Kapitola 57

Helaman líčí získání Antipary a vydání a pozdější obranu Kumeni–Jeho ammonitští mladíci bojují udatně; všichni jsou zraněni, ale žádný není zabit–Gid podává zprávu o zabití a o útěku lamanitských zajatců. Kolem roku 63 př. Kr.

  A nyní, stalo se, že jsem obdržel od Ammorona, krále, list, uvádějící, že kdybych vydal své válečné zajatce, které jsme jali, on by nám vydal město Antipara.

  Ale já jsem králi poslal list, že jsme si jisti, že naše síly postačují k tomu, abychom města Antipara dobyli vlastní silou; a vydáním zajatců za ono město bychom se museli považovati za nemoudré, a že své zajatce vydáme jedině výměnou.

  A Ammoron můj list odmítl, neboť zajatce měniti nechtěl; tudíž jsme počali činiti přípravy na to, abychom šli proti městu Antipara.

  Ale lid z Antipary město opustil a uprchl do jiných svých měst, která měl ve vlastnictví, aby je opevnil; a tak nám město Antipara padlo do rukou.

  A tak skončil dvacátý a osmý rok vlády soudců.

  A stalo se, že na počátku dvacátého a devátého roku jsme obdrželi zásobu potravin a také přírůstek pro své vojsko ze země Zarahemla a z okolní země v počtu šesti tisíc mužů spolu se šedesáti syny Ammonitů, kteří přišli, aby se připojili k svým bratřím, mé skupince dvou tisíc. A nyní viz, byli jsme silní, ano, a měli jsme také hojně zásob, které nám byly dodány.

  A stalo se, že naším přáním bylo svésti bitvu s vojskem, které bylo postaveno, aby bránilo město Kumeni.

  A nyní viz, ukáži ti, že jsme brzy svého přání dosáhli; ano, svým silným vojskem, neboli s částí svého silného vojska, jsme obklíčili v noci město Kumeni krátce předtím, nežli měli obdržeti zásobu potravin.

  A stalo se, že jsme tábořili okolo města po mnoho nocí; ale spali jsme na svých mečích a drželi jsme stráže, aby na nás Lamanité nemohli v noci přijíti a pobíti nás, oč se mnohokráte pokusili; ale kdykoli se o to pokusili, byla prolita jejich krev.

  10 Posléze jim přišly zásoby a oni se chystali vejíti do města v noci. A my, namísto abychom byli Lamanité, jsme byli Nefité; tudíž, zajali jsme je i jejich zásoby.

  11 A přestože byli Lamanité tímto způsobem odříznuti od své podpory, byli stejně odhodláni město hájiti; tudíž bylo nezbytné, abychom vzali ony zásoby a poslali je do Judeje, a své zajatce do země Zarahemla.

  12 A stalo se, že nepřešlo mnoho dnů a Lamanité počali ztráceti veškeré naděje na pomoc; tudíž vydali nám město do rukou; a tak jsme dosáhli svých záměrů ohledně získání města Kumeni.

  13 Ale stalo se, že naši zajatci byli tak početní, že i přes ohromnou velikost svého počtu jsme byli nuceni zaměstnávati celou svou sílu, abychom je střežili, nebo je usmrtiti.

  14 Neboť viz, vyráželi ve velikých počtech a bojovali kameny a kyji nebo čímkoli, co se jim dostalo do rukou, natolik, že jsme zabili více nežli dva tisíce z nich poté, co se vzdali coby váleční zajatci.

  15 Tudíž bylo nezbytné, abychom ukončili jejich život, anebo je střežili s mečem v ruce dolů do země Zarahemla; a také naše zásoby sotva stačily pro naše vlastní lidi i přes to, co jsme vzali Lamanitům.

  16 A nyní, za těchto pohnutých okolností bylo velice závažnou záležitostí rozhodnouti se ohledně těchto válečných zajatců; nicméně rozhodli jsme, že je sešleme do země Zarahemla; tudíž vybrali jsme část svých mužů a svěřili jsme jim své zajatce, aby sešli do země Zarahemla.

  17 Ale stalo se, že druhý den se vrátili. A nyní viz, nevyptávali jsme se jich na zajatce; neboť viz, šli na nás Lamanité, a oni se zavčas vrátili, aby nás zachránili před padnutím do jejich rukou. Neboť viz, Ammoron jim poslal na pomoc nové zásoby potravin a také početné vojsko mužů.

