Kapitola 24

Lamanité vycházejí proti lidu Božímu–Anti-Nefi-Lehité se radují v Kristu a jsou navštěvováni anděly–Volí si raději vytrpěti smrt nežli se brániti–Další Lamanité jsou obráceni. Kolem roku 90–77 př. Kr.

  A stalo se, že Amalekité a Amulonité a Lamanité, kteří byli v zemi Amulon, a také v zemi Helam, a kteří byli v zemi Jeruzalém, a zkrátka v celé okolní zemi, kteří nebyli obráceni a nevzali na sebe jméno Anti-Nefi-Lehitů, byli podněcováni Amalekity a Amulonity k hněvu vůči svým bratřím.

  A jejich nenávist vůči nim nesmírně zesílila, dokonce natolik, že se počali bouřiti proti svému králi, natolik, že nechtěli, aby byl jejich králem; tudíž pozvedli zbraně proti lidu Anti-Nefi-Lehitů.

  Nyní král předal království svému synovi a pojmenoval ho Anti-Nefi-Lehi.

  A král zemřel v témže roce, kdy Lamanité počali činiti přípravy na válku proti lidu Božímu.

  Nyní, když Ammon a jeho bratří a všichni ti, kteří přišli s ním, viděli přípravy Lamanitů na to, aby zničili své bratří, vyšli do země Midian a tam se Ammon setkal se všemi svými bratřími; a odtamtud přišli do země Izmael, aby se mohli poraditi s Lamonim a také s jeho bratrem Anti-Nefi-Lehim, co by měli činiti, aby se ubránili proti Lamanitům.

  Nyní, nebylo jediné duše mezi veškerým lidem, který byl obrácen k Pánu, která by pozvedla zbraně proti svým bratřím; nikoli, nečinili ani žádné válečné přípravy; ano, a také jim jejich král přikázal, že tak činiti nemají.

  Nyní, toto jsou slova, jež k lidu pravil v této věci: Děkuji svému Bohu, můj milovaný lide, že k nám náš veliký Bůh v dobrotivosti své vyslal tyto naše bratří Nefity, aby nám kázali a aby nás přesvědčili o tradicích našich zlovolných otců.

  A vizte, děkuji svému velikému Bohu, že nám dal díl svého Ducha, aby obměkčil naše srdce, takže jsme s těmito bratřími Nefity navázali přátelství.

  A vizte, děkuji také svému Bohu, že navazováním tohoto přátelství jsme byli přesvědčeni o svých hříších a o mnohých vraždách, jež jsme spáchali.

  10 A také děkuji svému Bohu, ano, svému velikému Bohu, že nám dal, abychom mohli z těchto věcí činiti pokání, a také že nám odpustil ty naše mnohé hříchy a vraždy, jež jsme spáchali, a sňal z našeho srdce vinu skrze zásluhy svého Syna.

  11 A nyní vizte, bratří moji, vzhledem k tomu, že to je vše, co jsme mohli učiniti (protože jsme byli nejztracenějšími z veškerého lidstva), činiti pokání ze všech svých hříchů a mnohých vražd, jež jsme spáchali, a pohnouti Boha, aby je vyňal z našeho srdce, neboť to bylo vše, co jsme mohli učiniti, činiti před Bohem dostatečné pokání, aby sňal poskvrnění naše –

  12 Nyní, moji nejmilovanější bratří, vzhledem k tomu, že Bůh sňal naše poskvrnění a naše meče se zaleskly, pak tedy již neposkvrňme meče své krví bratří svých.

  13 Vizte, pravím vám: Nikoli, pozdržme meče své, aby nebyly poskvrněny krví bratří našich; neboť možná, že kdybychom své meče opět poskvrnili, nemohly by již býti dočista omyty skrze krev Syna našeho velikého Boha, která bude prolita na usmíření hříchů našich.

  14 A veliký Bůh k nám byl milosrdný a oznámil nám tyto věci, abychom nezahynuli; ano, oznámil nám tyto věci předem, protože miluje naši duši, stejně jako miluje naše děti; tudíž, v milosrdenství svém nás navštěvuje anděly svými, aby plán spasení mohl býti oznámen nám, stejně jako budoucím pokolením.

