Kniha Almova syna Almy

Kapitola 16

Lamanité ničí lid Ammonia – Zoram vede Nefity k vítězství nad Lamanity – Alma a Amulek a mnoho jiných káží slovo – Učí, že se Kristus po svém vzkříšení ukáže Nefitům. Kolem roku 81–77 př. Kr.

1 A stalo se, že v jedenáctém roce vlády soudců nad lidem Nefiovým, pátého dne druhého měsíce, poté, co byl v zemi Zarahemla veliký mír, poté, co nebylo válek ani svárů po určitý počet let, až do pátého dne druhého měsíce v jedenáctém roce, bylo po celé zemi slyšeti volání o válce.

2 Neboť vizte, vojska Lamanitů přešla přes hranice země ze strany pustiny až do města aAmmonia a počala pobíjeti lid a ničiti město.

3 A nyní, stalo se, že nežli Nefité stačili sebrati dostatečné vojsko, aby je vyhnali ze země, oni azničili lid, který byl ve městě Ammonia, a také některé okolo hranic Noé, a jiné zajali a odvedli do pustiny.

4 Nyní, stalo se, že Nefité si přáli získati ty, kteří byli uneseni jako zajatci do pustiny.

5 Tudíž, ten, který byl určen za hlavního velitele nad vojsky Nefitů (a jmenoval se Zoram a měl dva syny, Lehiho a Ahu) – nyní, Zoram a jeho dva synové, vědouce, že Alma je vysokým knězem nad církví, a uslyševše, že má ducha proroctví, tudíž šli za ním a přáli si od něho zvěděti, kam by Pán chtěl, aby v pustině šli při hledání svých bratří, kteří byli zajati Lamanity.

6 A stalo se, že Alma se ohledně této věci atázal Pána. A Alma se vrátil a pravil jim: Vizte, Lamanité přejdou řeku Sidon v jižní pustině daleko za hranicemi země Manti. A vizte, tam je potkáte, na východ od řeky Sidon, a tam vám Pán vydá vaše bratří, kteří byli zajati Lamanity.

7 A stalo se, že Zoram a jeho synové přešli přes řeku Sidon se svými vojsky a pochodovali daleko za hranice Manti do jižní pustiny, která byla na východním břehu řeky Sidon.

8 A vpadli na vojska Lamanitů a Lamanité byli rozptýleni a zahnáni do pustiny; a oni si vzali své bratří, kteří byli zajati Lamanity, a ani jediná duše z těch, kteří byli zajati, nebyla ztracena. A byli přivedeni svými bratřími, aby vlastnili své vlastní země.

9 A tak skončil jedenáctý rok soudců, Lamanité byli vyhnáni ze země a lid Ammonia byl azničen; ano, každá živá duše z Ammoniaitů byla bzničena a taktéž jejich veliké město, o němž pravili, že ho Bůh pro jeho velikost nemůže zničiti.

10 Ale vizte, v ajediném dni bylo zpustošeno; a mrtvoly byly znetvořeny psy a divou zvěří z pustiny.

11 Nicméně po mnoha dnech byla jejich mrtvá těla nahromaděna na tváři země a byla pokryta mělkou pokrývkou. A nyní, tak veliký byl z toho zápach, že po mnoho let do země Ammonia nevkročili lidé, aby ji vlastnili. A byla nazvána Pustotou Nehorů; neboť byli vyznání aNehorova, ti, kteří byli zabiti; a jejich země zůstaly pusté.

12 A Lamanité se nevrátili, aby válčili proti Nefitům, do čtrnáctého roku vlády soudců nad lidem Nefiovým. A tak po tři roky měl lid Nefiův v celé zemi trvalý mír.

13 A Alma a Amulek chodili kážíce lidem pokání v jejich achrámech a v jejich svatyních, a také v jejich bsynagogách, které byly postaveny po způsobu Židů.

14 A tolika, kolik jich chtělo slyšeti jejich slova, neustále udíleli slovo Boží bez jakéhokoli astranění osobám.

15 A takto šli Alma a Amulek a také mnoho dalších, kteří byli pro toto dílo vybráni, aby kázali slovo po celé zemi. A zakládání církve se rozšířilo po celé zemi, v celé krajině okolo, mezi veškerým lidem Nefitů.

16 A nebylo mezi nimi ažádné nerovnosti; Pán vyléval Ducha svého na celou tvář země, aby připravil mysl dětí lidských neboli aby připravil bsrdce jejich na to, aby přijaly slovo, jež mezi nimi bude učeno v době příchodu jeho –

17 Aby nebyli proti slovu zatvrzelí, aby nebyli nevěřící a nepokračovali ke zkáze, ale aby slovo přijali s radostí a byli jako avětev naroubováni na pravý bvinný kmen, aby mohli vejíti v codpočinutí Pána, svého Boha.

18 Nyní, oni akněží, kteří chodili mezi lidem, kázali proti veškerému lhaní a bklamání a czávidění a rozbrojům a zášti a spílání a krádeži, loupení, plenění, vraždění, páchání cizoložství a všeliké nestoudnosti volajíce, že tyto věci nemají býti –

19 A vykládali o tom, co musí zakrátko přijíti; ano, vykládali o apříchodu Syna Božího, o utrpení jeho a o smrti a také o vzkříšení mrtvých.

20 A mnozí z lidu se vyptávali na místo, kam má Syn Boží přijíti; a byli poučeni, že se jim aukáže bpo svém vzkříšení; a tomu lid naslouchal s velikou radostí a s potěšením.

21 A nyní, poté, co byla církev založena v celé zemi – dosáhnuvši avítězství nad ďáblem, a slovo Boží bylo kázáno v čistotě své v celé zemi a Pán na lid vyléval svá požehnání – tak skončil čtrnáctý rok vlády soudců nad lidem Nefiovým.