Kapitola 4

Král Beniamin pokračuje ve své promluvě–Spasení přichází díky usmíření–Věřte v Boha, abyste byli spaseni–Uchovávejte si odpuštění svých hříchů skrze věrnost–Udělujte ze svého jmění chudým–Čiňte všechny věci v moudrosti a v pořádku. Kolem roku 124 př. Kr.

  A nyní, stalo se, že když král Beniamin ustal promlouvati slova, jež mu předal anděl Páně, rozhlédl se po zástupu a vizte, oni padli k zemi, neboť přišla na ně bázeň Páně.

  A oni spatřili sami sebe ve svém vlastním tělesném stavu, že jsou dokonce méně nežli prach země. A všichni volali nahlas jedním hlasem řkouce: Ó, buď milosrdný a obrať k nám smírnou krev Kristovu, abychom mohli obdržeti odpuštění hříchů svých a aby srdce naše mohlo býti očištěno; neboť my věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, který stvořil nebe a zemi a všechny věci; a který sestoupí mezi děti lidské.

  A stalo se, že poté, co promluvili tato slova, sestoupil na ně Duch Páně a byli naplněni radostí, obdrževše odpuštění hříchů svých, majíce pokoj svědomí pro nesmírnou víru, kterou měli v Ježíše Krista, který přijde podle slov, jež k nim král Beniamin promlouval.

  A král Beniamin opět otevřel ústa svá a počal k nim promlouvati řka: Přátelé moji a bratří moji, pokolení moje a lide můj, přál bych si opět požádati vás o pozornost vaši, abyste vyslechli zbytek slov mých, jež k vám promluvím, a abyste jim porozuměli.

  Neboť vizte, jestliže vás v této chvíli poznání dobrotivosti Boží probudilo k pocítění nicoty vaší a bezcenného a padlého stavu vašeho –

  Pravím vám, jestliže jste došli poznání dobrotivosti Boží a nesmírné moci jeho a moudrosti jeho a trpělivosti jeho a shovívavosti jeho vůči dětem lidským; a také usmíření, jež je připraveno od založení světa, aby jím mohlo přijíti spasení k tomu, kdo vloží důvěru svou v Pána a bude pilný v zachovávání přikázání jeho a vytrvá ve víře až do konce života svého, mám na mysli život smrtelného těla –

  Pravím, že toto je člověk, který obdrží spasení skrze usmíření, jež bylo připraveno od založení světa pro veškeré lidstvo, které kdy bylo od pádu Adamova nebo které je nebo které kdy bude, až do konce světa.

  A toto je prostředek, jímž přichází spasení. A není žádného jiného spasení kromě toho, o němž bylo promlouváno; ani není žádných jiných podmínek, za nichž člověk může býti spasen, leda těch podmínek, o nichž jsem vám pravil.

  Věřte v Boha; věřte, že on je a že stvořil všechny věci jak na nebi, tak na zemi; věřte, že má veškerou moudrost a veškerou moc jak na nebi, tak na zemi; věřte, že člověk neobsáhne všechny věci, jež může obsáhnouti Pán.

  10 A opět, věřte, že musíte činiti pokání z hříchů svých a zanechati jich a pokořiti se před Bohem; a prositi v upřímnosti srdce, aby vám odpustil; a nyní, věříte-li všem těmto věcem, hleďte, abyste je činili.

  11 A opět vám pravím, jak jsem již pravil předtím, že pokud jste došli poznání slávy Boží neboli pokud jste poznali dobrotivost jeho a ochutnali jste z lásky jeho a obdrželi jste odpuštění hříchů svých, což způsobuje tak nesmírně velikou radost v duši vaší, stejně tak bych chtěl, abyste pamatovali na velikost Boží a na svou vlastní nicotu a na dobrotivost jeho a na shovívavost jeho s vámi, nehodným stvořením, a to vždy uchovávali v paměti, a abyste se pokořili až do hlubin pokory, denně vzývajíce jméno Páně a stojíce neochvějně ve víře v to, co přijde, co bylo promlouváno ústy anděla.

  12 A vizte, pravím vám, že budete-li toto činiti, budete se vždy radovati a budete naplněni láskou Boží a vždy si budete udržovati odpuštění hříchů svých; a porostete v poznání slávy toho, který vás stvořil, neboli v poznání toho, co je spravedlné a pravdivé.

  13 A nebudete pomýšleti na to, abyste jeden druhému ubližovali, ale abyste žili pokojně a abyste dávali každému člověku podle toho, jak mu náleží.

  14 A nestrpíte, aby děti vaše chodily hladové nebo nahé; a také nestrpíte, aby přestupovaly zákony Boží a měly potyčky a hádaly se spolu a sloužily ďáblu, který je pánem hříchu neboli který je oním zlým duchem, o němž promlouvali otcové naši, tím, který je nepřítelem veškeré spravedlivosti.

