Kniha Almova syna Almy

Kapitola 8

Alma káže a křtí v Meleku – V Ammonia je odmítán a odchází – Anděl mu přikazuje, aby se vrátil a hlásal lidu pokání – Přijímá ho Amulek a spolu káží v Ammonia. Kolem roku 82 př. Kr.

1 A nyní, stalo se, že Alma se vrátil ze azemě Gedeon, poučiv lid z Gedeonu o mnoha věcech, jež nemohou býti napsány, a zjednav řád v církvi podle toho, jak předtím učinil v zemi Zarahemla, ano, vrátil se do svého vlastního domu v Zarahemle, aby si odpočinul od prací, jež vykonával.

2 A tak skončil devátý rok vlády soudců nad lidem Nefiovým.

3 A stalo se na počátku desátého roku vlády soudců nad lidem Nefiovým, že Alma odtud odešel a vydal se na cestu do země Melek při západním břehu ařeky Sidon, na západ při hranicích pustiny.

4 A počal učiti lid v zemi Melek podle asvatého řádu Božího, kterým byl povolán; a počal učiti lid po celé zemi Melek.

5 A stalo se, že k němu přicházeli lidé od všech hranic země, jež byla na straně pustiny. A byli křtěni po celé zemi;

6 Takže když dokončil svou práci v Meleku, odešel odtud a šel tři dny cesty na sever od země Melek; a došel do města, jež se nazývalo Ammonia.

7 Nyní, mezi lidem Nefiovým byl zvyk nazývati jejich země a jejich města a jejich vesnice, ano, dokonce i všechny jejich vesničky, po tom, kdo je první vlastnil; a tak tomu bylo i se zemí Ammonia.

8 A stalo se, že když Alma přišel do města Ammonia, počal jim kázati slovo Boží.

9 Nyní, Satan získal velikou avládu nad srdcem lidí města Ammonia; tudíž slova Almova nechtěli poslouchati.

10 Nicméně Alma se velice anamáhal v duchu, bpotýkaje se s Bohem v cmocné modlitbě, aby vylil Ducha svého na lidi, kteří byli ve městě; aby také dal, aby je mohl pokřtíti ku pokání.

11 Nicméně oni zatvrdili srdce své řkouce mu: Viz, my víme, že jsi Alma; a my víme, že jsi vysoký kněz nad církví, kterou jsi založil v mnoha částech země podle vaší tradice; a my nejsme z tvé církve a nevěříme v tak pošetilé tradice.

12 A nyní, my víme, poněvadž nejsme z tvé církve, my víme, že nad námi nemáš žádnou moc; a soudcovskou stolici jsi předal aNefiaovi; tudíž nejsi naším hlavním soudcem.

13 Nyní, když lidé toto pravili a odporovali všem jeho slovům a spílali mu a plivali na něho a dali ho vyvrhnouti ze svého města, on odtud odešel a vydal se na cestu k městu, které se nazývalo Aron.

14 A stalo se, že jak tam putoval, jsa ztížen zármutkem a prodíraje se asoužením a úzkostí duše pro zlovolnost lidí, kteří byli ve městě Ammonia, stalo se, jak byl takto ztížen zármutkem, vizte, ukázal se mu banděl Páně řka:

15 Požehnaný jsi, Almo; tudíž pozdvihni hlavu svou a raduj se, neboť máš velikou příčinu radovati se; neboť jsi byl věrný v zachovávání přikázání Božích od doby, kdy jsi od něho obdržel první poselství své. Viz, já jsem ten, který ti je apředal.

16 A viz, jsem vyslán, abych ti přikázal, aby ses vrátil do města Ammonia a abys opět kázal lidem tohoto města; ano, kaž jim. Ano, pověz jim, že nebudou-li činiti pokání, Pán Bůh je azničí.

17 Neboť viz, oni nyní přemýšlejí, jak by mohli zničiti svobodu lidu tvého (neboť tak praví Pán), což je v rozporu s ustanoveními a soudy a přikázáními, jež dal lidu svému.

18 Nyní, stalo se, že poté, co Alma obdržel od anděla Páně poselství své, rychle se navrátil do země Ammonia. A vstoupil do města jinou cestou, ano, cestou, jež je na jih od města Ammonia.

19 A když vstoupil do města, byl vyhladovělý a pravil jednomu muži: Dáš pokornému služebníku Božímu něco k jídlu?

20 A ten muž mu pravil: Já jsem Nefita a vím, že ty jsi svatý prorok Boží, neboť ty jsi ten muž, o němž mi aanděl pravil ve vidění: Ty ho přijmeš. Tudíž, pojď se mnou do mého domu a já ti dám ze svého jídla; a já vím, že budeš pro mne a pro můj dům požehnáním.

21 A stalo se, že ho onen muž přijal do svého domu; a onen muž se jmenoval aAmulek; a přinesl chléb a maso a předložil je Almovi.

22 A stalo se, že Alma pojedl chléb a byl nasycen; a apožehnal Amulekovi a jeho domu a vzdal díky Bohu.

23 A poté, co se najedl a byl nasycen, pravil Amulekovi: Já jsem Alma a jsem avysokým knězem nad církví Boží v celé zemi.

24 A viz, byl jsem povolán kázati slovo Boží mezi veškerým tímto lidem podle ducha zjevení a proroctví; a byl jsem v této zemi a oni mne nepřijali, ale avyvrhli mne a já jsem se chystal obrátiti se k této zemi na věky zády.

25 Ale viz, bylo mi přikázáno, abych se vrátil zpět a prorokoval tomuto lidu, ano, a svědčil proti němu o jeho nepravostech.

26 A nyní, Amuleku, protože jsi mne nasytil a vzal k sobě, jsi požehnán; neboť jsem byl vyhladovělý, neboť jsem se mnoho dnů postil.

27 A Alma zůstal u Amuleka mnoho dnů, nežli počal kázati lidu.

28 A stalo se, že nepravosti lidu se ještě prohloubily.

29 I přišlo k Almovi slovo řkoucí: Jdi; a řekni také služebníku mému Amulekovi: Vyjděte a prorokujte lidem těmto řkouce – Čiňte apokání, neboť tak praví Pán, nebudete-li činiti pokání, navštívím lid tento v hněvu svém; ano, a prudký hněv svůj neodvrátím.

30 A Alma vyšel, a také Amulek, mezi lid, aby mu hlásali slova Boží; a aby byli naplněni Duchem Svatým.

31 A byla jim dána taková amoc, že nemohli býti drženi v žalářích; ani nebylo možné, aby je někdo zabil; nicméně bmoci své nepoužívali, dokud nebyli svázáni pouty a uvrženi do vězení. Nyní, toto se stalo, aby na nich Pán mohl ukázati moc svou.

32 A stalo se, že vyšli a počali lidu kázati a prorokovati podle ducha a moci, jež jim Pán dal.