2014
Přistupte k trůnu Božímu se sebedůvěrou
Listopad 2014


Přistupte k trůnu Božímu se sebedůvěrou

Využíváním Usmíření Ježíše Krista můžete začít zvyšovat své duchovní sebevědomí ještě dnes, jste-li ochotní naslouchat a jednat.

Jak byste na stupnici od 1 do 10 ohodnotili svou duchovní sebedůvěru před Bohem? Máte osobní svědectví o tom, že vaše současné oběti jako Svatého posledních dnů jsou dostatečné pro získání věčného života? Můžete si ve svém nitru říci, že je s vámi Nebeský Otec spokojen? Jaké myšlenky by vám přišly na mysl, kdybyste měli mít za minutu osobní pohovor se Spasitelem? Převažovaly by ve vašem sebehodnocení hříchy, výčitky a nedostatky, nebo byste prostě pociťovali radostné očekávání? Podívali byste se Mu do očí, nebo byste uhýbali pohledem? Přešlapovali byste u dveří, nebo byste k Němu přistoupili se sebedůvěrou?

Vždy, když se protivníkovi nedaří přesvědčit nedokonalé, leč snaživé Svaté, jako jste vy, aby se zřekli své víry v osobního a milujícího Boha, zapojí své podlé taktiky, aby vás od Boha co nejvíce vzdálil. Protivník ví, že víra v Krista – taková, která přináší stálý proud láskyplných milosrdenství, a dokonce i mocné zázraky – jde ruku v ruce s osobním ujištěním, že se vždy snažíte zvolit si to správné. Proto se snaží získat přístup do vašeho srdce, aby vám mohl podsouvat lži – lži o tom, že Nebeský Otec je z vás zklamaný, že Usmíření je nedosažitelné, že ani nemá cenu se snažit, že všichni ostatní jsou lepší než vy, že nejste způsobilí, a tisíce dalších verzí týchž zlých myšlenek.

Dokud budete takovýmto hlasům dovolovat, aby drásaly vaši duši, nemůžete přistoupit k Božímu trůnu s opravdovou sebedůvěrou. Ať děláte cokoli, modlíte se za cokoli nebo máte jakoukoli naději v zázraky, vždycky zbude dost pochybností o sobě samých, jež budou ukrajovat z vaší víry – ne z vaší víry v Boha, ale z důvěry v sebe sama. Takovýto způsob života podle evangelia není ani příjemný, ani moc zdravý. A hlavně je úplně zbytečný! Zda se rozhodnete to změnit, je pouze a jen na vás.

Rád bych uvedl šest praktických doporučení, která – budete-li jich dbát – rozptýlí tyto zlé hlasy a znovu vám vrátí ono pokojné ujištění a duchovní sebedůvěru, které můžete mít, pokud jen budete chtít. Bez ohledu na to, jak jste se ohodnotili na stupnici od 1 do 10, využíváním Usmíření Ježíše Krista můžete začít zvyšovat své duchovní sebevědomí ještě dnes, jste-li ochotní naslouchat a jednat. Budu promlouvat směle a v naději, že vás povznesu a neurazím.

1. Ujměte se zodpovědnosti za své duchovní blaho. Přestaňte svádět vinu na druhé nebo na okolnosti, přestaňte se ospravedlňovat a přestaňte hledat výmluvy, proč se možná plně nesnažíte být poslušní. Přijměte fakt, že jste „svobodni podle těla“ a „svobodni, [abyste] si zvolili svobodu a věčný život“. (2. Nefi 2:27.) Pán zná dokonale vaši situaci, ale také velmi dobře ví, zda jste se jednoduše nerozhodli, že nebudete žít plně podle evangelia. Je-li tomu tak, buďte natolik upřímní, abyste si to přiznali, a snažte se být dokonalí tak, jak vám to okolnosti dovolují. Duchovní sebedůvěra roste tehdy, když se ujímáte zodpovědnosti za vlastní duchovní blaho tím, že každý den využíváte Usmíření Ježíše Krista.

