Kapitola 27

Mosiáš zakazuje pronásledování a nařizuje rovnost–Alma mladší a čtyři synové Mosiášovi se snaží zničiti Církev–Ukazuje se jim anděl a přikazuje jim, aby opustili cestu zla–Alma je stižen němotou–Veškeré lidstvo musí býti znovuzrozeno, aby získalo spasení–Alma a synové Mosiášovi oznamují radostné zvěsti. Kolem roku 100–92 př. Kr.

  A nyní, stalo se, že pronásledování, kterými stíhali církev nevěřící, se natolik zvětšila, že církev počala reptati a stěžovati si na tuto záležitost svým vůdcům; a ti si stěžovali Almovi. A Alma předložil tuto věc králi, Mosiášovi. A Mosiáš se poradil se svými kněžími.

  A stalo se, že král Mosiáš vyslal po celé zemi prohlášení, že žádný nevěřící nemá pronásledovati žádného z těch, kteří náležejí k církvi Boží.

  A mezi všemi církvemi byl přísný příkaz, že mezi nimi nemá býti žádných pronásledování, že mezi všemi lidmi má býti rovnost;

  Že nemají dovoliti pýše ani domýšlivosti, aby rušila jejich pokoj; že každý člověk si má vážiti bližního svého jako sebe samého, pracujíce pro své živobytí svýma vlastníma rukama.

  Ano, a že všichni jejich kněží a učitelé mají pro své živobytí pracovati svýma vlastníma rukama ve všech případech, ledaže by se jednalo o nemoc nebo velikou nouzi; a činíce tyto věci, oplývali milostí Boží.

  A opět počal býti v zemi veliký mír; a lid počal býti velmi početným a počal se šířiti do široka po tváři země, ano, na severu a na jihu, na východě a na západě, stavějíce veliká města a vesnice ve všech částech země.

  A Pán je navštěvoval a dopřával jim úspěchu a oni se stali velikým a zámožným lidem.

  Nyní, synové Mosiášovi byli počítáni mezi nevěřící; a i jeden ze synů Almových byl mezi ně počítán, a jmenoval se Alma, po svém otci; nicméně, stal se velmi zlovolným a modlářským člověkem. A byl to muž mnoha slov a promlouval k lidu mnoho lichotek; tudíž svedl mnohé lidi, aby činili po způsobu jeho nepravostí.

  A stal se velikou překážkou pro rozkvět církve Boží; a uloupil srdce lidí; a působil mezi lidem mnohé různice; a dával nepříteli Boha příležitost užívati nad nimi svou moc.

  10 A nyní, stalo se, že zatímco obcházel, aby ničil církev Boží, neboť obcházel tajně se syny Mosiášovými usiluje ničiti církev a sváděti lid Páně z cesty proti přikázáním Božím, nebo dokonce královým –

  11 A jak jsem vám pravil, jak obcházeli bouříce se proti Bohu, vizte, ukázal se jim anděl Páně; a sestoupil jakoby v oblaku; a promluvil jakoby hlasem hromu, který způsobil, že země, na níž stáli, se třásla;

  12 A tak veliký byl jejich úžas, že padli k zemi a nerozuměli slovům, jež k nim promlouval.

  13 Nicméně zvolal opět řka: Almo, povstaň a vystup, neboť proč pronásleduješ církev Boží? Neboť Pán pravil: Toto je církev má a já ji utvrdím; a nic ji nepřemůže, ledaže to budou přestupky lidu mého.

  14 A opět, anděl pravil: Viz, Pán vyslyšel modlitby lidu svého a také modlitby služebníka svého, Almy, který je otcem tvým; neboť on se za tebe modlil s velikou vírou, abys mohl býti přiveden k poznání pravdy; tudíž, přišel jsem z tohoto důvodu, abych tě přesvědčil o moci a pravomoci Boží, aby modlitby služebníků jeho mohly býti zodpověděny podle víry jejich.

  15 A nyní viz, můžeš zpochybňovati moc Boží? Neboť viz, což neotřásá hlas můj zemí? A nevidíš mne snad také před sebou? A já jsem poslán od Boha.

  16 Nyní, pravím tobě: Jdi a pamatuj na zajetí otců svých v zemi Helam a v zemi Nefi; a pamatuj na to, jak veliké věci pro ně vykonal; neboť byli v porobě a on je vysvobodil. A nyní, pravím ti, Almo, jdi cestou svou a nesnaž se již ničiti církev, aby modlitby jejich mohly býti zodpověděny, a to i kdybys ty sám chtěl býti zavržen.

  17 A nyní, stalo se, že toto byla poslední slova, jež anděl pravil Almovi, a pak ho opustil.

  18 A nyní, Alma a ti, kteří byli s ním, padli opět k zemi, neboť veliký byl jejich úžas; neboť na své vlastní oči spatřili anděla Páně; a hlas jeho byl jako hrom, který otřásal zemí; a oni věděli, že není ničeho, leda moci Boží, co by mohlo otřásati zemí a způsobiti, aby se chvěla, jako by se měla rozpuknouti vedví.

