Kapitola 18

Král Lamoni se domnívá, že Ammon je Veliký Duch–Ammon poučuje krále o stvoření, o Božím jednání s lidmi a o vykoupení, jež přichází skrze Krista–Lamoni věří a padá k zemi jakoby mrtvý. Kolem roku 90 př. Kr.

  A stalo se, že král Lamoni dal svým služebníkům předstoupiti a svědčiti o všem, co v této věci viděli.

  A když všichni svědčili o tom, co viděli, a on se dozvěděl o věrnosti Ammonově při chránění jeho stád, a také o jeho veliké moci v boji s těmi, kteří se ho snažili zabíti, byl převelice užaslý a pravil: Zajisté on je více nežli člověk. Vizte, není oním Velikým Duchem, jenž sesílá na tento lid takové veliké tresty za jejich vraždy

  A oni králi odpověděli a pravili: Zda je Velikým Duchem, nebo člověkem, nevíme; ale tolik víme, že nemůže býti zabit nepřáteli královými; ani nemohou rozehnati králova stáda, když on je s námi, díky jeho obratnosti a veliké síle; tudíž, my víme, že je králi přítelem. A nyní, ó králi, my nevěříme, že nějaký člověk má tak velikou moc, neboť víme, že on nemůže býti zabit.

  A nyní, když král uslyšel tato slova, pravil jim: Nyní já vím, že je Velikým Duchem; a on sestoupil v tuto dobu, aby zachoval váš život, abych vás nezabil, jako jsem to učinil vašim bratřím. Nyní, on je onen Veliký Duch, o němž mluvili naši otcové.

  Nyní, toto byla tradice Lamoniova, kterou získal od svého otce, že je Veliký Duch. Ale přestože věřili ve Velikého Ducha, domnívali se, že vše, co oni činí, je správné; nicméně, Lamoni se počal převelice báti, s obavou, že činil zlo, když zabíjel své služebníky;

  Neboť zabil mnohé z nich, protože jejich bratří rozháněli jejich stáda u místa vody; a tak, protože jejich stáda byla rozehnána, byli zabiti.

  Nyní, zvyklostí těchto Lamanitů bylo státi u vod Sebusu, aby rozháněli stáda lidí, aby si tak zahnali mnohá zvířata, jež byla rozehnána, do své vlastní země, neboť taková byla mezi nimi zvyklost plenění.

  A stalo se, že král Lamoni se vyptával svých služebníků řka: Kde je tento muž, který má tak velikou moc

  A oni mu pravili: Viz, krmí tvé koně. Nyní, král přikázal svým služebníkům před dobou napájení jejich stád, aby připravili jeho koně a vozy a doprovázeli ho do země Nefi; neboť otec Lamoniův, který byl králem nad celou zemí, vyhlásil v zemi Nefi velikou hostinu.

  10 Nyní, když král Lamoni uslyšel, že Ammon připravuje jeho koně a jeho vozy, byl ještě více užaslý nad věrností Ammonovou řka: Zajisté mezi všemi mými služebníky nebylo služebníka, který by byl tak věrný jako tento muž; neboť on dokonce pamatuje na všechna má přikázání, aby je provedl.

  11 Nyní s jistotou vím, že je Velikým Duchem, a přál bych si, aby ke mně přišel, ale neodvažuji se.

  12 A stalo se, že když Ammon připravil koně a vozy pro krále a pro jeho služebníky, šel ke králi a uviděl, že tvář králova se změnila; tudíž se chystal odejíti z jeho přítomnosti.

  13 A jeden z králových služebníků mu pravil: Rabbana, což přeloženo je mocný nebo veliký král, protože považovali své krále za mocné; a tak mu pravil: Rabbana, král si přeje, abys zůstal.

  14 Tudíž Ammon se otočil ke králi a pravil mu: Co chceš, abych pro tebe učinil, ó králi? A král mu neodpovídal po dobu jedné hodiny podle jejich času, neboť nevěděl, co mu má říci.

  15 A stalo se, že mu Ammon opět pravil: Čeho si ode mne žádáš? Ale král mu neodpověděl.

  16 A stalo se, že Ammon, jsa naplněn Duchem Božím, tudíž vycítil myšlenky královy. A pravil mu: Je to proto, že jsi slyšel, že jsem bránil tvé služebníky a tvá stáda a zabil jsem sedm z bratří prakem a mečem a uťal paže dalších, abych ubránil tvá stáda a tvé služebníky; viz, je toto příčinou tvého podivu

  17 Pravím ti, čím to je, že tvůj podiv je tak veliký? Viz, já jsem člověk a jsem tvým služebníkem; tudíž, cokoli si přeješ, co je správné, to učiním.

