Kniha Mosiášova

Zpráva Almova a lidu Páně, který byl vyhnán lidem krále Noéma do pustiny.

Obsaženo v kapitolách 23 a 24.

Kapitola 23

Alma odmítá býti králem – Slouží jako vysoký kněz – Pán ukázňuje svůj lid a Lamanité se zmocňují země Helam – Amulon, vůdce zlovolných kněží krále Noéma, panuje pod lamanitským panovníkem. Kolem roku 145–121 př. Kr.

1 Nyní, protože Pán Almu varoval, že na ně přijdou vojska krále Noéma, a protože to Alma oznámil svému lidu, tudíž shromáždili svá stáda a vzali ze svého obilí a odešli do pustiny před vojsky krále Noéma.

2 A Pán je posiloval, takže lid krále Noéma je nemohl dostihnouti, aby je zničil.

3 A uprchli osm dnů cesty do pustiny.

4 A přišli do země, ano, dokonce velmi krásné a libé země, země čisté vody.

5 A rozbili své stany a počali obdělávati zemi a počali stavěti stavby; ano, byli pracovití, a pracovali velmi horlivě.

6 A lid si přál, aby byl Alma jejich králem, neboť jeho lid ho miloval.

7 Ale on jim pravil: Vizte, není žádoucí, abychom měli krále; neboť tak praví Pán: aNebudete si považovati jednoho těla více nežli druhého neboli jeden člověk si nebude mysleti, že je více nežli druhý; tudíž pravím vám, že není žádoucí, abyste měli krále.

8 Nicméně, jestliže by bylo možné, abyste měli vždy spravedlné muže, aby byli vašimi králi, bylo by pro vás dobré míti krále.

9 Ale vzpomeňte si na anepravost krále Noéma a jeho kněží; a já sám jsem byl bchycen do pasti a činil jsem mnoho věcí, jež byly ohavné v očích Páně, jež byly příčinou mého těžkého pokání;

10 Nicméně po mnohém asoužení Pán vyslyšel má volání a odpověděl na mé modlitby a učinil mne nástrojem ve svých rukou, takže jsem přivedl btolik z vás k poznání jeho pravdy.

11 Nicméně tímto se nehonosím, neboť nejsem hoden honositi se sám sebou.

12 A nyní, pravím vám, byli jste utlačováni králem Noémem a byli jste porobenými jeho a jeho kněží a byli jste jimi uvedeni v nepravost; tudíž jste byli spoutáni apouty nepravosti.

13 A nyní, protože jste byli vysvobozeni mocí Boží z těchto pout; ano, dokonce z rukou krále Noéma a jeho lidu a také z pout nepravosti, proto si přeji, abyste astáli pevně za touto bsvobodou, kterou jste byli osvobozeni, a abyste nesvěřovali cžádnému člověku, aby byl nad vámi králem.

14 A také nesvěřujte nikomu, aby byl vaším aučitelem nebo vaším duchovním, ledaže to je muž Boží kráčející po cestách jeho a zachovávající přikázání jeho.

15 Tak učil Alma svůj lid, že každý člověk má amilovati bližního svého jako sebe samého a že mezi nimi nemá býti žádný bsvár.

16 A nyní, Alma byl jejich avysokým knězem, jsa zakladatelem jejich církve.

17 A stalo se, že žádný neobdržel apravomoc kázati nebo učiti, ledaže to bylo skrze něho od Boha. Tudíž on vysvěcoval všechny jejich kněze a všechny jejich učitele; a nikdo nebyl vysvěcen, ledaže to byl spravedlný muž.

18 Tudíž oni bděli nad svým lidem a aživili jej věcmi, jež se týkají spravedlivosti.

19 A stalo se, že se jim počalo v zemi převelice dařiti; a nazvali tu zemi Helam.

20 A stalo se, že se v zemi Helam množili a převelice se jim dařilo; a postavili město, jež nazvali město Helam.

21 Nicméně Pán považuje za vhodné svůj lid aukázňovati; ano, zkouší jeho btrpělivost a jeho víru.

22 Nicméně – každý, kdo vkládá svou adůvěru v něho, ten bude posledního dne bpozvednut. Ano, a tak tomu bylo s tímto lidem.

23 Neboť vizte, ukáži vám, že byli uvedeni do poroby, a nikdo je nemohl vysvoboditi nežli Pán, jejich Bůh, ano, dokonce Bůh Abrahamův a Izákův a Jákobův.

24 A stalo se, že on je vysvobodil a ukázal jim svou velikou moc, a jejich radost byla veliká.

25 Neboť vizte, stalo se, že když byli v zemi Helam, ano, ve městě Helam, a když obdělávali okolní zemi, vizte, vojsko Lamanitů bylo uvnitř hranic země.

26 Nyní, stalo se, že bratří Almovi uprchli ze svých polí a shromáždili se v městě Helam; a byli velice vyděšeni, protože se objevili Lamanité.

27 Ale předstoupil Alma a stanul mezi nimi a nabádal je, aby nebyli vyděšeni, ale aby pamatovali na Pána, svého Boha, a on je vysvobodí.

28 Tudíž zaplašili svůj strach a počali volati k Pánu, aby obměkčil srdce Lamanitů, aby ušetřili je i jejich manželky a jejich děti.

29 A stalo se, že Pán obměkčil srdce Lamanitů. A Alma a bratří jeho šli a vydali se jim do rukou; a Lamanité si zemi Helam přivlastnili.

30 Nyní, vojska Lamanitů, která pronásledovala lid krále Limhiho, byla ztracena v pustině po mnoho dnů.

31 A vizte, našla ony kněze krále Noéma na místě, jež pojmenovali Amulon; a počali zemi Amulon vlastniti a počali obdělávati půdu.

32 Nyní, vůdce oněch kněží se jmenoval Amulon.

33 A stalo se, že Amulon prosil Lamanity; a také vyslal jejich manželky, jež byly adcerami Lamanitů, aby prosily své bratří, aby nezničili jejich manžely.

34 A Lamanité měli s Amulonem a s jeho bratřími asoucit a nezničili je, kvůli jejich manželkám.

35 A Amulon a jeho bratří se připojili k Lamanitům a putovali pustinou a hledali zemi Nefi, a tehdy objevili zemi Helam, kterou vlastnil Alma a jeho bratří.

36 A stalo se, že Lamanité slíbili Almovi a jeho bratřím, že když jim ukáží cestu, jež vede do země Nefi, darují jim život a jejich svobodu.

37 Ale poté, co jim Alma ukázal cestu, jež vedla do země Nefi, Lamanité nedodrželi svůj slib; ale umístili okolo země Helam astráže nad Almou a jeho bratřími.

38 A zbytek odešel do země Nefi; a část se jich vrátila do země Helam a také s sebou přivedli manželky a děti stráží, jež byly zanechány v zemi.

39 A král Lamanitů dovolil, aby Amulon byl králem a vládcem nad svým lidem, který byl v zemi Helam; avšak neměl míti moc činiti cokoli proti vůli krále Lamanitů.