Kapitola 2

Král Beniamin oslovuje svůj lid–Připomíná nestrannost, čestnost a duchovnost své vlády–Radí mu, aby sloužil svému Nebeskému Králi–Ti, kteří se bouří proti Bohu, budou trpěti trýzní, která je jako neuhasitelný oheň. Kolem roku 124 př. Kr.

  A stalo se, že poté, co Mosiáš učinil, jak mu jeho otec přikázal, a vydal prohlášení po celé zemi, se lidé shromažďovali po celé zemi, aby mohli vyjíti k chrámu a slyšeti slova, jež k nim král Beniamin bude promlouvati.

  A byl jich veliký počet, dokonce tolik, že je ani nepočítali, neboť se v zemi nesmírně rozmnožili a zesílili.

  A také vzali z prvorozených ze svých stád, aby mohli přinésti oběť a zápalné oběti podle zákona Mojžíšova;

  A také aby vzdali díky Pánu, svému Bohu, který je vyvedl ze země Jeruzalém a který je vysvobodil z rukou jejich nepřátel a určil za jejich učitele spravedlné muže a také spravedlného muže za jejich krále, který zjednal mír v zemi Zarahemla a který je učil zachovávati přikázání Boží, aby se mohli radovati a býti naplněni láskou k Bohu a ke všem lidem.

  A stalo se, že když vyšli k chrámu, rozbili své stany okolo, každý muž podle své rodiny, sestávající z jeho manželky a jeho synů a jeho dcer a jejich synů a jejich dcer, od nejstarších až po nejmladší, a každá rodina byla oddělena od druhé.

  A rozbili své stany okolo chrámu a každý muž měl svůj stan dveřmi směrem k chrámu, aby takto mohli zůstati ve stanech a slyšeti slova, jež k nim král Beniamin bude promlouvati;

  Neboť onen zástup byl tak veliký, že je král Beniamin nemohl všechny učiti ve zdech chrámu, tudíž dal postaviti věž, aby tak jeho lid mohl slyšeti slova, jež k němu bude promlouvati.

  A stalo se, že počal promlouvati k svému lidu z věže; a všichni nemohli slyšeti jeho slova pro velikost onoho zástupu; tudíž dal, aby slova, jež promlouval, byla zapisována a rozesílána mezi ty, kteří nebyli v doslechu jeho hlasu, aby i oni mohli obdržeti jeho slova.

  A toto jsou slova, jež promlouval a dal zapsati, řka: Bratří moji, vy všichni, kteří jste se shromáždili, vy, kteří slyšíte slova má, jež k vám dnes budu promlouvati; neboť nepřikázal jsem vám, abyste si sem přišli pohrávati se slovy, jež budu promlouvati, ale abyste mne poslouchali a otevřeli uši své, abyste mohli slyšeti, a srdce své, abyste mohli rozuměti, a mysl svou, aby pohledu vašemu mohla býti odhalena tajemství Boží.

  10 Nepřikázal jsem vám sem přijíti, abyste se mne báli nebo abyste si mysleli, že já sám jsem více nežli smrtelný člověk.

  11 Vždyť já jsem jako vy sami, poddán všelikým slabostem těla a mysli; a přece jsem byl vyvolen tímto lidem a vysvěcen otcem svým a ruka Páně strpěla, abych byl vládcem a králem nad tímto lidem; a byl jsem udržován a zachováván nesmírnou mocí jeho, abych vám sloužil s veškerou mocí, myslí a silou, kterou mi Pán udělil.

  12 Pravím vám, že mi bylo dovoleno prožíti dny své ve službě vám, dokonce až do této doby, a nežádal jsem od vás zlato ani stříbro ani žádný druh bohatství;

  13 Ani jsem nestrpěl, abyste byli zavíráni do žalářů ani abyste činili jeden z druhého otroky ani abyste vraždili nebo plenili nebo kradli nebo cizoložili; dokonce jsem ani nestrpěl, abyste se dopouštěli jakéhokoli druhu zlovolnosti, a učil jsem vás, že máte zachovávati přikázání Páně ve všem, co vám přikázal –

  14 A vpravdě, já sám jsem pracoval svýma vlastníma rukama, abych vám mohl sloužiti a abyste nebyli zatíženi daněmi a aby na vás nepřišlo nic, co by bylo zatěžko nésti – a všech těchto věcí, jež jsem pravil, jste vy sami dnes svědky.

