Kapitola 56

Helaman posílá Moronimu list popisující válečný stav s Lamanity–Antipus a Helaman dosahují velikého vítězství nad Lamanity–Dva tisíce Helamanových mladých synů bojují s podivuhodnou mocí a žádný z nich není zabit. Verš 1 kolem roku 62 př. Kr.; verše 2–19 kolem roku 66 př. Kr.; a verše 20–57 kolem roku 65–64 př. Kr.

  A nyní, stalo se na počátku třicátého roku vlády soudců druhého dne v prvním měsíci, že Moroni obdržel od Helamana list, líčící záležitosti lidu v oné části země.

  A toto jsou slova, která psal řka: Můj vroucně milovaný bratře Moroni, jak v Pánu, tak v soužení našeho válčení; viz, můj milovaný bratře, mám něco, co bych ti chtěl pověděti o našem válčení v této části země.

  Viz, dva tisíce synů oněch lidí, které Ammon přivedl ze země Nefi – nyní, ty víš, že to jsou potomci Lamana, který byl nejstarším synem našeho otce Lehiho;

  Nyní, nemusím ti vyprávěti o jejich tradicích nebo o jejich nevíře, neboť ty víš o všech těchto věcech –

  Tudíž mi postačí, když ti povím, že dva tisíce těchto mladých mužů se chopilo svých válečných zbraní a chtěli, abych byl jejich vůdcem; a vyšli jsme, abychom bránili svou vlast.

  A nyní, víš také o smlouvě, kterou jejich otcové učinili, že nepozvednou své válečné zbraně proti svým bratřím, aby neprolili krev.

  Ale ve dvacátém a šestém roce, když viděli naše strasti a naše soužení pro ně, chystali se porušiti smlouvu, kterou učinili, a pozvednouti válečné zbraně na naši obranu.

  Ale já jsem nestrpěl, aby porušili tuto smlouvu, kterou učinili, domnívaje se, že Bůh nás posílí natolik, že nebudeme trpěti více pro plnění oné přísahy, kterou dali.

  Ale viz, zde je jedna věc, z které můžeme míti velikou radost. Neboť viz, ve dvacátém a šestém roce jsem já, Helaman, pochodoval v čele těchto dvou tisíc mladých mužů do města Judea, abych pomohl Antipovi, kterého jsi určil vůdcem nad lidem v oné části země.

  10 A připojil jsem svých dva tisíce synů (neboť jsou hodni býti nazýváni syny) k vojsku Antipovu, z kteréžto posily se Antipus převelice zaradoval; neboť viz, jeho vojsko bylo zmenšeno Lamanity, protože jejich síly pobily ohromný počet našich mužů, z kteréhož důvodu máme příčinu, abychom truchlili.

  11 Nicméně, můžeme se utěšiti z toho, že zemřeli ve věci své vlasti a svého Boha, ano, a jsou šťastni.

  12 A Lamanité také zadrželi mnoho zajatců, z nichž všichni jsou hlavní velitelé, neboť nikoho dalšího nenechali na živu. A domníváme se, že jsou nyní v tuto dobu v zemi Nefi; je tomu tak, nejsou-li zabiti.

  13 A nyní, toto jsou města, jejichž vlastnictví Lamanité získali prolitím krve tolika našich udatných mužů:

  14 Země Manti neboli město Manti a město Zezrom a město Kumeni a město Antipara.

  15 A toto jsou města, která vlastnili, když jsem dosáhl města Judea; a našel jsem Antipa a jeho muže, jak se namáhají ze všech sil, aby město opevnili.

  16 Ano, a byli zkroušeni na těle i na duchu, neboť ve dne udatně bojovali a v noci se namáhali, aby uhájili svá města; a tak trpěli velikými strastmi všeho druhu.

  17 A nyní, byli rozhodnuti, že buď na tomto místě zvítězí, nebo zemřou; tudíž se můžeš správně domnívati, že tato malá síla, kterou jsem s sebou přivedl, ano, tito synové moji, jim dodali velikou naději a mnoho radosti.

  18 A nyní, stalo se, že když Lamanité viděli, že Antipus obdržel větší posilu pro své vojsko, byli rozkazy Ammoronovými přinuceni nejíti do bitvy proti městu Judea neboli proti nám.