  19 A nyní, úžas Almův byl tak veliký, že oněměl, takže nemohl otevříti ústa svá; ano, a zeslábl, dokonce tak, že nemohl hýbati rukama svýma; tudíž ti, kteří byli s ním, ho vzali a nesli ho bezmocného, dokud ho nepoložili před jeho otce.

  20 A vyprávěli jeho otci vše, co se jim přihodilo; a jeho otec se radoval, neboť věděl, že to byla moc Boží.

  21 A dal shromážditi zástup, aby mohl býti svědkem toho, co Pán učinil pro jeho syna, a také pro ty, kteří byli s ním.

  22 A dal také shromážditi kněze; a oni se počali postiti a modliti k Pánu, svému Bohu, aby otevřel ústa Almova, aby mohl mluviti, a také aby končetiny jeho obdržely sílu svou – aby oči lidu mohly býti otevřeny, aby viděli a aby poznali dobrotivost a slávu Boží.

  23 A stalo se, že poté, co se postili a modlili po dobu dvou dnů a dvou nocí, končetiny Almovy obdržely sílu svou a on vstal a počal k nim promlouvati a požádal je, aby byli dobré mysli:

  24 Neboť, pravil, činil jsem pokání ze svých hříchů a Pán mne vykoupil; vizte, jsem zrozen z Ducha.

  25 A Pán mi pravil: Nepodivuj se, že veškeré lidstvo, ano, muži a ženy, všechny národy, pokolení, jazyky a lidé musejí býti znovuzrozeni; ano, zrozeni z Boha, proměněni z tělesného a padlého stavu svého do stavu spravedlivosti, jsouce Bohem vykoupeni, a státi se syny a dcerami jeho;

  26 A tak se stávají novými stvořeními; a pokud tak neučiní, nemohou na žádný způsob zděditi království Boží.

  27 Pravím ti, nebude-li tomu tak, musejí býti zavrženi; a toto vím, protože já jsem téměř zavržen byl.

  28 Nicméně poté, co jsem se prodral velikým soužením, činíce pokání téměř až k smrti, Pán v milosrdenství považoval za vhodné vysvoboditi mne z věčného žáru a já jsem zrozen z Boha.

  29 Duše má byla vykoupena ze žluči hořkosti a z pout nepravosti. Byl jsem v nejtemnější propasti; ale nyní vidím podivuhodné světlo Boží. Duše má byla trýzněna věčnými mukami; ale jsem vysvobozen a duše má již není trýzněna.

  30 Odmítal jsem Vykupitele svého a popíral jsem to, co bylo promlouváno otci našimi; ale nyní, aby mohli předvídati, že on přijde a že pamatuje na každé stvoření svého tvoření, projeví se všem.

  31 Ano, před ním se každé koleno skloní a každý jazyk se vyzná. Ano, vpravdě posledního dne, až všichni lidé budou státi, aby jím byli souzeni, tehdy vyznají, že on jest Bůh; pak přiznají ti, kteří ve světě žijí bez Boha, že soud věčného trestu nad nimi je spravedlný; a budou se třásti a chvěti a stáhnou se pod pohledem všepronikajícího oka jeho.

  32 A nyní, stalo se, že Alma počal od nynějška nadále poučovati lid, a i ti, kteří byli s Almou v době, kdy se jim ukázal anděl, putujíce po celé zemi a oznamujíce veškerému lidu věci, jež slyšeli a viděli, a kážíce slovo Boží ve velikém soužení, jsouce velmi pronásledováni těmi, kteří byli nevěřící, jsouce biti od mnohých.

  33 Avšak přese všechno toto přinášeli církvi mnoho útěchy, utvrzujíce jejich víru a nabádajíce je se shovívavostí a s velikou námahou, aby zachovávali přikázání Boží.

  34 A čtyři z nich byli synové Mosiášovi; a jmenovali se Ammon a Aron a Omner a Himni; takto se jmenovali synové Mosiášovi.

  35 A putovali po celé zemi Zarahemla a mezi všemi lidmi, kterým vládl král Mosiáš, horlivě se snažíce napraviti veškeré škody, jež církvi učinili, vyznávajíce veškeré své hříchy a oznamujíce veškeré věci, jež viděli, a vysvětlujíce proroctví a písma všem, kteří si je přáli slyšeti.

  36 A tak byli nástroji v rukou Božích při přivádění mnohých k poznání pravdy, ano, k poznání jejich Vykupitele.

  37 A jak jsou požehnáni! Neboť zvěstovali pokoj; zvěstovali dobré zvěsti dobra; a oznamovali lidu, že Pán vládne.