Kapitola 48

Amalikiáš navádí Lamanity proti Nefitům–Moroni připravuje svůj lid, aby bránil věc křesťanů–Raduje se ze svobody a volnosti a je mocným mužem Božím. Kolem roku 72 př. Kr.

  A nyní, stalo se, že jakmile Amalikiáš získal království, počal povzbuzovati srdce Lamanitů proti lidu Nefiovu; ano, určil muže, aby promlouvali k Lamanitům z jejich věží proti Nefitům.

  A tak povzbuzoval srdce jejich proti Nefitům, natolik, že ke konci devatenáctého roku vlády soudců, dosáhnuv svých cílů tak dalece, ano, byv učiněn králem nad Lamanity, usiloval také o to, aby vládl nad celou zemí, ano, a nad veškerým lidem, který byl v zemi, nad Nefity i nad Lamanity.

  Tudíž dosáhl svého plánu, neboť zatvrdil srdce Lamanitů a zaslepil jejich mysl a podnítil je k hněvu natolik, že shromáždil početný zástup k tomu, aby šel bojovati proti Nefitům.

  Neboť byl odhodlán pro velikost počtu svého lidu, že přemůže Nefity a uvede je do poroby.

  A tak určil hlavní velitele z řad Zoramitů, neboť oni byli nejvíce obeznámeni se silou Nefitů a s jejich útočišti a s nejslabšími částmi jejich měst; tudíž určil je, aby byli hlavními veliteli nad jeho vojsky.

  A stalo se, že sebrali svůj tábor a přesouvali se pustinou k zemi Zarahemla.

  Nyní stalo se, že zatímco Amalikiáš takto získával moc podvodem a lstí, Moroni na druhé straně připravoval mysl lidu, aby byli věrní Pánu, svému Bohu.

  Ano, posiloval vojska Nefitů a stavěl malé pevnosti neboli útočiště; vrstvě okolo valy země, aby obehnal svá vojska, a také stavěje zdi z kamene, aby je obklopil, kolem jejich měst a hranic jejich zemí; ano, kolem celé země.

  A u jejich nejslabších opevnění umístil větší počet mužů; a tak opevnil a posílil zemi, kterou vlastnili Nefité.

  10 A tak činil přípravy, aby bránil jejich svobodu, jejich země, jejich manželky a jejich děti a jejich mír, a aby mohli žíti pro Pána, svého Boha, a aby si uhájili to, co jejich nepřátelé nazývali věcí křesťanů.

  11 A Moroni byl silným a mocným mužem; byl mužem dokonalé povědomosti; ano, mužem, jenž si neliboval v krveprolévání; mužem, jehož duše se radovala ze svobody a z volnosti své vlasti a svých bratří a z toho, že nebyli v porobě a v otroctví;

  12 Ano, mužem, jehož srdce přetékalo díkůvzdáním Bohu za ony mnohé výsady a požehnání, která udělil jeho lidu; mužem, který převelice pracoval pro blaho a bezpečí svého lidu.

  13 Ano, a byl mužem, který byl pevný ve víře v Krista a přísahal přísahou, že bude brániti svůj lid, svá práva a svou vlast a své náboženství, až do ztráty vlastní krve.

  14 Nyní, Nefité byli poučováni, aby se proti svým nepřátelům bránili až do prolití krve, pokud by to bylo nutné; ano, a také byli poučováni, aby nikdy nikoho nenapadali, ano, aby nikdy nepozvedli meč, ledaže by to bylo proti nepříteli, ledaže by to bylo k zachování svého života.

  15 A toto byla jejich víra, že když tak budou činiti, Bůh dá, aby se jim v zemi dařilo neboli jinými slovy, když budou věrni v zachovávání přikázání Božích, on dá, aby se jim v zemi dařilo; ano, bude je varovati, aby uprchli, nebo aby se připravili na válku, podle nebezpečí;

  16 A také že jim Bůh oznámí, kam mají jíti, aby se ubránili proti svým nepřátelům, a když tak učiní, Pán je vysvobodí; a toto byla víra Moroniova a jeho srdce se z ní těšilo; ne z prolévání krve, ale z konání dobra, z ochraňování svého lidu, ano, ze zachovávání přikázání Božích, ano, a z odporování nepravosti.

  17 Ano, vpravdě, vpravdě pravím vám, kdyby všichni lidé byli bývali jako Moroni, a pokud by vždy byli jako on, vizte, i moci pekelné by byly otřeseny na věky; ano, ďábel by nikdy neměl moc nad srdcem dětí lidských.

  18 Vizte, byl mužem jako Ammon, syn Mosiášův, ano, i jako ostatní synové Mosiášovi, ano, a také jako Alma a jeho synové, neboť oni byli všichni muži Boží.

  19 Nyní vizte, Helaman a jeho bratří nebyli lidu o nic méně užiteční nežli Moroni; neboť oni kázali slovo Boží a křtili ku pokání všechny lidi, kteří poslouchali slova jejich.

  20 A tak chodili a lidé se pro jejich slova pokořovali, natolik, že se jim od Pána dostalo veliké přízně, a tak mezi sebou neměli válek a svárů, ano, až po dobu čtyř let.

  21 Ale jak jsem pravil, ke konci devatenáctého roku, ano, i přes mír mezi nimi, byli se zdráháním přinuceni bojovati se svými bratřími, Lamanity.

  22 Ano, a zkrátka, jejich války s Lamanity nikdy neustaly po dobu mnoha let, i přesto, že se velice zdráhali bojovati.

  23 Nyní, oni litovali, že musejí pozvednouti zbraně proti Lamanitům, protože si nelibovali v prolévání krve; ano, a to nebylo vše – litovali, že musejí býti prostředkem, kterým je posíláno tolik jejich bratří z tohoto světa do světa věčného, nepřipravených na setkání se svým Bohem.

  24 Nicméně nemohli strpěti, aby položili svůj život a aby jejich manželky a jejich děti byly povražděny se zvěrskou krutostí těch, kteří kdysi byli jejich bratřími, ano, a odštěpili se od jejich církve a opustili je a odešli, aby je zničili, připojivše se k Lamanitům.

  25 Ano, nemohli snésti, aby se jejich bratří radovali nad krví Nefitů, dokud mezi nimi byli ti, kteří zachovávali přikázání Boží, neboť příslibem Páně bylo, že budou-li zachovávati jeho přikázání, bude se jim v zemi dařiti.