2. Ujměte se zodpovědnosti za své fyzické blaho. Vaše duše sestává z těla a ducha. (Viz NaS 88:15.) Živení ducha a zároveň zanedbávání těla, které je chrámem, vede většinou k duchovnímu nesouladu a sníženému sebevědomí. Pokud nejste ve formě a pokud se ve svém těle necítíte dobře a můžete s tím něco udělat, tak to udělejte! Starší Russell M. Nelson učil, že máme „považovat své tělo za chrám, který patří jen nám“, a že máme „dbát na svou stravu a cvičit, abychom byli v dobré kondici“. („Jsme děti Boží“, Liahona, leden 1999, 103.)

President Boyd K. Packer učil, že „náš duch a naše tělo jsou spojeny takovým způsobem, že se tělo stává nástrojem mysli a základem osobnosti“. („The Instrument of Your Mind and the Foundation of Your Character“, [fireside Církevního vzdělávacího systému, 2. února 2003], 2; speeches.byu.edu.) Proto prosím dobře zvažujte, co jíte a hlavně v jakém množství, a pravidelně tělu dopřávejte fyzickou aktivitu, kterou potřebuje a kterou si zaslouží. Jste-li toho fyzicky schopní, rozhodněte se dnes, že budete pánem ve vlastním domě, a začněte s pravidelným a dlouhodobým cvičebním programem přizpůsobeným vašim schopnostem a spojeným se zdravějším stravováním. Duchovní sebedůvěra roste tehdy, když váš duch za pomoci Spasitele skutečně ovládá vašeho přirozeného člověka.

3. Učiňte součástí svého života dobrovolnou a zcela upřímnou poslušnost. Uznejte, že nemůžete milovat Boha, aniž byste milovali také Jeho přikázání. Spasitelovo měřítko je jasné a prosté: „Milujete-li mne, přikázaní [má zachovávejte].“ (Jan 14:15.) Selektivní poslušnost přináší selektivní požehnání a zvolit si něco špatného místo něčeho horšího je stále špatné rozhodnutí. Nemůžete se dívat na špatný film a očekávat, že se budete cítit ctnostně proto, že jste se nedívali na obzvlášť špatný film. Věrné dodržování některých přikázání neospravedlňuje zanedbávání jiných. Jak pravdivě pronesl Abraham Lincoln: „Když konám dobro, cítím se dobře. Když jednám špatně, cítím se špatně.“ (William H. Herndon a Jesse William Weik, Herndon’s Lincoln: The True Story of a Great Life, 3 vols. [1889], 3:439.)

A také konejte správné věci z těch správných důvodů. Pán, který „požaduje srdce a ochotnou mysl“ (NaS 64:34) a který „je rozeznavatelem myšlenek a záměrů srdce“ (NaS 33:1), ví, proč chodíte na shromáždění – zda jste přítomni pouze fyzicky, nebo zda Jej opravdu uctíváte. Nemůžete v neděli zpívat: „Ó, Babylone, Babylone, musíme jít“ a poté o chvíli později opět vyhledávat či tolerovat jeho společnost. („Ó, vy, starší Izraele“, ZNPPD 2, č. 98.) Pamatujte, že nedbalost v duchovních otázkách nikdy nebyla štěstím. Postarejte se, aby se Církev a znovuzřízené evangelium staly celým vaším životem, a ne pouze součástí vašeho vnějšího či společenského života. Pokud si dnes vyvolíte, komu budete sloužit, tak dokud podle toho nezačnete žít, jedná se pouze o uctívání rty. (Viz Jozue 24:15.) Duchovní sebedůvěra roste tehdy, když se ze správných důvodů upřímně snažíte vést oddaný život, navzdory svým nedokonalostem!

4. Naučte se opravdu velmi důkladně a rychle činit pokání. Jelikož Usmíření Ježíše Krista je velmi praktická věc, měli byste z něj čerpat hojně 24 hodin denně, neboť se nikdy nevyčerpá. Přijímejte Usmíření Ježíše Krista a pokání jako něco vítaného, co má být denně užíváno podle nařízení Velkého lékaře. Vytvořte si postoj nepřetržitého šťastného a radostného pokání tím, že si ho zvolíte jako svůj životní styl. Až tak učiníte, vyvarujte se pokušení odkládat ho na později a neočekávejte, že vás bude svět povzbuzovat. Zatímco stále hledíte ke Kristu, dbejte více na to, co si o vás myslí On, a nechte důsledky plynout. Duchovní sebedůvěra roste tehdy, když dobrovolně a radostně činíte pokání z malých i velkých hříchů tím, že neustále využíváte Usmíření Ježíše Krista.

