Kniha Almova syna Almy

Zpráva Almy, který byl synem Almovým a který byl prvním hlavním soudcem nad lidem Nefiovým, a také vysokým knězem nad Církví. Obsahuje zprávu o vládě soudců a o válkách a o svárech mezi lidem. A také zprávu o válce mezi Nefity a Lamanity podle záznamu Almy, prvního hlavního soudce.

Kapitola 1

Nehor učí falešným naukám, zakládá církev, zavádí kněžskou lstivost a zabíjí Gedeona – Nehor je za své zločiny popraven – Mezi lidem se šíří kněžské lstivosti a pronásledování – Kněží si sami vydělávají na živobytí, lidé se starají o chudé a Církev vzkvétá. Kolem roku 91–88 př. Kr.

1 Nyní, stalo se, že v prvním roce vlády soudců nad lidem Nefiovým, od nynějška nadále, když král Mosiáš aodešel cestou všeho pozemského a dobojoval dobrý boj, kráčeje před Bohem zpříma, nezanechal nikoho, kdo by vládl na jeho místě; nicméně ustanovil bzákony, jež byly lidem uznány; tudíž byli povinni říditi se zákony, jež vydal.

2 A stalo se, že v prvním roce vlády Almy na soudcovské stolici byl před něho předveden amuž, aby byl souzen, muž, který byl statný a byl znám svou velikou silou.

3 A obcházel mezi lidem, káže jim to, co avydával za slovo Boží, bztrhávaje církev; oznamuje lidu, že každý kněz a učitel by se měl státi coblíbeným; a že by dneměli pracovati svýma vlastníma rukama, ale že by měli býti podporováni lidem.

4 A on také lidu dosvědčoval, že veškeré lidstvo má býti spaseno posledního dne a že se nemusejí báti ani chvěti, ale že mohou pozdvihnouti hlavu a radovati se; neboť Pán stvořil všechny lidi, a také všechny lidi vykoupil; a nakonec všichni lidé mají míti věčný život.

5 A stalo se, že učil těmto věcem natolik, že mnozí jeho slovům uvěřili, dokonce tak mnozí, že ho počali podporovati a dávati mu peníze.

6 A on počal býti povýšen v pýše srdce svého a nositi velice drahocenný oděv, ano, a dokonce počal podle svého kázání zakládati acírkev.

7 A stalo se, jak tak chodil, aby kázal těm, kteří věřili v jeho slovo, že potkal muže, který náležel k církvi Boží, ano, a to jednoho z jejich učitelů; a počal se s ním ostře svářiti, aby mohl svésti lid církve; ale onen muž mu odporoval, napomínaje ho aslovy Božími.

8 Nyní, onen muž se jmenoval aGedeon; a byl to ten, který byl nástrojem v rukou Božích při vysvobození lidu Limhiova z poroby.

9 Nyní, protože mu Gedeon odporoval slovy Božími, rozhněval se na Gedeona a tasil meč svůj a počal ho bíti. Nyní, Gedeon, jsa sešlý pokročilým věkem, tudíž nebyl schopen odolávati jeho ranám, tudíž byl mečem azabit.

10 A onen muž, který ho zabil, byl jat lidem církve a byl předveden před Almu, aby byl asouzen podle zločinů, jež spáchal.

11 A stalo se, že stanul před Almou a obhajoval se s velikou smělostí.

12 Ale Alma mu pravil: Viz, toto je poprvé, co byla mezi tento lid uvedena akněžská lstivost. A viz, ty nejsi vinen pouze kněžskou lstivostí, ale snažil ses ji prosaditi mečem; a kdyby mezi tímto lidem byla kněžská lstivost prosazena, vedlo by to k jeho naprostému zničení.

13 A ty jsi prolil krev spravedlivého muže, ano, muže, který mezi tímto lidem vykonal mnoho dobra; a kdybychom tě ušetřili, aodplatou by na nás přišla jeho krev.

14 Tudíž jsi odsouzen k smrti podle zákona, jež nám dal Mosiáš, náš poslední král; a tento zákon byl tímto lidem uznán; tudíž tento lid se musí tímto azákonem říditi.

15 A stalo se, že ho jali; a jmenoval se aNehor; a odnesli ho na vrchol pahorku Manti a tam ho přiměli, nebo spíše sám přiznal mezi nebesy a zemí, že to, čemu učil lid, je proti slovu Božímu; a tam utrpěl potupnou bsmrt.

16 Nicméně toto neukončilo šíření kněžské lstivosti po zemi; neboť bylo mnoho těch, kteří milovali marné věci světa a kteří chodili, kážíce falešné nauky; a toto činili kvůli abohatství a poctě.