  15 Avšak, bratří moji, nečinil jsem tyto věci, abych se mohl chlubiti, ani neříkám tyto věci, abych vás tímto obviňoval; ale říkám vám tyto věci, abyste věděli, že se dnes mohu zodpovídati před Bohem s čistým svědomím.

  16 Vizte, pravím vám, že si nepřeji chlubiti se proto, že jsem vám pravil, že jsem prožil dny své ve službě vám, neboť jsem byl pouze ve službě Boží.

  17 A vizte, říkám vám tyto věci, abyste se mohli naučiti moudrosti; abyste se naučili, že když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha.

  18 Vizte, nazývali jste mne svým králem; a jestliže já, jehož svým králem nazýváte, pracuji, abych vám sloužil, neměli byste pak i vy pracovati, abyste si navzájem sloužili

  19 A vizte také, jestliže já, jehož nazýváte svým králem, jenž prožil dny své ve službě vám, a přece byl ve službě Boží, si zasluhuji od vás nějakých díků, ó, jak byste měli děkovati Králi svému nebeskému!

  20 Pravím vám, bratří moji, kdybyste vzdali veškeré díky a chválu, jež má celá duše vaše moc vlastniti, tomu Bohu, jenž vás stvořil a jenž vás udržuje a zachovává a způsobuje, abyste se radovali, a umožňuje, abyste navzájem žili v míru –

  21 Pravím vám, že kdybyste sloužili tomu, jenž vás stvořil od počátku a zachovává vás ze dne na den, jenž vám propůjčuje dech, abyste mohli žíti a pohybovati se a konati podle své vlastní vůle, a dokonce vás podporuje od okamžiku k okamžiku – pravím, kdybyste mu sloužili celou duší svou, ještě byste byli neprospěšnými služebníky.

  22 A vizte, vše, co od vás požaduje, je, abyste zachovávali přikázání jeho; a slíbil vám, že budete-li zachovávati přikázání jeho, bude se vám v zemi dařiti; a on se nikdy neodchyluje od toho, co praví; tudíž zachováváte-li přikázání jeho, žehná vám a dává vám úspěch.

  23 A nyní, v první řadě, on vás stvořil a dal vám život, za což jste jeho dlužníky.

  24 A za druhé, on požaduje, abyste činili, jak vám přikázal; za což, činíte-li to, vám okamžitě žehná; a tudíž vám zaplatil. A stále jste jeho dlužníky, a jste a budete na věky věků; tudíž, čím se můžete chlubiti

  25 A nyní, ptám se, můžete říci něco o sobě? Odpovídám vám: Nikoli. Nemůžete ani říci, že jste tolik co prach země; a přece jste byli z prachu země stvořeni; ale vizte, ten patří tomu, jenž vás stvořil.

  26 A já, ani já, jehož nazýváte králem svým, nejsem o nic lepší, nežli jste vy sami; neboť já jsem také z prachu. A vy vidíte, že jsem starý a brzy vydám tuto smrtelnou schránku její matce zemi.

  27 Tudíž, jak jsem vám pravil, že jsem vám sloužil, kráčeje před Bohem s čistým svědomím, tedy tak jsem vás dal v tuto dobu shromážditi, abych byl shledán bez viny a aby na mne nepadla vaše krev, až budu státi, abych byl souzen Bohem z toho, co mi ohledně vás přikázal.

  28 Pravím vám, že jsem vás dal shromážditi, abych mohl zbaviti šat svůj krve vaší v tuto dobu, kdy brzy sejdu do hrobu, abych tam mohl sejíti v pokoji a aby se nesmrtelný duch můj mohl připojiti k chórům na výšinách ve zpěvu chval spravedlnému Bohu.

