše.

22 ^aSvětlem těla je oko; je-li tudíž oko tvé čisté, celé tělo bude naplněno světlem.

23 Avšak je-li oko tvé zlé, celé tělo tvé bude naplněno temnotou. Je-li tudíž světlo, které je v tobě, temnotou, jak veliká je to temnota!

24 Nikdo nemůže ^asloužiti dvěma pánům; neboť buď bude jednoho nenáviděti a druhého milovati, anebo jednoho se přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete sloužiti Bohu i mamonu.

25 A nyní, stalo se, že když Ježíš promluvil tato slova, pohlédl na oněch dvanáct, které si vyvolil, a pravil jim: Pamatujte na slova, jež jsem promlouval. Neboť vizte, vy jste ti, které jsem si vyvolil, abyste ^asloužili tomuto lidu. Tudíž, pravím vám: ^bNevěnujte žádnou myšlenku životu svému, co budete jísti nebo co budete píti; ani tělu svému, čím se odějete. Není snad život více nežli pokrm a tělo více nežli oděv?

26 Pohleďte na ptáky ve vzduchu, vždyť nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol; a přece je nebeský Otec váš živí. Nejste snad o mnoho cennější?

27 Kdo z vás může přemýšlením přidati loket k postavě své?

28 A proč myslíte na oděv? Pohleďte na lilie polní, jak rostou; nepracují ani nepředou;

29 A přece, pravím vám, že vpravdě Šalomoun v celé slávě své nebyl oděn tak, jako jedna z nich.

30 Pročež, odívá-li Bůh tak trávu polní, která dnes je a zítra bude vhozena do pece, právě tak oděje vás, nebudete-li malé víry.

31 Tudíž, nevěnujte tomu žádnou myšlenku řkouce: Co budeme jísti? Nebo: Co budeme píti? Nebo: Čím se odějeme?

32 Neboť nebeský Otec váš ví, že máte zapotřebí všech těchto věcí.

33 Ale hledejte nejprve ^akrálovství Boží a spravedlivost jeho a všechny tyto věci vám budou přidány.

34 Nevěnujte tudíž žádnou myšlenku zítřku, neboť zítřek se postará o věci své sám. Dosti je zla na jednom dni.