Kapitola 1

Král Beniamin učí své syny jazyku a proroctvím jejich otců–Jejich náboženství a civilizace jsou zachovávány díky záznamům vedeným na různých deskách–Mosiáš je vyvolen králem a jsou mu dány do opatrovnictví záznamy a jiné věci. Kolem roku 130–124 př. Kr.

  A NYNÍ, nebylo již žádného sváru v celé zemi Zarahemla mezi veškerým lidem, který náležel ke králi Beniaminovi, takže král Beniamin měl stálý mír po všechen zbytek svých dnů.

  A stalo se, že měl tři syny; a pojmenoval je Mosiáš a Helorum a Helaman. A dal je vyučovati ve veškerém jazyce svých otců, aby se tímto stali muži porozumění; a aby mohli zvěděti o proroctvích, jež byla promlouvána ústy jejich otců, jež jim byla předána rukou Páně.

  A také je poučoval o záznamech, jež byly vyryty na deskách z mosazi, řka: Synové moji, chtěl bych, abyste si pamatovali, že nebýt těchto desek, které obsahují tyto záznamy a tato přikázání, byli bychom museli trpěti v nevědomosti, dokonce i v této nynější době, neznajíce tajemství Božích.

  Neboť by nebylo možné, aby si otec náš Lehi pamatoval všechny tyto věci a aby jim učil děti své, ledaže by bylo pomoci těchto desek; neboť on byl učen v jazyce Egyptských, tudíž mohl čísti tyto rytiny a učiti jim děti své, takže tímto ony jim mohly učiti děti své a tak plniti přikázání Boží, až do této nynější doby.

  Pravím vám, synové moji, kdyby nebylo těchto věcí, jež jsou udržovány a zachovávány rukou Boží, abychom mohli čísti a rozuměti tajemstvím jeho a míti přikázání jeho vždy před očima svýma, pak by dokonce i otcové naši upadali do nevíry a my bychom byli jako bratří naši, Lamanité, kteří o těchto věcech nevědí ničeho, nebo dokonce jim ani nevěří, když jsou jim učeni, pro tradice otců svých, které nejsou správné.

  Ó synové moji, chtěl bych, abyste si pamatovali, že tato slova jsou pravdivá a také že tyto záznamy jsou pravdivé. A vizte, také desky Nefiovy, jež obsahují záznamy a slova otců našich od doby, kdy opustili Jeruzalém, až do nynějška, a ty že jsou také pravdivé; a my můžeme věděti o jistotě jejich, protože je máme před očima svýma.

  A nyní, synové moji, chtěl bych, abyste pamatovali na to, abyste je pilně zkoumali, abyste tímto mohli míti užitek; a chtěl bych, abyste zachovávali přikázání Boží, aby se vám dařilo v zemi podle příslibů, jež Pán dal otcům našim.

  A král Beniamin učil své syny mnoha dalším věcem, jež nejsou napsány v této knize.

  A stalo se, že poté, co král Beniamin ustal poučovati své syny, zestárl a viděl, že musí velmi brzy jíti cestou všeho pozemského; tudíž myslel si, že je žádoucí, aby předal království jednomu ze svých synů.

  10 Tudíž, dal si předvésti Mosiáše; a toto jsou slova, jež k němu promlouval řka: Synu můj, chtěl bych, abys vydal prohlášení po celé této zemi mezi veškerým tímto lidem neboli lidem Zarahemlovým a lidem Mosiášovým, který dlí v zemi, aby se shromáždili; neboť nazítří vyhlásím tomuto lidu svými vlastními ústy, že ty jsi králem a vládcem nad tímto lidem, který nám Pán, Bůh náš, dal.

  11 A nadto dám tomuto lidu jméno, aby tím mohli býti odlišeni od všech lidí, které Pán Bůh vyvedl ze země Jeruzalém; a toto učiním, protože je to lid pilný v zachovávání přikázání Páně.

  12 A dám mu jméno, jež nebude nikdy vymazáno, leda by to bylo skrze přestupek.

  13 Ano, a nadto ti pravím, že kdyby tento vysoce oblíbený lid Páně upadl v přestupek a stal se zlovolným a cizoložným lidem, pak je Pán vydá, aby se tak stali slabými jako bratří jejich; a již je nebude nadále zachovávati nesmírnou a podivuhodnou mocí svou, jako doposud zachovával otce naše.

  14 Neboť pravím ti, kdyby nebyl vztáhl rámě své k zachování otců našich, byli by museli padnouti do rukou Lamanitů a státi se obětí nenávisti jejich.

  15 A stalo se, že poté, co král Beniamin ustal promlouvati k svému synovi, svěřil mu správu všech záležitostí království.

  16 A nadto mu také svěřil do péče záznamy, jež byly vyryty na deskách z mosazi; a také desky Nefiovy; a také meč Labanův a kouli neboli ukazatel, který vedl naše otce pustinou, který byl připraven rukou Páně, aby tímto mohli býti vedeni, každý podle pozornosti a píle, kterou Pánu věnovali.

  17 Tudíž, když byli nevěrní, nedařilo se jim a ani nepokračovali ve své cestě, ale byli hnáni zpět a přivodili na sebe nelibost Boží; a tudíž byli sužováni hladem a těžkými strastmi, aby byli podníceni k rozpomenutí se na svou povinnost.

  18 A nyní, stalo se, že Mosiáš šel a učinil, jak mu otec přikázal, a vyhlásil veškerému lidu, který byl v zemi Zarahemla, aby se shromáždili a vyšli k chrámu a aby vyslechli slova, jež k nim bude jeho otec promlouvati.