Kapitola 16

Lamanité ničí lid Ammonia–Zoram vede Nefity k vítězství nad Lamanity–Alma a Amulek a mnoho jiných káží slovo–Učí, že se Kristus po svém vzkříšení ukáže Nefitům. Kolem roku 81–77 př. Kr.

  A stalo se, že v jedenáctém roce vlády soudců nad lidem Nefiovým, pátého dne druhého měsíce, poté, co byl v zemi Zarahemla veliký mír, poté, co nebylo válek ani svárů po určitý počet let, až do pátého dne druhého měsíce v jedenáctém roce, bylo po celé zemi slyšeti volání o válce.

  Neboť vizte, vojska Lamanitů přešla přes hranice země ze strany pustiny až do města Ammonia a počala pobíjeti lid a ničiti město.

  A nyní, stalo se, že nežli Nefité stačili sebrati dostatečné vojsko, aby je vyhnali ze země, oni zničili lid, který byl ve městě Ammonia, a také některé okolo hranic Noé, a jiné zajali a odvedli do pustiny.

  Nyní, stalo se, že Nefité si přáli získati ty, kteří byli uneseni jako zajatci do pustiny.

  Tudíž, ten, který byl určen za hlavního velitele nad vojsky Nefitů (a jmenoval se Zoram a měl dva syny, Lehiho a Ahu) – nyní, Zoram a jeho dva synové, vědouce, že Alma je vysokým knězem nad církví, a uslyševše, že má ducha proroctví, tudíž šli za ním a přáli si od něho zvěděti, kam by Pán chtěl, aby v pustině šli při hledání svých bratří, kteří byli zajati Lamanity.

  A stalo se, že Alma se ohledně této věci tázal Pána. A Alma se vrátil a pravil jim: Vizte, Lamanité přejdou řeku Sidon v jižní pustině daleko za hranicemi země Manti. A vizte, tam je potkáte, na východ od řeky Sidon, a tam vám Pán vydá vaše bratří, kteří byli zajati Lamanity.

  A stalo se, že Zoram a jeho synové přešli přes řeku Sidon se svými vojsky a pochodovali daleko za hranice Manti do jižní pustiny, která byla na východním břehu řeky Sidon.

  A vpadli na vojska Lamanitů a Lamanité byli rozptýleni a zahnáni do pustiny; a oni si vzali své bratří, kteří byli zajati Lamanity, a ani jediná duše z těch, kteří byli zajati, nebyla ztracena. A byli přivedeni svými bratřími, aby vlastnili své vlastní země.

  A tak skončil jedenáctý rok soudců, Lamanité byli vyhnáni ze země a lid Ammonia byl zničen; ano, každá živá duše z Ammoniaitů byla zničena a taktéž jejich veliké město, o němž pravili, že ho Bůh pro jeho velikost nemůže zničiti.

  10 Ale vizte, v jediném dni bylo zpustošeno; a mrtvoly byly znetvořeny psy a divou zvěří z pustiny.

  11 Nicméně po mnoha dnech byla jejich mrtvá těla nahromaděna na tváři země a byla pokryta mělkou pokrývkou. A nyní, tak veliký byl z toho zápach, že po mnoho let do země Ammonia nevkročili lidé, aby ji vlastnili. A byla nazvána Pustotou Nehorů; neboť byli vyznání Nehorova, ti, kteří byli zabiti; a jejich země zůstaly pusté.

  12 A Lamanité se nevrátili, aby válčili proti Nefitům, do čtrnáctého roku vlády soudců nad lidem Nefiovým. A tak po tři roky měl lid Nefiův v celé zemi trvalý mír.

  13 A Alma a Amulek chodili kážíce lidem pokání v jejich chrámech a v jejich svatyních, a také v jejich synagogách, které byly postaveny po způsobu Židů.

  14 A tolika, kolik jich chtělo slyšeti jejich slova, neustále udíleli slovo Boží bez jakéhokoli stranění osobám.

  15 A takto šli Alma a Amulek a také mnoho dalších, kteří byli pro toto dílo vybráni, aby kázali slovo po celé zemi. A zakládání církve se rozšířilo po celé zemi, v celé krajině okolo, mezi veškerým lidem Nefitů.

  16 A nebylo mezi nimi žádné nerovnosti; Pán vyléval Ducha svého na celou tvář země, aby připravil mysl dětí lidských neboli aby připravil srdce jejich na to, aby přijaly slovo, jež mezi nimi bude učeno v době příchodu jeho –

  17 Aby nebyli proti slovu zatvrzelí, aby nebyli nevěřící a nepokračovali ke zkáze, ale aby slovo přijali s radostí a byli jako větev naroubováni na pravý vinný kmen, aby mohli vejíti v odpočinutí Pána, svého Boha.

  18 Nyní, oni kněží, kteří chodili mezi lidem, kázali proti veškerému lhaní a klamání a závidění a rozbrojům a zášti a spílání a krádeži, loupení, plenění, vraždění, páchání cizoložství a všeliké nestoudnosti volajíce, že tyto věci nemají býti –

  19 A vykládali o tom, co musí zakrátko přijíti; ano, vykládali o příchodu Syna Božího, o utrpení jeho a o smrti a také o vzkříšení mrtvých.

  20 A mnozí z lidu se vyptávali na místo, kam má Syn Boží přijíti; a byli poučeni, že se jim ukáže po svém vzkříšení; a tomu lid naslouchal s velikou radostí a s potěšením.

  21 A nyní, poté, co byla církev založena v celé zemi – dosáhnuvši vítězství nad ďáblem, a slovo Boží bylo kázáno v čistotě své v celé zemi a Pán na lid vyléval svá požehnání – tak skončil čtrnáctý rok vlády soudců nad lidem Nefiovým.