  19 A tak byla s námi přízeň Páně; neboť kdyby na nás byli přišli v naší slabosti, možná by byli zničili naše malé vojsko; a takto jsme byli zachováni.

  20 Ammoron jim přikázal, aby hájili ta města, která získali. A tak skončil dvacátý a šestý rok. A na počátku dvacátého a sedmého roku jsme připravili své město i sebe na obranu.

  21 Nyní, přáli jsme si, aby na nás Lamanité přišli; neboť my jsme si nepřáli zaútočiti na ně v jejich pevnostech.

  22 A stalo se, že jsme kolem dokola rozmístili zvědy, aby pozorovali pohyby Lamanitů, aby nemohli za noci ani za dne projíti kolem nás a zaútočiti na naše jiná města, která byla na sever.

  23 Neboť jsme věděli, že v těchto městech nejsou dostatečně silní na to, aby se s nimi střetli; tudíž jsme si přáli, kdyby kolem nás prošli, napadnouti je zezadu a tak je zaměstnávati vzadu v témže okamžiku, kdy dojde ke střetu vpředu. Domnívali jsme se, že bychom je mohli přemoci; ale viz, v tomto svém přání jsme byli zklamáni.

  24 Neodvážili se projíti kolem nás s celým svým vojskem, ani se neodvážili s částí, z obavy, že nebudou dostatečně silní a padnou.

  25 Ani se neodvážili pochodovati dolů proti městu Zarahemla; ani se neodvážili přejíti pramen Sidonu do města Nefia.

  26 A tak byli odhodláni hájiti svými silami ona města, která získali.

  27 A nyní, stalo se v druhém měsíci tohoto roku, že nám přišlo mnoho zásob od otců oněch mých dvou tisíc synů.

  28 A také nám bylo posláno dva tisíce mužů ze země Zarahemla. A tak jsme byli připraveni s deseti tisíci muži a se zásobami pro ně i pro jejich manželky a jejich děti.

  29 A Lamanité takto vidouce, jak naše síly dennodenně narůstají a jak nám přicházejí na podporu zásoby, počali se báti a počali činiti výpady, aby nám, kdyby to bylo možné, zabránili v získávání zásob a posily.

  30 Nyní, když jsme viděli, že se Lamanité počali v tomto směru znepokojovati, přáli jsme si proti nim použíti strategii; tudíž Antipus nařídil, abych se vydal na pochod se svými mladými syny do sousedního města, jako bychom sousednímu městu nesli zásoby.

  31 A měli jsme pochodovati k městu Antipara, jako bychom šli k dalšímu městu na hranicích s mořským pobřežím.

  32 A stalo se, že jsme se vydali na pochod, jakoby se svými zásobami, abychom šli do onoho města.

  33 A stalo se, že Antipus se vydal na pochod s částí svého vojska, ponechávaje zbytek, aby hájil město. Ale nevydal se na pochod dříve, dokud jsem nevyšel já se svým malým vojskem a nepřišel jsem k městu Antipara.

  34 A nyní, ve městě Antipara bylo umístěno nejsilnější vojsko Lamanitů; ano, to nejpočetnější.

  35 A stalo se, že když byli zpraveni svými zvědy, vyšli se svým vojskem a pochodovali proti nám.

  36 A stalo se, že my jsme před nimi prchali na sever. A tak jsme odváděli nejmocnější vojsko Lamanitů.

  37 Ano, až do značné vzdálenosti, natolik, že když uviděli, že je vojsko Antipovo pronásleduje ze všech sil, neobrátili se napravo ani nalevo, ale pokračovali ve svém pochodu přímým směrem za námi; a jak se domníváme, jejich záměrem bylo zabíti nás dříve, nežli je dostihne Antipus, a to proto, aby nebyli obklíčeni našimi lidmi.

  38 A nyní Antipus, vida naše nebezpečí, urychlil pochod svého vojska. Ale vizte, byla noc; tudíž nás nedohonili, a ani Antipus nedohonil je; tudíž utábořili jsme se na noc.

  39 A stalo se, že před ranním úsvitem, vizte, Lamanité nás pronásledovali. Nyní, my jsme nebyli dostatečně silní na to, abychom s nimi bojovali; ano, já bych nestrpěl, aby jim moji mladí synové padli do rukou; tudíž pokračovali jsme v pochodu a vydali jsme se na pochod do pustiny.