17 Nicméně ze strachu ze zákona se neopovažovali alháti, pokud by to bylo známo, neboť lháři byli trestáni; tudíž předstírali, že káží podle své víry; a nyní, zákon nemohl nad nikým míti moc pro bjeho víru.

18 A ze strachu ze zákona se neopovažovali akrásti, neboť takoví byli trestáni; ani se neopovažovali loupiti ani vražditi, neboť ten, kdo bzavraždil, byl potrestán csmrtí.

19 Ale stalo se, že ti, kteří nenáleželi k církvi Boží, počali pronásledovati ty, kteří k církvi Boží náleželi a kteří na sebe vzali jméno Kristovo.

20 Ano, pronásledovali je a sužovali je všelikými slovy, a to pro jejich pokoru; protože nebyli pyšní ve svých vlastních očích a protože si navzájem udíleli slovo Boží bez apeněz a bez ceny.

21 Nyní, mezi lidem církve byl přísný zákon, že nikdo, kdo náleží k církvi, nesmí povstati a apronásledovati ty, kteří k církvi nenáležejí, a že ani mezi nimi samotnými nemá býti pronásledování.

22 Nicméně, byli mezi nimi mnozí, kteří počali býti pyšní a počali se prudce svářiti se svými protivníky, dokonce až k ranám; ano, bili se spolu pěstmi.

23 Nyní, toto bylo v druhém roce vlády Almovy a bylo to příčinou veliké strasti pro církev; ano, bylo to příčinou veliké zkoušky pro církev.

24 Neboť srdce mnohých bylo zatvrzelé a jejich jména byla avymazána, takže na ně nebylo mezi lidem Božím již více pamatováno. A také mnozí sami bodešli z prostředku jejich.

25 Nyní, toto byla veliká zkouška pro ty, kteří stáli pevně ve víře; nicméně byli stálí a neochvějní v zachovávání přikázání Božích a atrpělivě snášeli pronásledování, jež se na ně kupilo.

26 A když kněží zanechali své apráce, aby lidu udíleli slovo Boží, lidé také zanechali své práce, aby slovu Božímu naslouchali. A když jim kněží poskytli slovo Boží, všichni se opět pilně navrátili ke své práci; a kněz se nevyvyšoval nad své posluchače, neboť kazatel nebyl lepší nežli posluchač, ani učitel nebyl o nic lepší nežli žák; a tak si byli všichni rovni a všichni pracovali, každý člověk bpodle své síly.

27 A audíleli ze jmění svého, každý člověk podle toho, co měl, bchudým a potřebným a nemocným a sužovaným; a nenosili drahý oděv, přesto však byli upravení a vzhlední.

28 A tak uspořádali záležitosti církve; a tak počali opět míti trvalý mír, přese všechna svá pronásledování.

29 A nyní, pro pevnost církve počali býti nesmírně abohatí a měli hojnost všech věcí, jichž jim bylo zapotřebí – hojnost stád a dobytka, i krmného dobytka všeho druhu, a také hojnost obilí a zlata a stříbra a drahocenných věcí a hojnost bhedvábí a jemně tkaného plátna a všelikého dobrého prostého sukna.

30 A tak za těchto apříznivých okolností neodehnali nikoho, kdo byl bnahý nebo kdo byl hladový nebo kdo žíznil nebo kdo byl nemocen nebo o koho nebylo postaráno; a neulpívali srdcem svým na bohatství; tudíž byli štědří ke všem, jak ke starým, tak k mladým, jak k porobeným, tak k svobodným, jak k mužům, tak k ženám, ať již mimo církev nebo z církve, cnehledíce na osobu toho, kdo byl potřebný.

31 A tak se jim dařilo a stali se mnohem bohatšími nežli ti, kteří k jejich církvi nenáleželi.

32 Neboť ti, kteří k jejich církvi nenáleželi, si libovali v kouzelnictví a v amodlářství nebo v bzahálce a ve cžvanění a v dzávidění a ve svárech; nosíce drahý oděv; jsouce epovýšeni v pýše svých vlastních očí; pronásledujíce, lhouce, kradouce, loupíce, páchajíce smilstva a vraždy a všeliké zlovolnosti; nicméně zákon byl uplatňován na všechny ty, kteří ho přestoupili, nakolik to jen bylo možné.

33 A stalo se, že když byl takto na ně uplatňován zákon a když každý člověk trpěl podle toho, co učinil, zklidnili se a neopovažovali se dopouštěti se žádných zlovolností, pokud by to bylo známo; tudíž, mezi lidem Nefiovým byl veliký mír až do pátého roku vlády soudců.