Třetí NefiKniha Nefiova syna Nefiova, který byl synem Helamanovým

Kapitola 8

Bouře, zemětřesení, požáry, vichřice a přírodní pozdvižení potvrzují ukřižování Kristovo – Mnoho lidí je zničeno – Tři dny pokrývá zemi temnota – Ti, kteří zůstávají, naříkají nad svým osudem. Kolem roku 33–34 po Kr.

1 A nyní, stalo se, že podle našeho záznamu, a my víme, že náš záznam je pravdivý, neboť vizte, ten, který záznam vedl, byl mužem spravedlným – neboť vpravdě učinil mnoho azázraků ve bjménu Ježíšově; a nikdo nemohl učiniti zázrak ve jménu Ježíšově, ledaže byl všecken očištěn od nepravosti své –

2 A nyní, stalo se, jestliže se tento muž nedopustil chyby v počítání našeho času, že uplynul atřicátý a třetí rok;

3 A lidé počali s velikou horlivostí vyhlížeti znamení, jež dal prorok Samuel, Lamanita, ano, dobu, kdy měla na tváři země býti atma po dobu tří dnů.

4 A mezi lidem nastaly veliké pochybnosti a spory i přesto, že bylo dáno tak mnoho aznamení.

5 A stalo se v třicátém a čtvrtém roce, v prvním měsíci, čtvrtého dne toho měsíce, že se zvedla veliká bouře, jakou ještě nikdy nikdo v celé zemi nezažil.

6 A také přišel obrovský a strašlivý vichr; a přišlo hrozivé ahřmění, natolik, že botřásalo celou zemí, jako by se měla rozpuknouti.

7 A přišly nesmírně ostré blesky, jaké ještě nikdy nikdo v celé zemi nezažil.

8 A aměsto Zarahemla vzplálo ohněm.

9 A město Moroni se potopilo v hlubiny mořské a jeho obyvatelé utonuli.

10 A na město Moronia byla přenesena země, takže tam povstala namísto města veliká hora.

11 A veliké a strašlivé zničení nastalo v zemi jižní.

12 Ale vizte, větší a strašlivější zničení nastalo v zemi severní; neboť vizte, celá tvář země byla změněna bouří a vichřicemi a hromy a blesky a nesmírně velikým otřásáním celé země;

13 A asilnice se rozpukaly a přímé cesty byly zničeny a mnoho rovných míst se stalo nerovnými.

14 A mnohá veliká a význačná města se apropadla a mnohá byla spálena a mnohá se otřásala, až jejich stavby popadaly k zemi a jejich obyvatelé byli zabiti a ona místa zpustla.

15 A bylo několik měst, jež zůstala; ale jejich poničení bylo nesmírně veliké a byli v nich mnozí lidé, kteří byli zabiti.

16 A byli někteří, kteří byli odneseni vichřicí; a kam se poděli, to nikdo neví, ví se pouze to, že byli odneseni.

17 A tak byla tvář celé země znetvořena bouřemi a hromy a blesky a otřásáním země.

18 A vizte, askály se rozpukaly vedví; byly rozpukány po tváři celé země, natolik, že se nacházely jako úlomky a jako rozsedliny a jako trhliny po celé tváři země.

19 A stalo se, že když tyto hromy a blesky a bouře a vichr a otřásání země ustaly – neboť vizte, trvaly po dobu asi atří hodin; a někteří říkali, že ona doba byla delší; nicméně všechny tyto veliké a strašlivé věci byly učiněny během doby asi tří hodin – a pak vizte, na tváři země nastala temnota.

20 A stalo se, že na celé tváři země byla hustá temnota, natolik, že její obyvatelé, kteří nepadli, mohli acítiti bpáru temnoty;

21 A pro onu temnotu nemohlo býti žádného světla ani svíce ani pochodně; ani nemohl býti rozdělán oheň jejich vybraným a nesmírně suchým dřevem, takže nemohlo býti vůbec žádného světla;

22 A žádné světlo nebylo viděti, ani oheň ani záblesk ani slunce ani měsíc ani hvězdy, neboť tak veliké byly mlhy temnoty, které byly na tváři země.

23 A stalo se, že po dobu atří dnů nebylo viděti žádného světla; a mezi veškerým lidem bylo neustále veliké truchlení a kvílení a pláč; ano, převeliké bylo sténání lidu pro onu temnotu a veliké zničení, které na něj přišlo.

24 A na jednom místě bylo slyšeti, jak volají řkouce: Ó, kéž bychom bývali činili pokání před tímto velikým a strašlivým dnem, a pak by naši bratří byli ušetřeni a nebyli by spáleni v onom velikém městě aZarahemla.

25 A na jiném místě bylo slyšeti, jak volají a truchlí řkouce: Ó, kéž bychom bývali činili pokání před tímto velikým a strašlivým dnem a kéž bychom nezabíjeli a nekamenovali proroky a nevyvrhovali je; pak by byly naše matky a naše krásné dcery a naše děti ušetřeny a nebyly by pohřbeny v onom velikém městě Moronia. A tak bylo kvílení lidu veliké a strašlivé.