Písma
Mosiáš 4


Kapitola 4

Král Beniamin pokračuje ve své promluvě – Spasení přichází díky usmíření – Věřte v Boha, abyste byli spaseni – Uchovávejte si odpuštění svých hříchů skrze věrnost – Udělujte ze svého jmění chudým – Čiňte všechny věci v moudrosti a v pořádku. Kolem roku 124 př. Kr.

1 A nyní, stalo se, že když král Beniamin ustal promlouvati slova, jež mu předal anděl Páně, rozhlédl se po zástupu a vizte, oni padli k zemi, neboť přišla na ně abázeň Páně.

2 A oni spatřili sami sebe ve svém vlastním atělesném stavu, že jsou dokonce bméně nežli prach země. A všichni volali nahlas jedním hlasem řkouce: Ó, buď milosrdný a obrať k nám csmírnou krev Kristovu, abychom mohli obdržeti odpuštění hříchů svých a aby srdce naše mohlo býti očištěno; neboť my věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, který dstvořil nebe a zemi a všechny věci; a který sestoupí mezi děti lidské.

3 A stalo se, že poté, co promluvili tato slova, sestoupil na ně Duch Páně a byli naplněni radostí, obdrževše aodpuštění hříchů svých, majíce pokoj bsvědomí pro nesmírnou cvíru, kterou měli v Ježíše Krista, který přijde podle slov, jež k nim král Beniamin promlouval.

4 A král Beniamin opět otevřel ústa svá a počal k nim promlouvati řka: Přátelé moji a bratří moji, pokolení moje a lide můj, přál bych si opět požádati vás o pozornost vaši, abyste vyslechli zbytek slov mých, jež k vám promluvím, a abyste jim porozuměli.

5 Neboť vizte, jestliže vás v této chvíli poznání dobrotivosti aBoží probudilo k pocítění nicoty vaší a bezcenného a padlého stavu vašeho –

6 Pravím vám, jestliže jste došli apoznání dobrotivosti Boží a nesmírné moci jeho a moudrosti jeho a trpělivosti jeho a shovívavosti jeho vůči dětem lidským; a také busmíření, jež je připraveno od czaložení světa, aby jím mohlo přijíti spasení k tomu, kdo vloží ddůvěru svou v Pána a bude pilný v zachovávání přikázání jeho a vytrvá ve víře až do konce života svého, mám na mysli život smrtelného těla –

7 Pravím, že toto je člověk, který obdrží spasení skrze usmíření, jež bylo připraveno od založení světa pro veškeré lidstvo, které kdy bylo od apádu Adamova nebo které je nebo které kdy bude, až do konce světa.

8 A toto je prostředek, jímž přichází spasení. A není ažádného jiného spasení kromě toho, o němž bylo promlouváno; ani není žádných jiných podmínek, za nichž člověk může býti spasen, leda těch podmínek, o nichž jsem vám pravil.

9 Věřte v Boha; věřte, že on je a že stvořil všechny věci jak na nebi, tak na zemi; věřte, že má veškerou amoudrost a veškerou moc jak na nebi, tak na zemi; věřte, že člověk bneobsáhne všechny věci, jež může obsáhnouti Pán.

10 A opět, věřte, že musíte činiti apokání z hříchů svých a zanechati jich a pokořiti se před Bohem; a prositi v upřímnosti srdce, aby vám bodpustil; a nyní, cvěříte-li všem těmto věcem, hleďte, abyste je dčinili.

11 A opět vám pravím, jak jsem již pravil předtím, že pokud jste došli poznání slávy Boží neboli pokud jste poznali dobrotivost jeho a aochutnali jste z lásky jeho a obdrželi jste bodpuštění hříchů svých, což způsobuje tak nesmírně velikou radost v duši vaší, stejně tak bych chtěl, abyste pamatovali na velikost Boží a na svou vlastní cnicotu a na ddobrotivost jeho a na shovívavost jeho s vámi, nehodným stvořením, a to vždy uchovávali v paměti, a abyste se pokořili až do hlubin epokory, fdenně vzývajíce jméno Páně a stojíce neochvějně ve víře v to, co přijde, co bylo promlouváno ústy anděla.

12 A vizte, pravím vám, že budete-li toto činiti, budete se vždy radovati a budete naplněni aláskou Boží a vždy si bbudete udržovati odpuštění hříchů svých; a porostete v poznání slávy toho, který vás stvořil, neboli v poznání toho, co je spravedlné a pravdivé.

13 A nebudete pomýšleti na to, abyste jeden druhému ubližovali, ale abyste žili apokojně a abyste dávali každému člověku podle toho, jak mu náleží.

14 A nestrpíte, aby aděti vaše chodily hladové nebo nahé; a také nestrpíte, aby přestupovaly zákony Boží a bměly potyčky a hádaly se spolu a sloužily ďáblu, který je pánem hříchu neboli který je oním zlým duchem, o němž promlouvali otcové naši, tím, který je nepřítelem veškeré spravedlivosti.

