Kapitola 49

Útočící Lamanité nejsou schopni dobýti opevněných měst Ammonia a Noé–Amalikiáš proklíná Boha a přísahá, že bude píti krev Moroniovu–Helaman a jeho bratří nadále posilují církev. Kolem roku 72 př. Kr.

  A nyní, stalo se, že v jedenáctém měsíci devatenáctého roku desátého dne měsíce byla zpozorována vojska Lamanitů přibližující se k zemi Ammonia.

  A vizte, toto město bylo znovuvystavěno a Moroni postavil u hranic města vojsko a to kolem vyházelo hlínu, aby se krylo před šípy a kameny Lamanitů; neboť vizte, oni bojovali kameny a šípy.

  Vizte, pravil jsem, že město Ammonia bylo znovuvystavěno. Pravím vám, ano, bylo z části znovuvystavěno; a protože ho Lamanité již jednou pro nepravost lidu zničili, domnívali se, že se jim opět stane snadnou kořistí.

  Ale vizte, jak veliké bylo jejich zklamání; neboť vizte, Nefité kolem sebe navršili násep země, který byl tak vysoký, že po nich Lamanité nemohli vrhati své kameny a své šípy tak, aby měly nějakého účinku, a nemohli je ani napadnouti jinak nežli u místa jejich vchodu.

  Nyní, tentokráte byli vrchní velitelé Lamanitů převelice udiveni nad moudrostí Nefitů při přípravě jejich útočišť.

  Nyní, vůdcové Lamanitů se pro velikost svého počtu domnívali, ano, domnívali se, že budou míti příležitost napadnouti je tak, jak to činili doposud; ano, a také se vyzbrojili štíty a náprsními pancíři; a také se vybavili oděvy z kůží, ano, velice silnými oděvy, aby zakryli svou nahotu.

  A jsouce takto připraveni, domnívali se, že snadno přemohou a podrobí své bratří jhu poroby, anebo je pobijí a povraždí podle libosti své.

  Ale vizte, k jejich naprostému úžasu na ně oni byli připraveni způsobem, jaký nebyl nikdy mezi dětmi Lehiovými znám. Nyní byli připraveni, aby bojovali s Lamanity podle pokynů Moroniových.

  A stalo se, že Lamanité neboli Amalikiášité byli převelice užaslí nad jejich způsobem přípravy na válku.

  10 Nyní, kdyby král Amalikiáš přišel ze země Nefi v čele svého vojska, možná by Lamanity přiměl, aby zaútočili na Nefity u města Ammonia; neboť vizte, on se nestaral o krev svého lidu.

  11 Ale vizte, Amalikiáš sám do bitvy nešel. A vizte, jeho hlavní velitelé se neodvážili zaútočiti na Nefity u města Ammonia, neboť Moroni pozměnil vedení záležitostí mezi Nefity natolik, že Lamanité byli kvůli jejich útočištím zklamáni a nemohli je napadnouti.

  12 Tudíž se stáhli do pustiny a sebrali svůj tábor a pochodovali směrem k zemi Noé domnívajíce se, že to bude pro ně druhé nejlepší místo k tomu, aby vyšli proti Nefitům.

  13 Neboť nevěděli, že Moroni opevnil neboli vystavěl ochranné pevnosti pro každé město po celé zemi; tudíž pochodovali dále k zemi Noé s pevným odhodláním; ano, jejich hlavní velitelé předstoupili a učinili přísahu, že lid onoho města zničí.

  14 Ale vizte, k jejich úžasu město Noé, které bylo doposud slabým místem, nyní díky prostředkům Moroniovým zesílilo, ano, dokonce tak, že převyšovalo sílu města Ammonia.

  15 A nyní, vizte, to byla moudrost v Moronim; neboť on se domníval, že se uleknou u města Ammonia; a jelikož město Noé bylo až doposud nejslabší částí země, tudíž budou pochodovati, aby bojovali tam; a tak tomu bylo podle přání jeho.