  40 Nyní, oni se neodvažovali obrátiti se napravo ani nalevo, aby nebyli obklíčeni; a ani já jsem se neobrátil napravo ani nalevo, aby mne nedohonili, a my bychom se proti nim nemohli postaviti, ale byli bychom pobiti a jim by se podařilo uniknouti; a tak jsme prchali po celý onen den do pustiny, až nastala tma.

  41 A stalo se, že jsme opět, když se rozednilo, uviděli Lamanity za sebou a prchali jsme před nimi.

  42 Ale stalo se, že nás dlouho nepronásledovali, nežli se zastavili; a bylo to zrána třetího dne sedmého měsíce.

  43 A nyní, zda je dohonil Antipus, to jsme nevěděli, ale já jsem pravil svým mužům: Vizte, shledáváme možným, že zastavili s tím záměrem, abychom šli proti nim, aby nás mohli lapiti do své pasti;

  44 Tudíž pravíte, synové moji, půjdete proti nim bojovati

  45 A nyní, pravím ti, můj milovaný bratře Moroni, že jsem nikdy neviděl tak velikou odvahu, nikoli, mezi veškerými Nefity.

  46 A jak jsem je vždy nazýval svými syny (neboť byli všichni velmi mladí), právě tak mi pravili: Otče, viz, náš Bůh jest s námi a on nestrpí, abychom padli; tedy pojďme; nezabíjeli bychom své bratří, kdyby nás nechali býti; tudíž pojďme, aby nepřemohli vojsko Antipovo.

  47 Nyní, oni nikdy předtím nebojovali, nicméně smrti se nebáli; a mysleli více na svobodu svých otců nežli na svůj život; ano, jejich matky je učily, že když nebudou pochybovati, Bůh je vysvobodí.

  48 A opakovali mi slova svých matek řkouce: Nepochybujeme o tom, že naše matky to věděly.

  49 A stalo se, že jsem se vrátil se svými dvěma tisíci proti oněm Lamanitům, kteří nás pronásledovali. A nyní vizte, vojska Antipova je dohonila a počala strašlivá bitva.

  50 A vojsko Antipovo, jsouc znaveno svým dlouhým pochodem v tak krátkém prostoru času, již téměř padalo do rukou Lamanitů; a kdybych se nebyl vrátil se svými dvěma tisíci, byli by dosáhli svého záměru.

  51 Neboť Antipus padl mečem, i mnozí z jeho vůdců, pro svou únavu, kterou způsobila rychlost jejich pochodu – tudíž muži Antipovi, jsouce zmateni pádem svých vůdců, počali před Lamanity ustupovati.

  52 A stalo se, že Lamanité nabyli odvahy a počali je pronásledovati; a tak je Lamanité pronásledovali s velikou rázností, když je zezadu napadl Helaman se svými dvěma tisíci a počal je nesmírně pobíjeti, natolik, že celé vojsko Lamanitů se zastavilo a obrátilo se na Helamana.

  53 Nyní, když lidé Antipovi viděli, že se Lamanité otočili, shromáždili své muže a šli opět na Lamanity zezadu.

  54 A nyní, stalo se, že my, lid Nefiův, lid Antipův a já se svými dvěma tisíci, jsme Lamanity obklopili a pobíjeli jsme je; ano, natolik, že byli donuceni vydati své válečné zbraně i sebe jako válečné zajatce.

  55 A nyní, stalo se, že když se nám vzdali, vizte, spočítal jsem ony mladé muže, kteří bojovali se mnou, boje se, že z nich mnozí byli pobiti.

  56 Ale viz, k mé veliké radosti z nich ani jediná duše nepadla k zemi; ano, a bojovali jakoby se silou Boží; ano, nikdy nikdo neslyšel o mužích, kteří by bojovali s tak zázračnou silou; a s takovou velikou mocí napadli Lamanity, takže je vyděsili; a proto se Lamanité vydali jako váleční zajatci.

  57 A jelikož jsme pro své zajatce neměli žádné místo, abychom je mohli střežiti a držeti od vojsk Lamanitů, tudíž poslali jsme je do země Zarahemla a s nimi část oněch mužů Antipových, kteří nebyli zabiti; a zbytek jsem si vzal já a připojil jsem je k svým mladým Ammonitům a vydali jsme se na pochod zpět do města Judea.