  15 Ó, jak milosrdný je náš Bůh! A nyní vizte, vzhledem k tomu, že to je vše, co jsme mohli učiniti, aby nám byla odňata naše poskvrnění, a naše meče se lesknou, ukryjme je, aby si udržely lesk svůj jako svědectví našemu Bohu posledního dne neboli toho dne, kdy budeme přivedeni, abychom před ním stanuli a byli souzeni, že jsme neposkvrnili meče své krví bratří svých od doby, kdy nám udělil slovo své, a tak nás očistil.

  16 A nyní, bratří moji, jestliže naši bratří usilují o naše zničení, vizte, ukryjeme meče své, ano, vpravdě, pohřbíme je hluboko do země, aby si udržely lesk svůj jako svědectví posledního dne, že jsme jich nikdy nepoužili; a jestliže nás naši bratří zničí, vizte, půjdeme k svému Bohu a budeme spaseni.

  17 A nyní, stalo se, že když král ustal takto promlouvati a veškerý lid byl shromážděn, vzali své meče a veškeré zbraně, kterých se používalo k prolévání lidské krve, a pohřbili je hluboko do země.

  18 A toto učinili, protože to bylo z jejich pohledu svědectví Bohu a také lidem, že již nikdy opět nepoužijí zbraní k prolévání lidské krve; a toto učinili dotvrzujíce Bohu a činíce s ním smlouvu, že nežli by prolili krev svých bratří, raději se vzdají svého vlastního života; a nežli by bratrovi vzali, raději mu dají; a nežli by strávili své dny v nečinnosti, raději budou hojně pracovati rukama svýma.

  19 A tak vidíme, že když byli tito Lamanité přivedeni k tomu, aby věřili a aby poznali pravdu, byli pevní a raději by trpěli až k smrti, nežli by spáchali hřích; a tak vidíme, že pohřbili své zbraně míru, neboli pohřbili válečné zbraně pro mír.

  20 A stalo se, že jejich bratří Lamanité činili přípravy na válku a přišli do země Nefi, aby zničili krále a aby na jeho místo dosadili jiného, a také aby zničili v zemi lid Anti-Nefi-Lehitů.

  21 Nyní, když lidé viděli, že proti nim přicházejí, vyšli jim v ústrety a padli před nimi na zem a počali vzývati jméno Páně; a tak byli v této poloze, když je Lamanité počali napadati a počali je pobíjeti mečem.

  22 A tak, aniž se setkali s jakýmkoli odporem, zabili jich tisíc a pět; a my víme, že oni jsou požehnáni, neboť odešli přebývati se svým Bohem.

  23 Nyní, když Lamanité viděli, že jejich bratří před mečem nebudou prchati a ani nebudou uhýbati napravo nebo nalevo, ale že se budou pokládati a hynouti a že chválí Boha dokonce přímo v okamžiku smrti mečem –

  24 Nyní, když toto Lamanité viděli, ustali je pobíjeti; a bylo mnoho těch, jejichž srdce se pohnulo pro ty z jejich bratří, kteří padli mečem, neboť činili pokání z věcí, jež učinili.

  25 A stalo se, že odhodili své válečné zbraně a již se jich nechtěli opět chopiti, neboť měli výčitky z vražd, které spáchali; a snížili se tak jako jejich bratří, spoléhajíce na milosrdenství těch, jejichž paže byly pozdviženy, aby je zabily.

  26 A stalo se, že se jich k lidu Božímu onoho dne připojilo více, nežli byl počet těch, kteří byli zabiti; a ti, kteří byli zabiti, byli spravedliví lidé, tudíž nemáme žádného důvodu pochybovati, že byli spaseni.

  27 A nebyl mezi nimi zabit jediný zlovolný člověk; ale více nežli tisíc jich bylo přivedeno k poznání pravdy; tak vidíme, že Pán pracuje mnoha způsoby ke spasení svého lidu.

  28 Nyní, největší počet oněch Lamanitů, kteří pobili tak mnohé z jejich bratří, byli Amalekité a Amulonité, a nejvíce jich bylo podle řádu Nehorů.

  29 Nyní, mezi těmi, kteří se připojili k lidu Páně, nebyli žádní, kteří byli Amalekité nebo Amulonité nebo kteří byli z řádu Nehorova, ale byli to přímí potomci Lamanovi a Lemuelovi.

  30 A takto můžeme jasně rozeznati, že poté, co byl lid jednou osvícen Duchem Božím a měl velké poznání věcí příslušejících spravedlivosti, a pak upadl v hřích a přestupek, stává se zatvrzelejším, a tak je jeho stav horší, nežli kdyby tyto věci nikdy nepoznal.