  16 A vizte, Moroni určil Lehiho, aby byl hlavním velitelem nad muži onoho města; a byl to týž Lehi, který bojoval s Lamanity v údolí na východ od řeky Sidon.

  17 A nyní vizte, stalo se, že když Lamanité zjistili, že Lehi velí městu, byli opět zklamáni, neboť se Lehiho nesmírně báli; nicméně jejich hlavní velitelé přísahali přísahou, že na město zaútočí; tudíž, předvedli svá vojska.

  18 Nyní vizte, Lamanité se nemohli do jejich ochranných pevností dostati jinak nežli vchodem, pro výšku valu, který byl navršen, a pro hloubku příkopu, který byl dokola vykopán, ledaže by to bylo vchodem.

  19 A tak byli Nefité připraveni zničiti všechny ty, kteří by se pokusili vyšplhati nahoru, aby vstoupili do pevnosti jinou cestou, tím, že by po nich vrhali kameny a šípy.

  20 Tak byli připraveni, ano, skupina jejich nejsilnějších mužů, se svými meči a se svými praky, aby srazili každého, kdo by se pokusil vejíti do jejich útočiště místem vchodu; a tak byli připraveni brániti se proti Lamanitům.

  21 A stalo se, že velitelé Lamanitů předvedli svá vojska před místo vchodu a počali s Nefity bojovati, aby se dostali do jejich útočiště; ale vizte, byli vždy odraženi natolik, že byli pobíjeni s nesmírným krveprolitím.

  22 Nyní, když zjistili, že nemohou získati moc nad Nefity průchodem, počali skopávati jejich valy země, aby získali cestu pro svá vojska, aby měli rovnocennou příležitost k boji; ale vizte, při těchto pokusech byli smeteni kameny a šípy, které na ně byly vrženy; a namísto aby zaplnili jejich příkopy strženými valy země, naplnili je do určité míry těly svých mrtvých a raněných.

  23 Tak měli Nefité nad svými nepřáteli veškerou moc; a tak se Lamanité pokoušeli Nefity zničiti, až byli všichni jejich hlavní velitelé pobiti; ano, a bylo pobito více nežli tisíc Lamanitů; zatímco na druhé straně nebyla mezi Nefity jediná duše, která by byla zabita.

  24 Okolo padesáti jich bylo zraněno, těch, kteří byli vystaveni šípům Lamanitů v průchodu, ale byli chráněni svými štíty a svými náprsními pancíři a svými přilbicemi, natolik, že jejich poranění byla na nohou, z nichž mnohá byla velmi vážná.

  25 A stalo se, že když Lamanité viděli, že jejich hlavní velitelé jsou všichni zabiti, uprchli do pustiny. A stalo se, že se vrátili do země Nefi, aby zpravili svého krále Amalikiáše, který byl rodem Nefita, o jejich veliké porážce.

  26 A stalo se, že ten se na svůj lid nesmírně rozhněval, protože nedosáhl svého přání ohledně Nefitů; nepodrobil je jhu poroby.

  27 Ano, hněval se nesmírně a zlořečil Bohu a také Moronimu, přísahaje přísahou, že bude píti jeho krev; a to proto, že Moroni při přípravě pro bezpečí svého lidu zachovával přikázání Boží.

  28 A stalo se, že na druhé straně lid Nefiův děkoval Pánu, svému Bohu, za jeho nesmírnou moc při jejich vysvobození z rukou jejich nepřátel.

  29 A tak skončil devatenáctý rok vlády soudců nad lidem Nefiovým.

  30 Ano, a měli mezi sebou trvalý mír a církvi se převelice dařilo pro jejich pozornost a píli, kterou věnovali slovu Božímu, jež jim oznamoval Helaman a Šiblon a Korianton a Ammon a jeho bratří, ano, všichni ti, kteří byli vysvěceni svatým řádem Božím, jsouce pokřtěni ku pokání a vysláni, aby kázali mezi lidem.