Zpráva Almova a lidu Páně, který byl vyhnán lidem krále Noéma do pustiny.
Obsaženo v kapitolách 23 a 24.

Kapitola 23

Alma odmítá býti králem–Slouží jako vysoký kněz–Pán ukázňuje svůj lid a Lamanité se zmocňují země Helam–Amulon, vůdce zlovolných kněží krále Noéma, panuje pod lamanitským panovníkem. Kolem roku 145–121 př. Kr.

  Nyní, protože Pán Almu varoval, že na ně přijdou vojska krále Noéma, a protože to Alma oznámil svému lidu, tudíž shromáždili svá stáda a vzali ze svého obilí a odešli do pustiny před vojsky krále Noéma.

  A Pán je posiloval, takže lid krále Noéma je nemohl dostihnouti, aby je zničil.

  A uprchli osm dnů cesty do pustiny.

  A přišli do země, ano, dokonce velmi krásné a libé země, země čisté vody.

  A rozbili své stany a počali obdělávati zemi a počali stavěti stavby; ano, byli pracovití, a pracovali velmi horlivě.

  A lid si přál, aby byl Alma jejich králem, neboť jeho lid ho miloval.

  Ale on jim pravil: Vizte, není žádoucí, abychom měli krále; neboť tak praví Pán: Nebudete si považovati jednoho těla více nežli druhého neboli jeden člověk si nebude mysleti, že je více nežli druhý; tudíž pravím vám, že není žádoucí, abyste měli krále.

  Nicméně, jestliže by bylo možné, abyste měli vždy spravedlné muže, aby byli vašimi králi, bylo by pro vás dobré míti krále.

  Ale vzpomeňte si na nepravost krále Noéma a jeho kněží; a já sám jsem byl chycen do pasti a činil jsem mnoho věcí, jež byly ohavné v očích Páně, jež byly příčinou mého těžkého pokání;

  10 Nicméně po mnohém soužení Pán vyslyšel má volání a odpověděl na mé modlitby a učinil mne nástrojem ve svých rukou, takže jsem přivedl tolik z vás k poznání jeho pravdy.

  11 Nicméně tímto se nehonosím, neboť nejsem hoden honositi se sám sebou.

  12 A nyní, pravím vám, byli jste utlačováni králem Noémem a byli jste porobenými jeho a jeho kněží a byli jste jimi uvedeni v nepravost; tudíž jste byli spoutáni pouty nepravosti.

  13 A nyní, protože jste byli vysvobozeni mocí Boží z těchto pout; ano, dokonce z rukou krále Noéma a jeho lidu a také z pout nepravosti, proto si přeji, abyste stáli pevně za touto svobodou, kterou jste byli osvobozeni, a abyste nesvěřovali žádnému člověku, aby byl nad vámi králem.

  14 A také nesvěřujte nikomu, aby byl vaším učitelem nebo vaším duchovním, ledaže to je muž Boží kráčející po cestách jeho a zachovávající přikázání jeho.

  15 Tak učil Alma svůj lid, že každý člověk má milovati bližního svého jako sebe samého a že mezi nimi nemá býti žádný svár.

  16 A nyní, Alma byl jejich vysokým knězem, jsa zakladatelem jejich církve.

  17 A stalo se, že žádný neobdržel pravomoc kázati nebo učiti, ledaže to bylo skrze něho od Boha. Tudíž on vysvěcoval všechny jejich kněze a všechny jejich učitele; a nikdo nebyl vysvěcen, ledaže to byl spravedlný muž.

  18 Tudíž oni bděli nad svým lidem a živili jej věcmi, jež se týkají spravedlivosti.

  19 A stalo se, že se jim počalo v zemi převelice dařiti; a nazvali tu zemi Helam.

  20 A stalo se, že se v zemi Helam množili a převelice se jim dařilo; a postavili město, jež nazvali město Helam.

  21 Nicméně Pán považuje za vhodné svůj lid ukázňovati; ano, zkouší jeho trpělivost a jeho víru.

  22 Nicméně – každý, kdo vkládá svou důvěru v něho, ten bude posledního dne pozvednut. Ano, a tak tomu bylo s tímto lidem.

  23 Neboť vizte, ukáži vám, že byli uvedeni do poroby, a nikdo je nemohl vysvoboditi nežli Pán, jejich Bůh, ano, dokonce Bůh Abrahamův a Izákův a Jákobův.

  24 A stalo se, že on je vysvobodil a ukázal jim svou velikou moc, a jejich radost byla veliká.

  25 Neboť vizte, stalo se, že když byli v zemi Helam, ano, ve městě Helam, a když obdělávali okolní zemi, vizte, vojsko Lamanitů bylo uvnitř hranic země.

  26 Nyní, stalo se, že bratří Almovi uprchli ze svých polí a shromáždili se v městě Helam; a byli velice vyděšeni, protože se objevili Lamanité.

  27 Ale předstoupil Alma a stanul mezi nimi a nabádal je, aby nebyli vyděšeni, ale aby pamatovali na Pána, svého Boha, a on je vysvobodí.

  28 Tudíž zaplašili svůj strach a počali volati k Pánu, aby obměkčil srdce Lamanitů, aby ušetřili je i jejich manželky a jejich děti.

  29 A stalo se, že Pán obměkčil srdce Lamanitů. A Alma a bratří jeho šli a vydali se jim do rukou; a Lamanité si zemi Helam přivlastnili.

  30 Nyní, vojska Lamanitů, která pronásledovala lid krále Limhiho, byla ztracena v pustině po mnoho dnů.

  31 A vizte, našla ony kněze krále Noéma na místě, jež pojmenovali Amulon; a počali zemi Amulon vlastniti a počali obdělávati půdu.

  32 Nyní, vůdce oněch kněží se jmenoval Amulon.

  33 A stalo se, že Amulon prosil Lamanity; a také vyslal jejich manželky, jež byly dcerami Lamanitů, aby prosily své bratří, aby nezničili jejich manžely.

  34 A Lamanité měli s Amulonem a s jeho bratřími soucit a nezničili je, kvůli jejich manželkám.

  35 A Amulon a jeho bratří se připojili k Lamanitům a putovali pustinou a hledali zemi Nefi, a tehdy objevili zemi Helam, kterou vlastnil Alma a jeho bratří.

  36 A stalo se, že Lamanité slíbili Almovi a jeho bratřím, že když jim ukáží cestu, jež vede do země Nefi, darují jim život a jejich svobodu.

  37 Ale poté, co jim Alma ukázal cestu, jež vedla do země Nefi, Lamanité nedodrželi svůj slib; ale umístili okolo země Helam stráže nad Almou a jeho bratřími.

  38 A zbytek odešel do země Nefi; a část se jich vrátila do země Helam a také s sebou přivedli manželky a děti stráží, jež byly zanechány v zemi.

  39 A král Lamanitů dovolil, aby Amulon byl králem a vládcem nad svým lidem, který byl v zemi Helam; avšak neměl míti moc činiti cokoli proti vůli krále Lamanitů.