Cesty k pravému štěstí
    Footnotes

    Cesty k pravému štěstí

    Z promočního proslovu „Cesty vedoucí ke štěstí“ proneseného 8. června 2017 na Univerzitě Brighama Younga-Havaj.

    Kéž se každý z nás rozhodne milovat Pána a kráčet po Jeho cestách, jež vedou ke štěstí.

    couple standing outside the Oakland California Temple

    Nebeský Otec si přeje, více než cokoli jiného, naše pravé a trvalé štěstí.

    „Naše štěstí je záměrem všech požehnání, která nám dává – nauk evangelia, přikázání, kněžských obřadů, rodinných vztahů, proroků, chrámů, krás stvoření, a dokonce i příležitosti procházet protivenstvím. … Poslal svého Milovaného Syna, aby uskutečnil Usmíření, abychom mohli být šťastní v tomto životě a abychom mohli obdržet plnost radosti ve věčnostech.“1

    Lidé po celém světě něco hledají. To, co každý svým vlastním způsobem ve skutečnosti hledá, je štěstí. Mnozí jsou zadržováni, podobně jako u pravdy, i před štěstím „proto, že nevědí, kde [ho] nalézti“. (NaS 123:12.)

    Jelikož nevědí, kde nalézt pravé a trvalé štěstí, hledají ho v tom, co jim ve skutečnosti přináší pouze dočasné potěšení – nakupování věcí, usilování o poctu a chválu světa nevhodným chováním nebo zaměřování se na fyzickou krásu a přitažlivost.

    Potěšení je často zaměňováno se štěstím. Zdá se, že čím více lidé hledají dočasné potěšení, tím méně šťastnými se stávají. Potěšení obvykle trvá pouze krátkou dobu.

    President David O. McKay (1873–1970) řekl: „Ano, může se vám dostat pomíjivého potěšení, ale nenaleznete radost, nenaleznete štěstí. Štěstí lze nalézt pouze na dobře vyšlapané stezce, úzké, ale přímé, jež vede k věčnému životu.“2

    Naneštěstí pro mnoho lidí, štěstí je prchavé. Vědci vědí, že „štěstí je více než jen pozitivní nálada, je to stav duševního a fyzického zdraví pramenící z toho, že vedeme dobrý život – tedy život, který má smysl a přináší hluboké uspokojení“.3

    Výzkumy ukazují, že štěstí není výsledkem toho, že přeskakujeme od jednoho zážitku ke druhému. Místo toho je pro dosažení štěstí obvykle zapotřebí dlouhotrvající usilování o to, co je v životě důležitější. Štěstí je podmíněno zvyky, chováním a myšlenkovými vzorci, které můžeme přímo ovlivnit úmyslným jednáním. Velkou část našeho štěstí máme opravdu „pod kontrolou“.4

    Zamysleme se nad důležitostí několika cest ke štěstí, jež jsou popsány v písmech a o nichž učí novodobí proroci a apoštolové. Budeme-li věrně a rozhodně kráčet po těchto cestách, budeme se moci těšit ze štěstí na cestě, která je před námi.

    Ctnost

    První z těchto cest představuje ctnost, což je způsob myšlení a chování založený na vysokých mravních zásadách. Zahrnuje cudnost a mravní čistotu, které vám umožňují vstupovat do Pánových svatých chrámů. Ctnostní lidé vyzařují klidnou důstojnost a vnitřní sílu. Mají sebedůvěru, protože jsou hodni přijímat Ducha Svatého a Jeho vedení. Ctnost začíná v srdci a v mysli, je to souhrn tisíců malých každodenních rozhodnutí a skutků.

    „Nechť ctnost zdobí myšlenky tvé neustále; potom bude růsti sebedůvěra tvá v přítomnosti Boží; a nauka kněžství bude skrápěti duši tvou jako rosa z nebe.

    Duch Svatý bude stálým společníkem tvým a žezlo tvé neměnným žezlem spravedlivosti a pravdy; a panství tvé bude věčným panstvím a bez donucovacích prostředků bude k tobě plynouti na věky věků.“ (NaS 121:45–46.)

    President Thomas S. Monson (1927–2018) učil, že „není cennějšího přátelství než přátelství s vlastním čistým svědomím, s vlastní morální čistotou – a je úžasný pocit vědět, že stojíte na svém určeném místě čistí a s jistotou, že jste hodni toho, abyste tam stáli“.5

    Charakternost

    Druhou cestu ke štěstí představuje charakternost. Starší Richard G. Scott (1928–2015) z Kvora Dvanácti apoštolů učil:

    „Uvědomte si, že trvalé štěstí přichází díky tomu, čím jste, ne díky tomu, co máte.

    Skutečná radost vychází ze spravedlivého charakteru a ten se vybuduje ze zvyku činit důsledná spravedlivá rozhodnutí. … Vaše spravedlivá rozhodnutí určují, kým jste a co je pro vás důležité. Usnadňují vám dělat to, co je správné. Abyste byli šťastní nyní i po celý život, buďte neochvějně poslušni Pána.“6

    Při studiu písem se učíme, že zaslíbení daná Pánem nás povzbuzují, abychom žili spravedlivě. Tato zaslíbení vyživují naši duši, přinášejí nám naději s povzbuzením, abychom to nevzdávali ani uprostřed svých každodenních těžkostí vyplývajících ze života ve světě, kde etické a morální hodnoty slábnou. Musíme tudíž dbát na to, aby nás naše myšlenky, slova a skutky vedly po cestě zpět k našemu Nebeskému Otci.

