Kapitola 10

Král Laman umírá–Jeho lid je divoký a zuřivý a věří ve falešné tradice–Zenif a jeho lid je přemáhají. Kolem roku 187–160 př. Kr.

  A stalo se, že jsme opět počali zřizovati království a opět jsme počali vlastniti zemi v míru. A já jsem dal vyráběti válečné zbraně všeho druhu, abych tak mohl míti zbraně pro svůj lid na dobu, kdyby Lamanité opět přišli válčiti proti mému lidu.

  A rozestavěl jsem stráže okolo země, aby na nás Lamanité nemohli opět nepozorovaně přijíti a zničiti nás; a tak jsem střežil svůj lid a svá stáda a ochraňoval jsem je, aby nepadli do rukou našich nepřátel.

  A stalo se, že jsme dědičně vlastnili zemi svých otců na mnoho let, ano, na dobu dvaceti a dvou let.

  A nechal jsem muže obdělávati zemi a pěstovati všeliké zrno a všeliké ovoce všeho druhu.

  A nechal jsem ženy přísti a lopotiti se a pracovati a vyráběti všeliké druhy jemného plátna, ano, a látky všeho druhu, abychom mohli odívati svou nahotu; a tak se nám dařilo v zemi – tak jsme měli v zemi trvalý mír po dobu dvaceti a dvou let.

  A stalo se, že král Laman zemřel a jeho syn počal vládnouti na jeho místě. A počal podněcovati svůj lid ke vzpouře proti mému lidu; tudíž se počali připravovati na válku a na to, že půjdou bojovati proti lidu mému.

  Ale já jsem vyslal své zvědy okolo země Šemlon, abych mohl objeviti jejich přípravy, abych se měl před nimi na pozoru, aby nepřišli na můj lid a nezničili ho.

  A stalo se, že přišli na sever země Šilom, se svými početnými zástupy, muži ozbrojení luky a šípy a meči a dýkami a kameny a praky; a hlavy své měli oholené, takže byly holé; a byli opásáni koženým pásem okolo beder svých.

  A stalo se, že jsem dal, aby ženy a děti lidu mého byly ukryty v pustině; a také jsem dal, aby se všichni moji staří muži, kteří mohli unésti zbraně, a také všichni moji mladí muži, kteří byli schopni unésti zbraně, shromáždili, aby šli do boje proti Lamanitům; a seřadil jsem je do šiků, každého muže podle jeho věku.

  10 A stalo se, že jsme šli do boje proti Lamanitům; a já, dokonce i já ve svém pokročilém věku, jsem šel bojovati proti Lamanitům. A stalo se, že jsme šli v síle Páně do boje.

  11 Nyní, Lamanité nevěděli ničeho o Pánu ani o síle Páně, tudíž spoléhali na svou vlastní sílu. Nicméně byli silným lidem, co do síly lidské.

  12 Byl to divoký a krutý a krvelačný lid, věřící v tuto tradici svých otců – věřili, že byli vyhnáni ze země Jeruzalém pro nepravost svých otců a že jim bylo v pustině jejich bratřími ukřivděno a také jim bylo ukřivděno při přeplouvání moře;

  13 A opět, že jim bylo ukřivděno poté, co přepluli moře, když byli v zemi svého prvního dědictví, a toto vše proto, že Nefi byl věrnější v zachovávání přikázání Páně – tudíž se mu dostalo přízně Páně, neboť Pán naslouchal jeho modlitbám a odpovídal na ně a převzal vedení nad jejich putováním v pustině.

  14 A jeho bratří se na něho hněvali, protože nerozuměli konáním Páně; hněvali se na něho i na vodách, protože zatvrdili srdce své proti Pánu.

  15 A opět, hněvali se na něho, když připluli do zaslíbené země, protože řekli, že jim odebral z rukou vládu nad lidem; a usilovali o to, aby ho zabili.

  16 A opět, hněvali se na něho, protože odešel do pustiny, jak mu Pán přikázal, a vzal záznamy, jež byly vyryty na deskách z mosazi, protože pravili, že je oloupil.

  17 A takto učili své děti, že je mají nenáviděti a že je mají vražditi a že je mají olupovati a pleniti a činiti vše, co mohou, aby je zničily; tudíž mají věčnou nenávist vůči dětem Nefiovým.

  18 Právě pro tuto příčinu mne král Laman svou lstivostí a lživou vychytralostí a svými krásnými sliby oklamal, abych přivedl tento svůj lid do této země, aby ho mohli zničiti; ano, a my jsme tyto mnohé roky v zemi trpěli.

  19 A nyní já, Zenif, poté, co jsem pověděl všechny tyto věci o Lamanitech svému lidu, povzbudil jsem je, aby šli do boje s mocí, vkládajíce svou důvěru v Pána; tudíž, bojovali jsme s nimi, tváří v tvář.

  20 A stalo se, že jsme je opět vyhnali ze své země; a pobili jsme je s velikým krveprolitím, dokonce tak mnohé, že jsme je nepočítali.

  21 A stalo se, že jsme se opět vrátili do své vlastní země a můj lid počal opět pečovati o svá stáda a obdělávati svou zemi.

  22 A nyní, já, jsa stár, předal jsem království jednomu ze svých synů; tudíž, nepromlouvám více. A kéž Pán žehná mému lidu. Amen.