Kapitola 28

Synové Mosiášovi jdou kázati Lamanitům–Za použití dvou videckých kamenů překládá Mosiáš jareditské desky. Kolem roku 92 př. Kr.

  Nyní, stalo se, že poté, co synové Mosiášovi vykonali všechny tyto věci, vzali s sebou malý počet a vrátili se k svému otci, králi, a požadovali od něj, aby jim dovolil vyjíti s těmi, které si vybrali, do země Nefi, aby mohli kázati to, co slyšeli, a aby mohli sdělovati slovo Boží svým bratřím, Lamanitům –

  Aby je snad mohli přivésti k poznání Pána, jejich Boha, a přesvědčiti je o nepravosti jejich otců; a aby je snad mohli vyléčiti z jejich nenávisti vůči Nefitům, aby i oni mohli býti přivedeni k radosti z Pána, svého Boha, aby byli k sobě přátelští a aby již nebylo svárů v celé zemi, kterou jim Pán, jejich Bůh, dal.

  Nyní, přáli si, aby bylo spasení oznamováno každému stvoření, neboť nemohli snésti, že by některá lidská duše měla zahynouti; ano, dokonce samotná myšlenka, že by některá duše měla trpěti nekonečná muka, jimi otřásala a rozechvívala je.

  A tak na ně působil Duch Páně, neboť byli těmi nejhanebnějšími z hříšníků. A Pán v nekonečném milosrdenství svém považoval za vhodné je ušetřiti; nicméně trpěli velikou úzkostí duše pro své nepravosti, trpíce velmi a bojíce se, že budou zavrženi na věky.

  A stalo se, že prosili svého otce po mnoho dnů, aby mohli vyjíti do země Nefi.

  A král Mosiáš šel a tázal se Pána, má-li dovoliti svým synům vyjíti mezi Lamanity kázati slovo.

  A Pán Mosiášovi pravil: Nech je vyjíti, neboť mnozí uvěří v slova jejich a budou míti věčný život; a já vysvobodím syny tvé z rukou Lamanitů.

  A stalo se, že jim Mosiáš dovolil, aby šli a činili podle své žádosti.

  A vydali se na cestu do pustiny, aby vyšli a kázali slovo mezi Lamanity; a zprávu o jejich působení podám později.

  10 Nyní, král Mosiáš neměl nikoho, komu by předal království, neboť z jeho synů nebyl žádný, který by království přijal.

  11 Tudíž vzal záznamy, jež byly vyryty na deskách z mosazi, a také desky Nefiovy a všechny věci, jež udržoval a zachovával podle přikázání Božích, poté, co přeložil a dal zapsati záznamy, jež byly na deskách ze zlata, jež byly nalezeny lidem Limhiovým a jež mu byly předány rukou Limhiovou;

  12 A toto učinil pro velikou dychtivost svého lidu; neboť si nadmíru přáli dověděti se o oněch lidech, kteří byli zničeni.

  13 A nyní, přeložil je prostřednictvím oněch dvou kamenů, jež byly připevněny ke dvěma okrajům spony.

  14 Nyní, tyto věci byly připraveny od počátku a byly předávány z pokolení na pokolení, za účelem vykládání jazyků;

  15 A byly udržovány a zachovávány rukou Páně, aby mohl odhalovati každému stvoření, jež bude vlastniti zemi, nepravosti a ohavnosti svého lidu;

  16 A ten, kdo má tyto věci, se nazývá vidoucím, tak jako ve starých časech.

  17 Nyní, poté, co Mosiáš dokončil překlad těchto záznamů, vizte, podával zprávu o lidu, který byl zničen, od doby, kdy byl zničen, zpět až ke stavbě veliké věže, v době, kdy Pán zmátl jazyk lidí a ti byli rozptýleni do široka po tváři celé země, ano, a vpravdě od té doby zpět až po stvoření Adama.

  18 Nyní, tato zpráva způsobila, že lid Mosiášův převelice truchlil, ano, byli naplněni smutkem; nicméně dala jim veliké poznání, z něhož se radovali.

  19 A tato zpráva bude napsána později; neboť vizte, je žádoucí, aby všichni lidé poznali věci, jež jsou napsány v této zprávě.

  20 A nyní, jak jsem vám pravil, že poté, co král Mosiáš učinil tyto věci, vzal desky z mosazi a všechny věci, jež udržoval, a předal je Almovi, jenž byl synem Almovým; ano, všechny záznamy, a také překladatele, a předal mu je a přikázal mu, že je má udržovati a zachovávati a že má také vésti záznam o lidu a předávati je z jednoho pokolení na druhé tak, jak byly předávány od doby, kdy Lehi opustil Jeruzalém.