15 Ale vy je budete aučiti, aby bkráčely po cestách pravdy a střídmosti; budete je učiti, aby se cnavzájem milovaly a aby si navzájem sloužily.

16 A také vy sami budete apomáhati těm, kteří pomoci vaší mají zapotřebí; poskytnete ze jmění svého tomu, kdo je v nouzi; a nestrpíte, aby k vám bžebrák vznášel prosbu svou nadarmo, a nezapudíte ho, aby nezahynul.

17 Možná si ařeknete: Ten člověk si přivodil sám bídu svou; tudíž pozdržím ruku svou a nedám mu z jídla svého ani mu neudělím ze jmění svého, aby netrpěl, neboť tresty jeho jsou spravedlné –

18 Ale já vám pravím: Ó člověče, ten, kdo toto činí, má veliký důvod ku pokání; a nebude-li činiti pokání z toho, co učinil, zahyne na věky a nebude míti podílu v království Božím.

19 Neboť vizte, nejsme snad všichni žebráky? Nezávisíme všichni na téže Bytosti, totiž Bohu, vším jměním, jež máme, jídlem a rouchem i zlatem i stříbrem a veškerým bohatstvím, jehož máme všeho druhu?

20 A vizte, dokonce i v této době jste vzývali jméno jeho a žádali jste o odpuštění hříchů svých. A strpěl, abyste žádali nadarmo? Nikoli; vylil na vás Ducha svého a způsobil, že se srdce vaše naplnilo aradostí, a způsobil, že ústa vaše byla zavřena, takže jste nebyli mocni slova, tak nesmírně veliká byla radost vaše.

21 A nyní, jestliže Bůh, který vás stvořil, na němž jste závislí životem svým a vším, co máte a co jste, vám udílí vše, o co ve víře požádáte a co je správné, věříce, že obdržíte, ó, jak pak vy si máte navzájem audíleti z jmění, které máte.

22 A asoudíte-li člověka, který k vám vznáší prosbu svou o jmění vaše, aby nezahynul, a odsoudíte-li ho, oč mnohem spravedlnější bude odsouzení vaše za bpozdržení jmění svého, které nepatří vám, ale Bohu, jemuž také patří život váš; a přesto nevznášíte žádnou prosbu ani nečiníte pokání z toho, co jste učinili.

23 Pravím vám, běda tomu člověku, neboť jmění jeho zahyne s ním; a nyní, já pravím tyto věci těm, kteří jsou abohatí co do věcí tohoto světa.

24 A opět, pravím chudým, vám, kteří nemáte, a přece máte dost, abyste přežívali ze dne na den; mám na mysli vás všechny, kteří odmítáte žebráka, protože nemáte; chci, abyste si řekli v srdci svém toto: Nedávám, protože nemám, ale kdybych měl, adal bych.

25 A nyní, řeknete-li si toto v srdci svém, zůstáváte nevinní, jinak jste aodsouzeni; a odsouzení vaše je spravedlné, neboť jste žádostivi toho, co jste neobdrželi.

26 A nyní, kvůli těmto věcem, jež jsem k vám promlouval – to jest, abyste si udržovali odpuštění hříchů svých ze dne na den, abyste mohli akráčeti před Bohem nevinní – chtěl bych, abyste budíleli ze jmění svého cchudým, každý člověk podle toho, co má, abyste dsytili hladové, šatili nahé, navštěvovali nemocné a poskytovali jim úlevu jak duchovně, tak časně, podle potřeb jejich.

27 A hleďte, aby všechny tyto věci byly konány v moudrosti a pořádku; neboť není nutné, aby člověk aběžel rychleji, nežli má sil. A opět, je nezbytné, aby byl pilný, a tak aby získal cenu; tudíž všechny věci musejí býti konány v pořádku.

28 A chtěl bych, abyste si pamatovali, že ten, kdo si mezi vámi vypůjčí od bližního svého, má mu navrátiti to, co si půjčil, jak si umluvil, nebo jinak se dopouštíš hříchu; a možná způsobíš, že se hříchu dopustí i bližní tvůj.

29 A nakonec, nemohu vám vypověděti všechny věci, jimiž se můžete dopustiti hříchu; neboť jsou rozmanité cesty a prostředky, dokonce tak mnohé, že je ani nemohu vypočítati.

30 Ale tolik vám mohu říci, že nebudete-li abdíti nad sebou samými a nad bmyšlenkami svými a nad cslovy svými a nad skutky svými a nebudete-li dodržovati přikázání Boží a nevytrváte-li ve víře v to, co jste slyšeli o příchodu Pána našeho, až do konce života svého, musíte zahynouti. A nyní, ó člověče, pomni a nezahyň.