Kapitola 15

Alma a Amulek jdou do Sidomu a zakládají církev–Alma uzdravuje Zezroma, který se připojuje k Církvi–Mnozí jsou pokřtěni a Církvi se daří–Alma a Amulek jdou do Zarahemly. Kolem roku 81 př. Kr.

  A stalo se, že Almovi a Amulekovi bylo přikázáno, aby z toho města odešli; a oni odešli a došli až do země Sidom; a vizte, tam našli veškerý lid, který odešel ze země Ammonia, který byl vyvržen a kamenován, protože věřil slovům Almovým.

  A oni jim nyní vyprávěli vše, co se stalo jejich manželkám a dětem, a také o sobě a o své moci k vysvobození.

  A také Zezrom ležel v Sidomu nemocný se spalující horečkou, která byla způsobena velikým soužením jeho mysli na základě jeho zlovolnosti, neboť se domníval, že Almy a Amuleka již není; a domníval se, že byli zabiti pro jeho nepravost. A tento veliký hřích a mnoho jeho dalších hříchů drásalo jeho mysl, až převelice ztěžkla, nemaje žádného vysvobození; tudíž počal býti sžírán pálivým žárem.

  Nyní, když uslyšel, že Alma a Amulek jsou v zemi Sidom, jeho srdce nabylo odvahy a on jim ihned poslal vzkaz žádaje je, aby za ním přišli.

  A stalo se, že šli hned, uposlechnuvše vzkazu, který jim poslal; a šli do domu k Zezromovi; a našli ho na loži nemocného, byl velmi zubožený se spalující horečkou; a také jeho mysl byla nesmírně těžká pro jeho nepravosti; a když je uviděl, vztáhl ruku a prosil je, aby ho uzdravili.

  A stalo se, že Alma mu pravil, uchopiv ho za ruku: Věříš v moc Kristovu ke spasení

  A on odpověděl a pravil: Ano, věřím všem slovům, jimž jsi učil.

  A Alma pravil: Věříš-li ve vykoupení Krista, můžeš býti uzdraven.

  A on pravil: Ano, věřím podle slov tvých.

  10 A pak Alma zvolal k Pánu řka: Ó Pane, náš Bože, buď milosrdný k tomuto muži a uzdrav jej podle víry jeho, jež je v Kristu.

  11 A když Alma pravil tato slova, Zezrom vyskočil na nohy a počal choditi; a to se stalo k velikému úžasu veškerého lidu; a známost o tom se rozšířila po celé zemi Sidom.

  12 A Alma pokřtil Zezroma Pánu; a on počal od té doby nadále kázati lidu.

  13 A Alma založil v zemi Sidom církev a vysvětil kněze a učitele v zemi, aby křtili Pánu každého, kdo si přál býti pokřtěn.

  14 A stalo se, že jich bylo mnoho; neboť se shlukovali z celé krajiny okolo Sidomu a byli křtěni.

  15 Ale co se týká lidí, kteří byli v zemi Ammonia, ti přesto zůstali tvrdošíjným lidem zatvrzelého srdce; a nečinili pokání ze svých hříchů, připisujíce moc Almovu a Amulekovu ďáblovi; neboť byli vyznání Nehorova a nevěřili v pokání ze svých hříchů.

  16 A stalo se, že Alma a Amulek, Amulek opustiv pro slovo Boží veškeré své zlato a stříbro a své drahocenné věci, jež byly v zemi Ammonia, byv zavržen těmi, kteří kdysi byli jeho přáteli, a také svým otcem a svými příbuznými;

  17 Tudíž, Alma, založiv v Sidomu církev, vida veliké zadržení, ano, vida, že lidé byli zadrženi co do pýchy svého srdce a počali se pokořovati před Bohem a počali se shromažďovati ve svých svatyních, aby před oltářem uctívali Boha, bdíce a modlíce se neustále, aby byli vysvobozeni od Satana a od smrti a od zničení –

  18 Nyní, jak jsem pravil, Alma spatřiv všechny tyto věci, tudíž vzal Amuleka a přešel do země Zarahemla a vzal ho do svého vlastního domu a pomáhal mu v jeho soužení a posiloval ho v Pánu.

  19 A tak skončil desátý rok vlády soudců nad lidem Nefiovým.