Kniha Jákobova bratra Nefiova

Slova jeho kázání jeho bratřím. Zahanbuje muže, který se snaží vyvrátiti nauku Kristovu. Několik slov o dějinách lidu Nefiova.

Kapitola 1

Jákob a Jozef se snaží přesvědčiti lidi, aby věřili v Krista a zachovávali jeho přikázání – Nefi umírá – Mezi Nefity převládá zlovolnost. Kolem roku 544–421 př. Kr.

1 Neboť vizte, stalo se, že padesát a pět let uplynulo od doby, kdy Lehi opustil Jeruzalém; pročež, Nefi dal mně, aJákobovi, bpřikázání ohledně cmalých desek, na nichž jsou tyto věci vyryty.

2 A dal mně, Jákobovi, přikázání, abych napsal na tyto desky něco z toho, co považuji za nejcennější; že se nemám dotýkati, leda lehce, dějin tohoto lidu, který se nazývá lid Nefiův.

3 Neboť pravil, že dějiny jeho lidu mají býti vyryty na jeho dalších deskách a že já mám zachovávati tyto desky a předati je dále svému semeni, z pokolení na pokolení.

4 A kdyby byla kázání, jež by byla posvátná, nebo zjevení, jež by bylo veliké, nebo prorokování, pak mám to nejdůležitější z nich na tyto desky vyrýti a dotknouti se jich natolik, nakolik to jen bude možné, v zájmu Krista a v zájmu našeho lidu.

5 Neboť pro víru a velikou úzkost nám bylo vpravdě o našem lidu ukázáno to, co se mu apřihodí.

6 A také jsme měli mnohá zjevení a ducha mnoha proroctví; pročež, věděli jsme o aKristu a o jeho království, jež přijde.

7 Pročež pracovali jsme pilně mezi svými lidmi, abychom je mohli přesvědčiti, aby apřišli ke Kristu a podíleli se na dobrotivosti Boží, aby mohli vejíti v jeho bodpočinutí, aby nikterak nepřísahal ve svém hněvu, že oni v něj cnevejdou, jako při dpopuzení ve dnech pokušení, když byly děti Izraele v epustině.

8 Pročež, kéž by Bůh dal, abychom mohli přesvědčiti všechny lidi, aby se anebouřili proti Bohu, aby ho bnepopouzeli ke hněvu, ale aby všichni lidé věřili v Krista a měli na očích jeho smrt a nesli jeho ckříž a snášeli hanobení světa; pročež já, Jákob, beru na sebe, že budu plniti přikázání svého bratra Nefiho.

9 Nyní Nefi počal býti stár a viděl, že musí brzy azemříti; pročež, bpomazal nyní jednoho muže za krále a vládce nad svým lidem, podle vlád ckrálů.

10 Lid Nefiho nesmírně miloval, protože byl jejich velikým ochráncem, třímaje ameč Labanův na jejich obranu a pracuje po všechny své dny pro jejich blaho –

11 Pročež, lid si přál podržeti jeho jméno v paměti. A kdo by vládl na jeho místě, měl býti lidem nazýván druhý Nefi, třetí Nefi a tak dále, podle vlád králů; a tak byli lidem nazýváni, ať již byli jakéhokoli jména.

12 A stalo se, že Nefi zemřel.

13 Nyní, lidé, kteří nebyli aLamanité, byli bNefité; nicméně nazývali se Nefité, Jákobité, Jozefité, cZoramité, Lamanité, Lemuelité a Izmaelité.

14 Ale já, Jákob, je nadále nebudu rozlišovati těmito jmény, ale Lamanity budu anazývati ty, kteří se snaží zničiti lid Nefiův, a ty, kteří jsou přátelsky nakloněni Nefimu, budu nazývati bNefity neboli clidem Nefiovým, podle vlád králů.

15 A nyní, stalo se, že lid Nefiův, za vlády druhého krále, počal zatvrzovati srdce své a poněkud se oddávati zlovolným zvyklostem, tak jako David za stara, toužící po mnoha amanželkách a souložnicích, a také Šalomoun, jeho syn.

16 Ano, a také počali hledati mnoho zlata a stříbra a počali býti poněkud povýšeni v pýše.

17 Pročež já, Jákob, jsem jim dal tato slova, když jsem je učil v achrámu, obdržev nejprve své bpověření od Pána.

18 Neboť já, Jákob, a můj bratr Jozef jsme byli rukou Nefiovou avysvěceni na kněze a na učitele tohoto lidu.

19 A zvelebovali jsme svůj aúřad v zájmu Pána berouce na sebe bzodpovědnost a berouce hříchy lidí na svou vlastní hlavu, jestliže bychom je neučili se vší pílí slovu Božímu; pročež, pracujíce se svou mocí, aby jejich ckrev nemohla přijíti na náš šat; jinak by jejich krev přišla na náš šat a my bychom nebyli shledáni posledního dne bez poskvrny.