1 Ano, nepraví vpravdě Izaiáš: Kdo uvěřil zprávě naší a rámě Páně komu jest zjeveno?

2 Neboť poroste před ním jako křehká rostlinka a jako kořen ze země vyprahlé; nemaje podoby ani příjemnosti; a až uvidíme jej, není žádné krásy na něm, proč bychom ho žádostivi byli.

3 Lidé jím pohrdají a opovrhují; muž bolestí a znalý zármutku; a my jsme se jakoby skryli před ním odvrácením tváře; bylo jím pohrdáno a my jsme si jej nevážili.

4 Zajisté on ^asnášel ^bzármutky naše a bolesti naše on nesl; my však jsme se domnívali, že jest raněn, bit od Boha, i sužován.

5 Ale on byl raněn pro ^apřestupky naše, potřen pro nepravosti naše; trestání pro pokoj náš bylo na něj vloženo; a ranami jeho jsme ^buzdraveni.

6 My všichni jako ^aovce jsme zbloudili; jeden každý na cestu svou jsme se obrátili; a Pán uvalil na něj nepravosti všech nás.

7 Utlačován byl a sužován, přece ^aneotevřel úst svých; jako ^bberánek k zabití je veden a jako ovce před střihači svými je němá, tak on neotevřel úst svých.

8 Byl vyňat z vězení a od soudu; a kdo bude pokolením jeho? Neboť odříznut byl ze země živých; pro přestupky lidu mého zraněn byl.

9 A hrob měl se zlovolnými a s ^abohatými ve smrti své; třebaže neučinil nic ^bzlého, aniž byla nalezena lest v ústech jeho.

10 Avšak Pánu se zalíbilo ho potříti; vydal ho zármutku; když učiníš duši jeho obětí za hřích, on uvidí ^asímě své a on prodlouží dny své a potěšení Páně narůstati bude v ruce jeho.

11 Uzří trápení duše své a bude uspokojen; poznáním svým ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; neboť nepravosti jejich on ^aponese.

12 Tudíž dám mu podíl pro veliké a on se podělí o kořist se silnými; neboť vylil na smrt duši svou; a byl počítán mezi přestupníky; a nesl hříchy mnohých a za přestupníky se ^apřimlouvá.