1 Nyní Pán Bůh způsobil, že hlad v zemi Ur se rozmohl natolik, že ^aHáran, bratr můj, zemřel; ale ^bTáre, otec můj, ještě v zemi Ur Kaldejských žil.

2 A stalo se, že já, Abraham, jsem si vzal ^aSarai za manželku a ^bNáchor, bratr můj, si vzal za manželku Melchu, jež byla dcerou Hárana.

3 Nyní Pán mi ^ařekl: Abrahame, vyjdi ze země své a od příbuzných svých a z domu otce svého do země, kterou ti ukáži.

4 Tudíž opustil jsem zem ^aUr Kaldejských, abych šel do země kananejské; a vzal jsem Lota, syna bratra svého, a manželku jeho a Sarai, manželku svou; a také ^botec můj mne následoval do země, kterou jsme pojmenovali Háran.

5 A hlad se zmírnil; a otec můj zůstal v Háran a přebýval tam, jelikož v Háran bylo mnoho stád; a otec můj se opět obrátil k ^amodlářství svému, tudíž setrvával v Háran.

6 Ale já, Abraham, a ^aLot, syn bratra mého, jsme se modlili k Pánu a Pán se mi ^bukázal a řekl mi: Povstaň a vezmi s sebou Lota; neboť jsem se rozhodl vzíti tě pryč z Háran a učiniti z tebe služebníka, abys nesl ^cjméno mé do cizí ^dzemě, kterou dám semeni tvému po tobě jako věčné vlastnictví, když budou poslouchati hlasu mého.

7 Neboť já jsem Pán tvůj Bůh; já přebývám v nebi; země je ^apodnožím mým; já vztahuji ruku svou nad moře a to poslouchá hlasu mého; způsobuji, aby vítr a oheň byly ^bvozem mým; říkám horám – Odejděte odsud – a viz, jsou odstraněny vichřicí, v okamžení, náhle.

8 Jméno mé je ^aJehova a já ^bznám konec od počátku; tudíž ruka má bude nad tebou.

9 A učiním z tebe národ veliký a ^apožehnám tobě nadmíru a učiním jméno tvé velikým mezi všemi národy a ty budeš požehnáním pro símě své po sobě, takže v rukou svých ponesou tuto službu a ^bKněžství ke všem národům;

10 A já jim požehnám skrze jméno tvé; neboť tolik, kolik jich přijme toto ^aevangelium, bude nazváno podle jména tvého a bude počítáno za ^bsímě tvé a povstanou a budou tě velebiti jako ^cotce svého;

11 A já ^apožehnám těm, již tebe velebí, a prokleji ty, již tobě zlořečí; a v tobě (to jest, v Kněžství tvém) a v ^bsemeni tvém (to jest, Kněžství tvém), neboť dávám ti zaslíbení, že toto ^cprávo bude setrvávati v tobě a v semeni tvém po tobě (to jest doslovném semeni neboli semeni těla), budou všechny rodiny země požehnány, a to požehnáními evangelia, která jsou požehnáními spasení, a to života věčného.

12 Nyní, poté, co Pán ustal mluviti ke mně a stáhl tvář svou ode mne, řekl jsem si v srdci svém: Služebník tvůj ^ahledal tebe horlivě; nyní jsem tě našel;

13 Ty jsi poslal anděla svého, aby mne ^avysvobodil od bohů Elkenových, a já učiním dobře, jestliže budu poslouchati hlasu tvého, tudíž nech služebníka svého povstati a odejíti v pokoji.

14 Tak já, Abraham, jsem odešel, jak mi řekl Pán, a Lot se mnou; a já, Abraham, jsem byl stár ^ašedesát a dvě léta, když jsem vyšel z Háran.

15 A vzal jsem ^aSarai, již jsem si vzal za manželku, když jsem byl v ^bUr v Kaldei, a Lota, syna bratra svého, a veškeré jmění své, které jsme shromáždili, a duše, jež jsme ^czískali v Háran, a vyšli jsme po cestě do země ^dkananejské a přebývali jsme ve stanech, když jsme byli na cestě své;

16 Tudíž, věčnost byla úkrytem naším a ^askálou naší a spasením naším, když jsme putovali z Háran cestou přes Jeršon, abychom přišli do země kananejské.

17 Nyní já, Abraham, jsem postavil ^aoltář v zemi Jeršon a přinesl jsem oběť Pánu a modlil jsem se, aby ^bhlad mohl býti odvrácen od domu otce mého, aby nemuseli zahynouti.

18 A potom jsme prošli z Jeršonu zemí na místo Sichem; nacházelo se na planinách More a my jsme již došli na hranice země ^aKananejských a já jsem tam na planinách More přinesl ^boběť a vzýval jsem vroucně Pána, protože jsme již došli do země tohoto modlářského národa.

19 A v odpověď na modlitby mé se mi ukázal Pán a řekl mi: Semeni tvému dám ^azemi tuto.

20 A já, Abraham, jsem povstal od místa oltáře, který jsem postavil Pánu, a přemístil jsem se odtud na horu na východ od ^aBethel a rozbil jsem tam stan svůj, s Bethelem na západ a s ^bHai na východ; a tam jsem postavil další oltář Pánu a ^cvzýval jsem opět jméno Páně.

21 A já, Abraham, jsem putoval, jda stále na jih; a v zemi pokračoval hlad; a já, Abraham, jsem se rozhodl sejíti do Egypta, abych tam pobyl, neboť hlad se stal velmi tíživým.

22 A stalo se, když jsem přišel poblíž, abych vstoupil do Egypta, že mi Pán řekl: Viz, ^aSarai, manželka tvá, je velmi krásná žena na pohled;

23 Tudíž stane se, když ji Egyptští uvidí, že řeknou – To je manželka jeho; a oni tě zabijí, ale ji zachrání živou; tudíž hleď, abys takto učinil:

24 Nechť ona řekne Egyptským, že je sestra tvá, a duše tvá bude žíti.

25 A stalo se, že já, Abraham, jsem řekl Sarai, manželce své, vše, co mi řekl Pán – Tudíž řekni jim, prosím tě, že jsi sestra má, aby mohlo býti se mnou dobře příčinou tvou a duše má bude žíti díky tobě.