  18 A stalo se, že oni mužové, které jsme poslali se zajatci, přišli včas, aby je zastavili, jelikož nás již téměř přemáhali.

  19 Ale viz, moje skupinka dvou tisíc a šedesáti bojovala velice zuřivě; ano, oni byli pevní před Lamanity a přinášeli smrt všem, kteří se jim postavili.

  20 A když se již zbytek našeho vojska chystal před Lamanity ustoupiti, viz, oněch dva tisíce a šedesát bylo pevných a neohrožených.

  21 Ano, a poslouchali a důsledně vykonávali každičké slovo příkazu s přesností; ano, a vpravdě podle víry jejich stalo se jim; a já jsem pamatoval na slova, o kterých mi pravili, že je učily jejich matky.

  22 A nyní viz, právě těmto mým synům a oněm mužům, kteří byli vybráni, aby odvedli zajatce, vděčíme za toto veliké vítězství; neboť to oni Lamanity porazili; tudíž ti byli zahnáni zpět do města Manti.

  23 A my jsme si uhájili město Kumeni a nebyli jsme všichni zničeni mečem; nicméně utrpěli jsme velikou ztrátu.

  24 A stalo se, že poté, co Lamanité uprchli, jsem okamžitě vydal rozkazy, aby moji mužové, kteří byli zraněni, byli přesunuti z prostředku mrtvých, a dal jsem, aby jejich rány byly ošetřeny.

  25 A stalo se, že bylo dvě stě z mých dvou tisíc a šedesáti, kteří omdleli ztrátou krve; nicméně podle dobrotivosti Boží, a k našemu velikému úžasu, a také k radosti celého našeho vojska, nebylo mezi nimi jediné duše, která by zahynula; ano, a také mezi nimi nebylo jediné duše, která by neutrpěla mnoho ran.

  26 A nyní, jejich zachování udivovalo celé naše vojsko, ano, že oni byli ušetřeni, zatímco bylo tisíc našich bratří, kteří byli pobiti. A právem to připisujeme zázračné moci Boží, pro jejich nesmírnou víru v to, čemu byli učeni, aby věřili – že jest spravedlný Bůh a že ten, kdo nepochybuje, bude podivuhodnou mocí jeho zachován.

  27 Nyní, taková byla víra těch, o kterých jsem mluvil; jsou mladí a jejich mysl je pevná a neustále vkládají svou důvěru v Boha.

  28 A nyní, stalo se, že poté, co jsme se takto postarali o své zraněné muže a pohřbili jsme své mrtvé a taktéž mrtvé Lamanitů, kterých bylo mnoho, viz, otázali jsme se Gida na zajatce, s kterými se vydal, aby sešli do země Zarahemla.

  29 Nyní, Gid byl hlavním velitelem nad skupinou, která byla určena k tomu, aby je hlídala cestou dolů do oné země.

  30 A nyní, toto jsou slova, která mi Gid pravil: Viz, vydali jsme se se svými zajatci, abychom sešli do země Zarahemla. A stalo se, že jsme se setkali se zvědy svých vojsk, kteří byli vysláni, aby sledovali tábor Lamanitů.

  31 A volali na nás řkouce – Vizte, vojska Lamanitů pochodují k městu Kumeni; a vizte, napadnou je, ano, a zničí náš lid.

  32 A stalo se, že naši zajatci zaslechli jejich volání, což způsobilo, že nabyli odvahy; a povstali proti nám ve vzpouře.

  33 A stalo se, pro jejich vzpouru, že jsme dali, aby na ně dopadly naše meče. A stalo se, že se houfně vrhli na naše meče, přičemž větší počet z nich byl zabit; a zbytek jich prorazil a uprchli nám.

  34 A viz, když uprchli a my jsme je nemohli dostihnouti, rychle jsme se vydali na pochod k městu Kumeni; a viz, dorazili jsme včas, abychom mohli pomáhati svým bratřím při chránění města.

  35 A viz, opět jsme byli vysvobozeni z rukou svých nepřátel. A velebeno je jméno našeho Boha; neboť viz, je to on, kdo nás vysvobodil; ano, kdo pro nás učinil tuto velikou věc.

  36 Nyní, stalo se, že když jsem já, Helaman, slyšel tato slova Gidova, byl jsem naplněn nesmírnou radostí z dobrotivosti Boží ohledně toho, že nás zachoval, abychom my všichni nemuseli zahynouti; ano, a já věřím, že duše těch, kteří byli zabiti, vešly v odpočinutí svého Boha.