  15 Ale vy je budete učiti, aby kráčely po cestách pravdy a střídmosti; budete je učiti, aby se navzájem milovaly a aby si navzájem sloužily.

  16 A také vy sami budete pomáhati těm, kteří pomoci vaší mají zapotřebí; poskytnete ze jmění svého tomu, kdo je v nouzi; a nestrpíte, aby k vám žebrák vznášel prosbu svou nadarmo, a nezapudíte ho, aby nezahynul.

  17 Možná si řeknete: Ten člověk si přivodil sám bídu svou; tudíž pozdržím ruku svou a nedám mu z jídla svého ani mu neudělím ze jmění svého, aby netrpěl, neboť tresty jeho jsou spravedlné –

  18 Ale já vám pravím: Ó člověče, ten, kdo toto činí, má veliký důvod ku pokání; a nebude-li činiti pokání z toho, co učinil, zahyne na věky a nebude míti podílu v království Božím.

  19 Neboť vizte, nejsme snad všichni žebráky? Nezávisíme všichni na téže Bytosti, totiž Bohu, vším jměním, jež máme, jídlem a rouchem i zlatem i stříbrem a veškerým bohatstvím, jehož máme všeho druhu

  20 A vizte, dokonce i v této době jste vzývali jméno jeho a žádali jste o odpuštění hříchů svých. A strpěl, abyste žádali nadarmo? Nikoli; vylil na vás Ducha svého a způsobil, že se srdce vaše naplnilo radostí, a způsobil, že ústa vaše byla zavřena, takže jste nebyli mocni slova, tak nesmírně veliká byla radost vaše.

  21 A nyní, jestliže Bůh, který vás stvořil, na němž jste závislí životem svým a vším, co máte a co jste, vám udílí vše, o co ve víře požádáte a co je správné, věříce, že obdržíte, ó, jak pak vy si máte navzájem udíleti z jmění, které máte.

  22 A soudíte-li člověka, který k vám vznáší prosbu svou o jmění vaše, aby nezahynul, a odsoudíte-li ho, oč mnohem spravedlnější bude odsouzení vaše za pozdržení jmění svého, které nepatří vám, ale Bohu, jemuž také patří život váš; a přesto nevznášíte žádnou prosbu ani nečiníte pokání z toho, co jste učinili.

  23 Pravím vám, běda tomu člověku, neboť jmění jeho zahyne s ním; a nyní, já pravím tyto věci těm, kteří jsou bohatí co do věcí tohoto světa.

  24 A opět, pravím chudým, vám, kteří nemáte, a přece máte dost, abyste přežívali ze dne na den; mám na mysli vás všechny, kteří odmítáte žebráka, protože nemáte; chci, abyste si řekli v srdci svém toto: Nedávám, protože nemám, ale kdybych měl, dal bych.

  25 A nyní, řeknete-li si toto v srdci svém, zůstáváte nevinní, jinak jste odsouzeni; a odsouzení vaše je spravedlné, neboť jste žádostivi toho, co jste neobdrželi.

  26 A nyní, kvůli těmto věcem, jež jsem k vám promlouval – to jest, abyste si udržovali odpuštění hříchů svých ze dne na den, abyste mohli kráčeti před Bohem nevinní – chtěl bych, abyste udíleli ze jmění svého chudým, každý člověk podle toho, co má, abyste sytili hladové, šatili nahé, navštěvovali nemocné a poskytovali jim úlevu jak duchovně, tak časně, podle potřeb jejich.

  27 A hleďte, aby všechny tyto věci byly konány v moudrosti a pořádku; neboť není nutné, aby člověk běžel rychleji, nežli má sil. A opět, je nezbytné, aby byl pilný, a tak aby získal cenu; tudíž všechny věci musejí býti konány v pořádku.

  28 A chtěl bych, abyste si pamatovali, že ten, kdo si mezi vámi vypůjčí od bližního svého, má mu navrátiti to, co si půjčil, jak si umluvil, nebo jinak se dopouštíš hříchu; a možná způsobíš, že se hříchu dopustí i bližní tvůj.

  29 A nakonec, nemohu vám vypověděti všechny věci, jimiž se můžete dopustiti hříchu; neboť jsou rozmanité cesty a prostředky, dokonce tak mnohé, že je ani nemohu vypočítati.

  30 Ale tolik vám mohu říci, že nebudete-li bdíti nad sebou samými a nad myšlenkami svými a nad slovy svými a nad skutky svými a nebudete-li dodržovati přikázání Boží a nevytrváte-li ve víře v to, co jste slyšeli o příchodu Pána našeho, až do konce života svého, musíte zahynouti. A nyní, ó člověče, pomni a nezahyň.