Kapitola 32

Alma učí chudé, jejichž strasti je pokořily–Víra je naděje v to, co není viděti, co je ale pravdivé–Alma svědčí, že andělé slouží mužům, ženám i dětem–Alma přirovnává slovo k seménku–Musí býti zasazeno a vyživováno–Pak roste ve strom, z něhož je sklízeno ovoce věčného života. Kolem roku 74 př. Kr.

  A stalo se, že šli a počali kázati lidu slovo Boží, vcházejíce do jejich synagog a do jejich domů; ano, a dokonce kázali slovo i na jejich ulicích.

  A stalo se, že po usilovné práci mezi nimi počali míti úspěch mezi chudou vrstvou lidu; neboť vizte, ti byli vypuzeni ze synagog pro hrubost svého šatu –

  Tudíž jim nebylo dovoleno vstupovati do jejich synagog, aby uctívali Boha, jsouce považováni za špinavost; proto byli chudí; ano, byli svými bratřími považováni za strusku; proto byli chudí co do věcí světa; a také byli chudí v srdci.

  Nyní, zatímco Alma učil a promlouval k lidu na pahorku Onida, přišel k němu veliký zástup, což byli ti, o kterých jsme promlouvali, kteří byli chudí v srdci pro svou chudobu co do věcí světa.

  A přišli k Almovi; a ten, který byl mezi nimi předním, mu pravil: Viz, co mohou tito bratří moji činiti, neboť jimi pohrdají všichni lidé pro jejich chudobu, ano, a obzvláště naši kněží; neboť nás vypudili z našich synagog, na jejichž stavbě jsme pilně pracovali svýma vlastníma rukama; a vypudili nás pro naši nesmírnou chudobu; a nemáme žádného místa, kde bychom mohli uctívati svého Boha; a viz, co můžeme činiti

  A nyní, když to Alma slyšel, rozhlédl se kolem a obrátil se tváří přímo k němu a hleděl s velikou radostí; neboť viděl, že jejich strasti je vpravdě pokořily a že byli připraveni slyšeti slovo.

  Tudíž již nepromlouval ke zbytku zástupu; ale vztáhl ruku svou a zvolal k těm, které viděl a kteří byli vpravdě kajícní, a pravil jim:

  Vidím, že jste pokorní v srdci; a je-li tomu tak, jste požehnaní.

  Vizte, bratr váš pravil: Co můžeme činiti? – neboť jsme vypuzeni ze synagog svých, takže nemůžeme uctívati svého Boha.

  10 Vizte, pravím vám, domníváte se, že nemůžete uctívati Boha, ledaže to je jen v synagogách vašich

  11 A nadto bych se zeptal, domníváte se, že nesmíte uctívati Boha, leda jednou v týdnu

  12 Pravím vám, je dobře, že jste vypuzeni ze synagog svých, abyste byli pokorní a abyste se naučili moudrosti; neboť je nutné, abyste se naučili moudrosti; neboť právě proto, že jste vypuzeni a že vámi bratří vaši pohrdají pro nesmírnou chudobu vaši, byli jste přivedeni k pokoře srdce; proto jste byli přivedeni k pokoře nutností.

  13 A nyní, protože jste byli donuceni býti pokornými, jste požehnáni; neboť člověk někdy, jestliže je donucen býti pokorným, usiluje o pokání; a nyní zajisté každý, kdo činí pokání, nalezne milosrdenství; a kdo nalezne milosrdenství a vytrvá do konce, ten bude spasen.

  14 A nyní, jak jsem vám pravil, protože jste byli donuceni býti pokornými, byli jste požehnáni, nedomníváte se snad, že požehnanější jsou ti, kteří se vpravdě pokořují pro slovo

  15 Ano, kdo se vpravdě pokoří a činí pokání z hříchů svých a vytrvá do konce, ten bude požehnán – ano, mnohem požehnanější nežli ti, kteří jsou donuceni býti pokornými pro nesmírnou chudobu svou.

  16 Tudíž, požehnaní jsou ti, kteří se pokoří, aniž by byli donuceni býti pokornými; neboli spíše, jinými slovy, požehnaný je ten, kdo věří ve slovo Boží a je pokřtěn bez zarputilosti srdce, ano, aniž by byl pohnut poznati slovo nebo dokonce donucen poznati ho, nežli uvěří.

  17 Ano, jsou mnozí, kteří praví: Jestliže nám ukážeš znamení z nebe, pak budeme věděti s jistotou; pak uvěříme.

  18 Nyní se ptám, je toto víra? Vizte, pravím vám, nikoli; neboť když člověk něco ví, nemá žádný důvod věřiti, neboť to ví.

  19 A nyní, oč mnohem více je proklet ten, kdo zná vůli Boží, a nečiní ji, nežli ten, kdo pouze věří nebo kdo má pouze důvod věřiti, a upadne v přestupek

  20 Nyní, tuto věc musíte posouditi vy. Vizte, já vám pravím, že je jedna strana, tak jako je druhá; a každému člověku se stane podle díla jeho.

  21 A nyní, jak jsem pravil o víře – víra neznamená míti dokonalou znalost věcí; tudíž máte-li víru, doufáte ve věci, které nejsou viděti, které jsou však pravdivé.

  22 A nyní vizte, pravím vám a chtěl bych, abyste si pamatovali, že Bůh jest milosrdný ke všem, kteří věří ve jméno jeho; tudíž přeje si na prvním místě, abyste věřili, ano, totiž v slovo jeho.

  23 A nyní, on udílí slovo své skrze anděly lidem, ano, nejen mužům, ale také ženám. Nyní, to není vše; malým dětem jsou mnohokráte dána slova, která zahanbují moudré a učené.

