Kapitola 24

Amulon pronásleduje Almu a jeho lid–Mají býti usmrceni, budou-li se modliti–Pán způsobuje, že se jejich břemena zdají lehká–Vysvobozuje je z poroby a oni se vracejí do Zarahemly. Kolem roku 145–120 př. Kr.

  A stalo se, že Amulon získal přízeň v očích krále Lamanitů; tudíž král Lamanitů dovolil jemu a jeho bratřím, aby byli dosazeni za učitele nad jeho lidem, ano, dokonce nad lidem, který byl v zemi Šemlon a v zemi Šilom a v zemi Amulon.

  Neboť Lamanité si všechny tyto země přivlastnili; tudíž král Lamanitů dosadil krále nade všemi těmito zeměmi.

  A nyní, král Lamanitů se jmenoval Laman a byl pojmenován po svém otci; a tudíž nazýval se králem Lamanem. A byl králem nad početným lidem.

  A dosadil učitele z řad bratří Amulonových v každé zemi, kterou jeho lid vlastnil; a takto počal býti jazyk Nefiův vyučován mezi veškerým lidem Lamanitů.

  A byli lidem navzájem přátelským; nicméně neznali Boha; a bratří Amulonovi je neučili ničemu o Pánu, jejich Bohu, ani o zákonu Mojžíšovu; a neučili je ani slovům Abinadiovým;

  Ale učili je, aby si vedli svůj záznam a aby si mohli navzájem psáti.

  A tak Lamanité počali bohatnouti a počali mezi sebou obchodovati a rozrůstati se a počali býti vychytralým a moudrým lidem co do moudrosti světa, ano, velmi vychytralým lidem, těšícím se z všeliké zlovolnosti a plenění, pokud to nebylo mezi jejich vlastními bratřími.

  A nyní, stalo se, že Amulon počal uplatňovati nad Almou a jeho bratřími pravomoc a počal ho pronásledovati a dal, aby jeho děti pronásledovaly děti jejich.

  Neboť Amulon znal Almu, že byl jedním z králových kněží a že to byl on, kdo uvěřil slovům Abinadiovým a kdo byl od krále vyhnán, a tudíž se na něho hněval; a byl poddaný králi Lamanovi, přesto nad nimi uplatňoval pravomoc a ukládal jim práci a dosadil nad nimi náhončí.

  10 A stalo se, že jejich strasti byly tak veliké, že počali mocně volati k Bohu.

  11 A Amulon jim přikázal, aby přestali se svým voláním; a dosadil nad nimi stráže, aby je hlídaly, aby každý, kdo bude přistižen, jak vzývá Boha, byl usmrcen.

  12 A Alma a jeho lid nepozvedali k Pánu, svému Bohu, svůj hlas, ale vylili mu srdce své; a on znal myšlenky jejich srdce.

  13 A stalo se, že k nim přišel v jejich strastech hlas Páně řka: Pozdvihněte hlavu svou a buďte dobré mysli, neboť já vím o smlouvě, kterou jste se mnou učinili; a já učiním smlouvu s lidem svým a vysvobodím ho z poroby.

  14 A také ulehčím břemena, jež jsou vložena na vaše ramena, takže je ani nebudete na bedrech svých pociťovati, dokonce dokud budete v porobě; a toto učiním, abyste pak pro mne mohli státi jako svědkové a abyste s jistotou věděli, že já, Pán Bůh, navštěvuji lid svůj ve strastech jeho.

  15 A nyní, stalo se, že břemena, jež byla vložena na Almu a jeho bratří, byla učiněna lehkými; ano, Pán je posílil, takže snášeli svá břemena lehce a podrobovali se radostně a s trpělivostí veškeré vůli Páně.

  16 A stalo se, že jejich víra a jejich trpělivost byly tak veliké, že k nim opět přišel hlas Páně řka: Buďte dobré mysli, neboť nazítří vás vysvobodím z poroby.

  17 A pravil Almovi: Ty půjdeš před tímto lidem a já půjdu s tebou a vysvobodím tento lid z poroby.

  18 Nyní, stalo se, že Alma a jeho lid za noci shromáždili svá stáda a také něco ze svého obilí; ano, dokonce po celou noc shromažďovali svá stáda.

  19 A ráno nechal Pán na Lamanity přijíti hluboký spánek, ano, a všichni jejich náhončí byli v hlubokém spánku.

  20 A Alma a jeho lid odešli do pustiny; a když putovali celý den, rozbili své stany v údolí a nazvali to údolí Alma, protože on je vedl pustinou.

  21 Ano, a v údolí Alma vylili své díky Bohu, protože k nim byl milosrdný a ulehčil jejich břemena a vysvobodil je z poroby; neboť byli v porobě a nikdo je nemohl vysvoboditi kromě Pána, jejich Boha.

  22 A vzdávali Bohu díky, ano, všichni jejich muži a všechny jejich ženy a všechny jejich děti, které uměly mluviti, pozvedali svůj hlas v chválách svého Boha.

  23 A nyní, Pán pravil Almovi: Pospěš a vyveď sebe a tento lid z této země, neboť Lamanité se probudili a pronásledují tě; tudíž odejdi z této země a já zastavím Lamanity v tomto údolí, aby již nepostupovali v pronásledování tohoto lidu.

  24 A stalo se, že z údolí odešli a vydali se na cestu pustinou.

  25 A poté, co byli v pustině dvanáct dnů, přišli do země Zarahemla; a král Mosiáš je také přijal s radostí.