5. Naučte se opravdu velmi dobře odpouštět. „Já, Pán, odpustím tomu, komu odpustím, ale od vás je požadováno, abyste odpouštěli všem lidem.“ (NaS 64:10.) Odpouštějte všem, všechno, pořád, nebo se o to alespoň snažte, a tím umožněte, aby vám odpuštění vstoupilo do života. Nechovejte k nikomu zášť, nebuďte urážliví, odpouštějte a rychle zapomínejte a nikdy si nemyslete, že se vás toto přikázání netýká. Duchovní sebedůvěra roste tehdy, když víte, že Pán ví, že nechováte vůči žádné jiné duši špatné pocity.

6. Přijímejte zkoušky, zklamání a „překvapení“ jako součást své smrtelné existence. Pamatujte, že jste zde proto, abyste byli zkoušeni, „[aby bylo viděti, budete-li] činiti všechny věci, jež [vám] Pán, [váš] Bůh, přikáže“ (Abraham 3:25) – a dovolte, abych k tomu přidal: „za všech okolností“. Miliony vašich bratrů a sester byly nebo právě jsou zkoušeny, tak proč byste vy měli být výjimkou? Některé zkoušky přicházejí kvůli vlastní neposlušnosti nebo nedbalosti. Jiné zkoušky přicházejí kvůli nedbalosti druhých nebo zkrátka proto, že toto je padlý svět. Když tyto zkoušky přijdou, protivníkovi přívrženci začnou rozhlašovat, že jste udělali něco špatně a že toto je trest a projev toho, že vás Nebeský Otec nemiluje. Ignorujte to! Místo toho se pokuste vyloudit úsměv, pohleďte k nebi a řekněte: „Chápu, Pane. Vím, o co jde. Jde o příležitost, abych se osvědčil, že ano?“ Poté s Ním začněte pracovat na tom, abyste úspěšně vytrvali až do konce. Duchovní sebedůvěra roste tehdy, když se smíříte s tím, že „zkoušky a soužení často přicházejí do života kvůli tomu, co [děláte] správně“. (Glenn L. Pace, „Crying with the Saints“ [Brigham Young University devotional, Dec. 13, 1987], 2; speeches.byu.edu.)

Jako president Ukrajinské misie Kyjev jsem se jednou zeptal jedné z nejvěrnějších sester, proč je na sebe tak tvrdá, proč se vždycky bičuje i za ty nejmenší nedostatky. Její odpověď byla typickým příkladem toho, když někdo naslouchá špatnému hlasu. Řekla: „Aby mě pak nemohl bičovat nikdo jiný.“

Bratři a sestry, moje rada této sestře misionářce je i radou pro vás: uznávejte své slabosti a stavte se jim čelem, ale nebuďte jimi paralyzováni, protože některé z nich budou vaším společníkem až do doby, než opustíte tento svět. Bez ohledu na váš současný stav, ve chvíli, kdy se dobrovolně rozhodnete pro upřímné, radostné, každodenní pokání tím, že se budete zkrátka snažit dělat to nejlepší a být co nejlepší, Spasitelovo Usmíření vás bude jakoby obklopovat a provázet, ať půjdete kamkoli. Budete-li žít tímto způsobem, můžete si vskutku „udržovati odpuštění hříchů svých“ (Mosiáš 4:12) každou hodinu každého dne a každou vteřinu každé minuty, a díky tomu být neustále zcela čistí a přijatelní před Bohem.

Máte obrovskou výsadu, že pokud chcete, můžete dnes nebo brzy sami pro sebe zjistit, že Bůh je s vámi i navzdory vašim nedostatkům spokojen. Svědčím o milujícím Spasiteli, který od nás očekává, že budeme žít podle přikázání. Svědčím o milujícím Spasiteli, který touží po tom, aby mohl udělovat svou milost a milosrdenství. Svědčím o milujícím Spasiteli, který se raduje, když každý den využíváme Jeho Usmíření s klidným a šťastným ujištěním, že jdeme správným směrem. Svědčím o milujícím Spasiteli, který touží po tom, aby vaše sebedůvěra v přítomnosti Boží rostla. (Viz NaS 121:45.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.