  29 A nadto, pravím vám, že jsem vás dal shromážditi, abych vám oznámil, že již nemohu býti učitelem vaším, ani králem vaším;

  30 Neboť i v tuto chvíli se celá schránka má nesmírně chvěje, když se pokouším k vám promlouvati; ale Pán Bůh mne podporuje a dovolil, abych k vám promluvil, a přikázal mi, abych vám dnes oznámil, že můj syn Mosiáš je králem a vládcem nad vámi.

  31 A nyní, bratří moji, chtěl bych, abyste činili tak, jak jste činili až doposud. Tak, jak jste zachovávali přikázání má a také přikázání otce mého a dařilo se vám a byli jste ochraňováni před pádem do rukou nepřátel vašich, právě tak budete-li zachovávati přikázání syna mého neboli přikázání Boží, jež vám budou skrze něho předávána, bude se vám v zemi dařiti a nepřátelé vaši nebudou míti nad vámi žádné moci.

  32 Ale, ó lide můj, varuj se, aby mezi vámi nevyvstaly sváry a abyste nechtěli poslouchati zlého ducha, o němž promlouval otec můj Mosiáš.

  33 Neboť vizte, nad tím, kdo chce poslouchati toho ducha, je vyslovena běda; neboť chce-li ho poslouchati a zůstane-li a zemře-li v hříších svých, vypije zatracení pro svou vlastní duši; neboť obdrží jako mzdu svou věčný trest, protože přestoupil zákon Boží navzdory svému vlastnímu poznání.

  34 Pravím vám, že není mezi vámi žádného, kromě malých dětí vašich, kdo nebyl poučován o těchto věcech a kdo neví, že jste věčně zadluženi nebeskému Otci svému, abyste mu dávali vše, co máte a co jste; a také kdo nebyl poučován o záznamech, jež obsahují proroctví, jež byla promlouvána svatými proroky až do doby, kdy otec náš Lehi opustil Jeruzalém;

  35 A také o všem, co bylo promlouváno otci našimi do nynějška. A vizte také, oni promlouvali to, co jim přikázal Pán; tudíž, jsou spravedlné a pravdivé.

  36 A nyní, pravím vám, bratří moji, že poté, co jste poznali všechny tyto věci a byli jste jim vyučováni, dopustíte-li se přestupku a půjdete-li proti tomu, co bylo řečeno, vzdálíte se od Ducha Páně, takže ve vás nebude míti žádného místa, aby vás vedl po stezkách moudrosti, abyste byli požehnáni, aby se vám dařilo a abyste byli zachováváni –

  37 Pravím vám, že člověk, který toto činí, vystupuje v otevřené vzpouře proti Bohu; tudíž chce poslouchati onoho zlého ducha a stává se nepřítelem veškeré spravedlivosti; tudíž, Pán v něm nemá žádného místa, neboť on nepřebývá v nesvatých chrámech.

  38 Tudíž, nečiní-li onen člověk pokání a zůstane-li a zemře-li jako nepřítel Boha, požadavky božské spravedlnosti probudí nesmrtelnou duši jeho k pronikavému pocitu jeho vlastní viny, která způsobuje, že se stáhne z přítomnosti Páně, a která naplňuje jeho hruď vinou a bolestí a úzkostí, což je jako neuhasitelný oheň, jehož plamen vystupuje vzhůru na věky věků.

  39 A nyní, pravím vám, že milosrdenství nemá na takového člověka žádný nárok; tudíž konečným osudem jeho je trpěti nikdy nekončící muka.

  40 Ó všichni vy, staří lidé, a také vy, mladí lidé, a vy, malé děti, kteří rozumíte slovům mým, neboť jsem k vám promlouval jasně, abyste porozuměli, modlím se, abyste se probudili, abyste se rozpomenuli na hrozný stav těch, kteří upadli v přestupek.

  41 A nadto, přál bych si, abyste zvážili požehnaný a šťastný stav těch, kteří zachovávají přikázání Boží. Neboť vizte, ti jsou požehnaní ve všech věcech, jak v časných, tak v duchovních; a vytrvají-li věrně do konce, budou přijati v nebi, aby takto mohli přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí. Ó pomněte, pomněte, že tyto věci jsou pravdivé; neboť Pán Bůh to pravil.