  24 A nyní, milovaní bratří moji, jak jste si přáli ode mne zvěděti, co máte činiti, protože jste sužováni a vypuzeni – nyní, nepřeji si, abyste se domnívali, že vás chci souditi jinak nežli podle toho, co je pravdivé –

  25 Neboť si nemyslím, že vy všichni jste byli donuceni k tomu, abyste se pokořili; neboť vpravdě věřím, že mezi vámi jsou někteří, kteří by se pokořili, ať by již byli v jakýchkoli podmínkách.

  26 Nyní, jak jsem pravil o víře – že to není dokonalá znalost – právě tak je tomu i se slovy mými. Nemůžete zprvu dokonale věděti o jejich jistotě, tak jako víra není dokonalou znalostí.

  27 Ale vizte, jestliže probudíte a povzbudíte své schopnosti, až tak, abyste vyzkoušeli slova má a abyste uplatnili trochu víry, ano, nemůžete-li činiti ničeho více, nežli si přáti, abyste uvěřili, nechte toto přání v sobě působiti, dokud neuvěříte tak, abyste mohli dopřáti místa části slov mých.

  28 Nyní, přirovnáme slovo k seménku. Nyní, jestliže dopřejete místa, aby v srdci vašem mohlo býti zasazeno seménko, vizte, je-li to pravé seménko neboli dobré seménko, nevypudíte-li je nevírou svou, takže nebudete odporovati Duchu Páně, vizte, počne v prsou vašich bobtnati; a když ucítíte tyto pohyby, jak bobtná, počnete si říkati – Musí nezbytně býti, že to je dobré seménko, neboli ono slovo je dobré, neboť počíná rozšiřovati duši mou; ano, počíná osvěcovati porozumění mé, ano, počíná mi býti lahodným.

  29 Nyní vizte, nezvětší to snad víru vaši? Pravím vám, ano; nicméně, ještě nedorostla k dokonalému poznání.

  30 Ale vizte, jak seménko bobtná a vyráží a počíná růsti, pak musíte nezbytně říci, že to seménko je dobré; neboť vizte, bobtná a vyráží a počíná růsti. A nyní, vizte, neposílí to víru vaši? Ano, posílí to víru vaši; neboť řeknete: Vím, že to je dobré seménko; neboť vizte, vyráží a počíná růsti.

  31 A nyní vizte, jste si jisti, že to je dobré seménko? Pravím vám, ano; neboť každé seménko přináší plody podle svého druhu.

  32 Tudíž, roste-li seménko, je dobré, ale neroste-li, vizte, není dobré, proto je vypuzeno.

  33 A nyní, vizte, protože jste učinili pokus a zasadili seménko a ono bobtná a vyráží a počíná růsti, musíte nezbytně věděti, že to seménko je dobré.

  34 A nyní vizte, je znalost vaše dokonalá? Ano, znalost vaše je v tomto dokonalá a víra vaše dřímá; a to proto, že víte, neboť vy víte, že slovo rozšířilo duši vaši, a také víte, že vyrašilo, že porozumění vaše počíná býti osvěcováno a mysl vaše se počíná rozpínati.

  35 Ó, cožpak to není skutečné? Pravím vám, ano, protože to je světlo; a vše, co je světlo, je dobré, protože je to rozeznatelné, tudíž musíte věděti, že to je dobré; a nyní vizte, poté, co jste okusili toto světlo, je vaše znalost dokonalá

  36 Vizte, pravím vám, nikoli; ani nesmíte odložiti víru svou, neboť jste uplatnili víru svou, jen abyste zasadili seménko, abyste učinili pokus a poznali, je-li to seménko dobré.

  37 A vizte, když strom počíná vyrůstati, řeknete: Vyživujme jej s velikou péčí, aby mohl zapustiti kořeny, aby mohl vyrůsti a přinésti nám ovoce. A nyní vizte, jestliže ho budete vyživovati s velikou péčí, zapustí kořeny a vyroste a ponese ovoce.

  38 Ale zanedbáte-li strom a nebudete-li mysleti na výživu jeho, vizte, žádné kořeny nezapustí; a když přijde sluneční žár a spálí ho, protože nemá žádné kořeny, uschne a vy ho vytrhnete a odhodíte.

  39 Nyní, to není proto, že seménko nebylo dobré, ani to není proto, že by jeho ovoce nebylo žádoucí; ale je to proto, že půda vaše je neúrodná a vy nechcete strom vyživovati, tudíž nemůžete míti ovoce jeho.

  40 A tak jestliže nebudete vyživovati slovo, vyhlížejíce ovoce jeho s okem víry, nemůžete nikdy trhati z ovoce stromu života.

  41 Ale jestliže budete slovo vyživovati, ano, vyživovati strom, když počíná růsti, vírou svou s velikou pílí a s trpělivostí, a jestliže budete vyhlížeti ovoce jeho, zapustí kořeny; a vizte, bude to strom vyrůstající k životu věčnému.

  42 A pro píli svou a víru svou a trpělivost svou při vyživování slova, aby ve vás mohlo zakořeniti, vizte, sklidíte brzy ovoce jeho, které je nejcennější, které je sladší nade vše, co je sladké, a které je bělejší nade vše, co je bílé, ano, a ryzí nade vše, co je ryzí; a budete hodovati na tomto ovoci, dokud se nenasytíte, takže nebudete hladověti ani nebudete žízniti.

  43 Pak, bratří moji, sklidíte odměnu za víru svou a za píli svou a za trpělivost a za shovívavost, když jste čekali na to, až vám strom přinese ovoce.