  18 Nyní, když král uslyšel tato slova, opět se podivoval, neboť viděl, že Ammon umí rozeznati jeho myšlenky; ale přesto král Lamoni otevřel ústa svá a pravil mu: Kdo jsi? Jsi onen Veliký Duch, který zná všechny věci

  19 Ammon odpověděl a pravil mu: Nejsem.

  20 A král pravil: Jak znáš myšlenky mého srdce? Můžeš směle mluviti a pověděti mi o těchto věcech; a také mi můžeš pověděti, jakou mocí jsi zabíjel bratří mé, kteří rozháněli má stáda, a utínal jim paže –

  21 A nyní, jestliže mi povíš o těchto věcech, cokoli si budeš přáti, já ti dám; a kdyby toho bylo zapotřebí, střežil bych tě svými vojsky; ale já vím, že ty jsi mocnější nežli oni všichni; nicméně, cokoli si ode mne budeš přáti, to ti dám.

  22 Nyní Ammon, jsa moudrý, avšak nikoli zákeřný, pravil Lamonimu: Budeš poslouchati slova moje, jestliže ti povím, jakou mocí činím tyto věci? A to je to, čeho si od tebe přeji.

  23 A král mu odpověděl a pravil: Ano, uvěřím všem tvým slovům. A byl tedy chycen obratností.

  24 A Ammon k němu počal směle promlouvati a pravil mu: Věříš, že jest Bůh

  25 A on odpověděl a pravil mu: Nevím, co to znamená.

  26 A nato Ammon pravil: Věříš, že je Veliký Duch

  27 A on pravil: Ano.

  28 A Ammon pravil: On je Bohem. A Ammon mu opět pravil: Věříš, že onen Veliký Duch, který je Bůh, stvořil všechny věci, jež jsou na nebi a na zemi

  29 A on pravil: Ano, věřím, že stvořil všechny věci, jež jsou na zemi; ale nebesa neznám.

  30 A Ammon mu pravil: Nebesa jsou místem, kde přebývá Bůh a všichni jeho svatí andělé.

  31 A král Lamoni pravil: Je to nad zemí

  32 A Ammon pravil: Ano, a on shlíží dolů na všechny děti lidské; a zná všechny myšlenky a záměry srdce; neboť rukou jeho byli všichni od počátku stvořeni.

  33 A král Lamoni pravil: Věřím všem těmto věcem, jež jsi promlouval. Jsi vyslán od Boha

  34 A Ammon mu pravil: Já jsem člověk; a člověk byl na počátku stvořen podle obrazu Božího a já jsem povolán Svatým Duchem jeho, abych těmto věcem učil tento lid, aby mohli býti přivedeni k poznání toho, co je spravedlné a pravdivé;

  35 A část onoho Ducha přebývá ve mně, což mi dává poznání a také moc podle mé víry a přání, jež jsou v Bohu.

  36 Nyní, když Ammon pravil tato slova, počal u stvoření světa a také u stvoření Adama a pověděl mu vše o pádu člověka a vyprávěl mu o záznamech a svatých písmech lidu, jež byly oznamovány proroky až do doby, kdy jejich otec Lehi opustil Jeruzalém, a vykládal mu je.

  37 A také jim vyprávěl (tedy králi a jeho služebníkům) o veškerém putování jejich otců pustinou, a o veškerém jejich utrpení hladem a žízní, a o jejich útrapách a tak dále.

  38 A také jim vyprávěl o vzpourách Lamana a Lemuela a synů Izmaelových, ano, o veškerých jejich vzpourách jim pověděl; a vysvětloval jim všechny záznamy a písma od doby, kdy Lehi opustil Jeruzalém, až do této nynější doby.

  39 Ale to není vše; neboť on jim vysvětlil plán vykoupení, který byl připraven od založení světa; a také jim oznámil příchod Krista, a všechna díla Páně jim oznámil.

  40 A stalo se, že poté, co pravil všechny tyto věci a vysvětlil je králi, král uvěřil všem jeho slovům.

  41 A počal volati k Pánu řka: Ó Pane, buď milosrdný; podle hojného milosrdenství svého, které jsi měl s lidem Nefiovým, měj i se mnou a s lidem mým.

  42 A nyní, když toto pravil, padl k zemi, jako kdyby byl mrtev.

  43 A stalo se, že jeho služebníci ho vzali a donesli ho k jeho manželce a položili ho na lože; a on ležel, jako kdyby byl mrtev, po dobu dvou dnů a dvou nocí; a jeho manželka a jeho synové a jeho dcery nad ním truchlili po způsobu Lamanitů a velice bědovali nad jeho ztrátou.