1 Vizte nyní, stalo se, že když Ježíš promluvil tato slova, rozhlédl se opět kolem po zástupu a pravil jim: Vizte, ^ačas můj je na dosah.

2 Cítím, že jste slabí, že nemůžete ^aporozuměti všem slovům mým, jež mi Otec přikázal, abych k vám v tuto dobu promluvil.

3 Tudíž, jděte do domova svého a ^apřemítejte o věcech, o kterých jsem mluvil, a proste Otce ve jménu mém, abyste porozuměli, a ^bpřipravte mysl svou na ^czítřek a já k vám opět přijdu.

4 Ale nyní ^ajdu k Otci, a také abych se ^bukázal ^cztraceným kmenům Izraele, neboť pro Otce nejsou ztraceny, neboť on ví, kam je odvedl.

5 A stalo se, že když Ježíš takto promluvil, opět se rozhlédl po zástupu a spatřil, že pláčí a upřeně na něho hledí, jako by ho chtěli prositi, aby s nimi zůstal ještě chvíli.

6 A on jim pravil: Vizte, nitro mé je naplněno ^asoucitem vůči vám.

7 Máte mezi sebou nějaké, kteří jsou nemocní? Přiveďte je sem. Máte nějaké, kteří jsou chromí nebo slepí nebo kulhající nebo zmrzačení nebo malomocní nebo ochrnutí nebo kteří jsou hluší anebo jakkoli sužovaní? Přiveďte je sem a já je uzdravím, neboť mám s vámi soucit; nitro mé je plné milosrdenství.

8 Neboť cítím, že si přejete, abych vám ukázal to, co jsem učinil bratřím vašim v Jeruzalémě, neboť vidím, že ^avíra vaše ^bpostačuje k tomu, abych vás uzdravil.

9 A stalo se, že když takto promluvil, celý zástup předstoupil s nemocnými svými a sužovanými svými a chromými svými a se slepými svými a s němými svými a se všemi těmi, kteří byli jakkoli sužováni; a on ^auzdravil každého, jak před něho byli předvedeni.

10 A oni všichni, jak ti, kteří byli uzdraveni, tak ti, kteří byli zdraví, se sklonili u jeho nohou a uctívali ho; a všichni, kteří pro zástup mohli přijíti, ^alíbali jeho nohy, natolik, že smáčeli jeho nohy svými slzami.

11 A stalo se, že přikázal, aby byly přivedeny jejich ^amalé děti.

12 Tak přivedli své malé děti a posadili je na zem okolo něho a Ježíš stál uprostřed; a zástup ustoupil, až k němu byly všechny přivedeny.

13 A stalo se, že když byly všechny přivedeny a Ježíš stál uprostřed, přikázal zástupu, aby ^apoklekl na zem.

14 A stalo se, že když poklekli na zem, Ježíš v nitru svém zasténal a pravil: Otče, jsem ^azarmoucen pro zlovolnost lidu domu Izraele.

15 A když pravil tato slova, on sám také poklekl na zem; a vizte, modlil se k Otci, a věci, jež se modlil, nemohou býti napsány, a zástup, který ho slyšel, to dosvědčil.

16 A tímto způsobem svědčí: ^aOko nikdy nevidělo ani ucho nikdy dříve neslyšelo tak veliké a podivuhodné věci, jaké jsme viděli a slyšeli Ježíše promlouvati k Otci;

17 A žádný ^ajazyk nemůže vypověděti ani nikdo nemůže napsati ani srdce lidské si nemůže představiti tak veliké a podivuhodné věci, jaké jsme viděli i slyšeli Ježíše promlouvati; a nikdo si neumí představiti onu radost, která naplnila duši naši ve chvíli, kdy jsme ho slyšeli modliti se za nás k Otci.

18 A stalo se, že když se Ježíš ustal k Otci modliti, povstal; ale ^aradost zástupu byla tak veliká, že byli přemoženi.

19 A stalo se, že Ježíš k nim promluvil a pokynul jim, aby vstali.

20 A oni vstali ze země a on jim pravil: Požehnaní jste pro víru svou. A nyní vizte, radost má je úplná.

21 A když pravil tato slova, ^aplakal, a zástup to dosvědčil, a on bral jejich malé děti, jedno po druhém, a ^bžehnal jim a modlil se za ně k Otci.

22 A když to učinil, plakal opět;

23 A promluvil k zástupu a pravil jim: Pohleďte na maličké své.

24 A když pohlédli, aby viděli, upřeli oči své k nebi a uviděli nebesa otevřená a uviděli anděly sestupující s nebe jakoby uprostřed ohně; a sestoupili dolů a ^aobklopili ony maličké a ti byli obklopeni ohněm; a andělé jim sloužili.

25 A zástup to viděl a slyšel a dosvědčil; a vědí, že svědectví jejich je pravdivé, neboť všichni to viděli a slyšeli, každý sám za sebe; a čítali okolo dvou tisíc a pěti set duší; a sestávali z mužů, žen a dětí.