Přikázání Almova jeho synu Helamanovi.
Obsaženo v kapitolách 36 a 37.

Kapitola 36

Alma svědčí Helamanovi o svém obrácení poté, co viděl anděla–Trpěl bolestmi zatracené duše; vzýval jméno Ježíšovo a potom byl zrozen z Boha–Sladká radost naplnila jeho duši–Viděl zástupy andělů chválící Boha–Mnozí obrácení okusili a viděli to, co okusil a viděl on. Kolem roku 74 př. Kr.

  Synu můj, nakloň ucho slovům mým; neboť ti přísahám, že nakolik budeš zachovávati přikázání Boží, bude se ti v zemi dařiti.

  Chtěl bych, abys činil tak, jak jsem činil já, že jsem pamatoval na zajetí otců našich; neboť byli v porobě a žádný je nemohl vysvoboditi, leda Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a on je zajisté v strastech jejich vysvobodil.

  A nyní, ó synu můj Helamane, viz, ty jsi v mladosti své, a tudíž, prosím tě, abys vyslyšel slova má a učil se ode mne; neboť já vím, že každý, kdo vloží důvěru svou v Boha, bude míti ve zkouškách svých a v trápeních svých a v strastech svých oporu a bude pozvednut posledního dne.

  A nechtěl bych, aby sis myslel, že to vím sám ze sebe – vím to nikoli z časného, ale z duchovního, nikoli z tělesné mysli, ale od Boha.

  Nyní viz, pravím ti, kdybych nebyl zrozen z Boha, nebyl bych věděl o těchto věcech; ale Bůh mi ústy svého svatého anděla tyto věci oznámil, ne proto, že bych toho já byl hoden;

  Neboť já jsem obcházel se syny Mosiášovými, usiluje o zničení církve Boží; ale viz, Bůh vyslal svého svatého anděla, aby nás v oné cestě zastavil.

  A viz, promluvil k nám jakoby hlasem hromu, a celá země se nám třásla pod nohama; a všichni jsme padli k zemi, neboť na nás přišla bázeň Páně.

  Ale viz, hlas mi pravil: Povstaň. A já jsem povstal a stanul a spatřil jsem anděla.

  A on mi pravil: I kdybys ty sám chtěl býti zničen, nesnaž se již ničiti církev Boží.

  10 A stalo se, že jsem padl k zemi; a po dobu tří dnů a tří nocí jsem nemohl otevříti ústa svá, ani jsem nemohl pohnouti končetinami svými.

  11 A anděl ke mně promlouval více věcí, které slyšeli bratří moji, ale já jsem je neslyšel; neboť když jsem uslyšel ona slova – I kdybys ty sám chtěl býti zničen, nesnaž se již dále ničiti církev Boží – byl jsem zasažen tak velikým strachem a úžasem, že bych snad měl býti zničen, že jsem padl k zemi a nic jsem již neslyšel.

  12 Ale byl jsem trýzněn věčnými mukami, neboť duše má byla nejvyšší měrou drásána a trýzněna všemi hříchy mými.

  13 Ano, vzpomněl jsem si na všechny hříchy své a na nepravosti, pro které jsem byl trýzněn bolestmi pekla; ano, viděl jsem, že jsem se bouřil proti svému Bohu a že jsem nezachovával svatá přikázání jeho.

  14 Ano, a zavraždil jsem mnohé z dětí jeho neboli spíše jsem je svedl ke zkáze; ano, a zkrátka, nepravosti mé byly tak veliké, že sama myšlenka na příchod do přítomnosti mého Boha trýznila duši mou nevýslovnou hrůzou.

  15 Ó, pomyslel jsem si, kéž bych mohl býti vypovězen a zaniknouti jak duší, tak tělem, abych nemusel býti předveden, abych stál v přítomnosti svého Boha, abych byl souzen za skutky své.

  16 A nyní, po tři dny a tři noci jsem byl trýzněn, dokonce bolestmi zatracené duše.

  17 A stalo se, že jak jsem tak byl trýzněn mukami, zatímco jsem byl drásán vzpomínkou na mnohé hříchy své, viz, vzpomněl jsem si také, že jsem slyšel otce svého prorokovati lidu ohledně příchodu jistého Ježíše Krista, Syna Božího, který usmíří hříchy světa.

  18 Nyní, když se mysl moje zmocnila této myšlenky, zvolal jsem v srdci: Ó Ježíši, ty Synu Boží, buď milosrdný ke mně, kterýž jsem v žluči hořkosti a obvinut věčnými řetězy smrti.

  19 A nyní viz, když jsem si toto pomyslel, nemohl jsem si již více vzpomenouti na bolesti své; ano, vzpomínka na hříchy mé mne již nedrásala.

  20 A ó, jaká radost a jaké podivuhodné světlo jsem uzřel; ano, duše má byla naplněna radostí tak nesmírnou, jakou byla bolest má!

  21 Ano, pravím ti, synu můj, že nic nemohlo býti tak pronikavé a trpké, jako byly bolesti mé. Ano, a opět ti pravím, synu můj, že na druhé straně nic nemůže býti tak pronikavé a sladké, jako byla radost má.

  22 Ano, zdálo se mi, že vidím, tak jako viděl náš otec Lehi, Boha sedícího na svém trůnu, obklopeného nesčetnými zástupy andělů, jak opěvují a chválí svého Boha; ano, a má duše tam toužila býti.

  23 Ale viz, končetiny mé nabyly opět síly své a já jsem stanul na nohou svých a prohlásil jsem lidem, že jsem byl zrozen z Boha.

  24 Ano, a od oné doby až do nynějška jsem bez ustání pracoval, abych mohl přiváděti duše ku pokání; abych je mohl přiváděti k tomu, aby okusily onu nesmírnou radost, kterou jsem okusil já; aby mohly také býti zrozeny z Boha a naplněny Duchem Svatým.

  25 Ano, a nyní viz, ó synu můj, Pán mi dává převelikou radost z ovoce práce mé;

  26 Neboť pro slovo, jež mi udělil, viz, byli mnozí zrozeni z Boha a okusili, jako jsem okusil já, a uzřeli okem v oko, jako jsem uzřel já; tudíž vědí o těchto věcech, o kterých jsem promlouval, jako vím já; a poznání, jež mám, je od Boha.

  27 A měl jsem oporu ve zkouškách a v trápení všeho druhu, ano, a ve všelikých strastech; ano, Bůh mne vysvobodil z vězení a z pout a ze smrti; ano, a já vkládám důvěru svou v něho a on mne vždy vysvobodí.

  28 A já vím, že mne pozvedne posledního dne, abych s ním přebýval ve slávě; ano, a budu ho chváliti na věky, neboť on vyvedl otce naše z Egypta a on pohltil Egyptské v Rudém moři; a vedl je mocí svou do zaslíbené země; ano, a čas od času je vysvobozoval z poroby a ze zajetí.

  29 Ano, a on také vyvedl otce naše ze země Jeruzalém; a také je čas od času až do tohoto dne vysvobozoval věčnou mocí svou z poroby a ze zajetí; a já jsem měl zajetí jejich vždy na paměti; ano, a ty bys měl také, jako já, míti na paměti zajetí jejich.

  30 Ale viz, synu můj, to není vše, neboť ty bys měl věděti, jako vím já, že nakolik budeš zachovávati přikázání Boží, bude se ti v zemi dařiti; a měl bys také věděti, že nakolik přikázání Boží zachovávati nebudeš, budeš z přítomnosti jeho odříznut. Nyní, tak je podle slova jeho.