    Věrnost

    Třetí cestou ke štěstí je věrnost. Je zcela zásadní, abychom rozuměli tomu, že Bůh nám žehná podle naší víry, ze které pramení síla žít dle božského záměru a s věčnou perspektivou. Víra je praktická zásada, která podněcuje píli. Projevuje se naším pozitivním postojem a touhou ochotně dělat vše, co od nás Nebeský Otec a Ježíš Kristus požadují. Nutí nás poklekat a úpěnlivě prosit Pána o vedení a podněcuje nás k tomu, abychom vstali a jednali s přesvědčením, že dosáhneme toho, co je v souladu s Jeho vůlí.

    Zatímco budete pokračovat po své cestě, budete zkoušeni, zda budete činit všechny věci, které vám Pán, váš Bůh, přikáže. (Viz Abraham 3:25.) Toto je součástí smrtelného života. Bude to vyžadovat, abyste se tlačili kupředu s vytrvalou vírou v Krista, vedeni Duchem a důvěřujíce v to, že se Bůh postará o vaše potřeby.

    Pamatujte na to, že nesmíte ochabovat ve víře – ani v dobách velkých těžkostí. Budete-li stát pevně, Pán prohloubí vaši schopnost pozvednout se nad těžkosti života. Získáte schopnost utlumit negativní nutkání a vypěstujete si schopnost překonat i to, co vypadá jako nepřekonatelné překážky.

    Svatost

    young adults walking toward the Provo City Center Temple

    Další cestu ke štěstí představuje svatost, která je spojena s duchovní a mravní dokonalostí. Svatost je projevem čistoty srdce a záměrů. Jak můžeme každý den pracovat na tom, abychom byli duchovně nasyceni a mohli jsme rozvíjet takový božský charakter?

    President Harold B. Lee (1899–1973) na to odpověděl: „Své duchovní já rozvíjíme tím, že ho používáme. … Musíme denně rozvíjet svého ducha tím, že se modlíme, konáme každodenní dobré skutky, dělíme se s druhými. Musíme denně sytit svého ducha studiem písem, [rodinným domácím večerem], účastí na shromáždění, přijímáním svátosti. …

    Spravedlivý člověk se snaží zdokonalovat s vědomím toho, že každý den potřebuje činit pokání.“7

    Další důležitý prvek svatosti se týká uzavírání a dodržování chrámových smluv. Jsme-li věrní, tyto smlouvy nás pozvedají nad meze našich schopností a našeho duševního rozhledu. Všechna slíbená požehnání evangelia Ježíše Krista mohou být naše skrze naši věrnost obřadům a smlouvám, které jsme uzavřeli před Nebeským Otcem a Ježíšem Kristem v chrámu. Součástí vzorce pro šťastný život je budování chrámu, ve kterém uctíváme Pána a uzavíráme s Ním smlouvy. (Viz 2. Nefi 5:16, 27.)

    Klíčovým bodem této cesty je to, že máme velmi starostlivě rozvíjet duchovnost a být morálně čistí.

    Poslušnost

    Zachovávání všech přikázání Božích se týká dalších cest vedoucích ke štěstí. Poté, co se Nefité odloučili od Lamanitů, se jim převelice dařilo, protože zachovávali soudy, ustanovení a přikázání „Páně ve všech věcech, podle zákona Mojžíšova“. (2. Nefi 5:10.) Tento vzor chování je dalším důležitým prvkem šťastného života.

    President Monson učil: „Když budeme dodržovat přikázání, náš život bude šťastnější, více uspokojující a méně komplikovaný. Naše těžkosti a problémy bude snazší nést a my budeme získávat [od Boha] slíbená požehnání.“8 Také řekl: „Poznání, o něž usilujeme, odpovědi, po nichž toužíme, a sílu, s níž si dnes přejeme čelit překážkám složitého a měnícího se světa, můžeme získat tehdy, když jsme ochotně poslušni Pánových přikázání.“9

    Spasitel nás naléhavě žádá:

    „Milujete-li mne, přikázaní [má zachovávejte]. …

    Kdož by měl přikázaní má, a [zachovával] jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati, a zjevím jemu samého sebe.“ (Jan 14:15, 21.)

    Nesobeckost a láska

    Zlatá cesta ke štěstí je cesta nesobeckosti a lásky – lásky, která se stará a projevuje zájem a chová jistou míru pravé lásky vůči každé živé duši. Láska je přímá cesta ke štěstí, která obohatí a požehná našemu životu i životu druhých. To znamená, jak řekl Spasitel, že máte mít rádi dokonce i své nepřátele. (Viz Matouš 5:44.)

    Tím budete dodržovat ono větší přikázání milovat Boha. Povznesete se nad vanoucí větry zlovolnosti – nad to, co je podlé, odsouzené k nezdaru, a plné hořkosti. Pravé a trvalé štěstí přichází pouze tehdy, když se rozhodneme milovat „Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své“. (Matouš 22:37; viz také Deuteronomium 6:5; Marek 12:30; Lukáš 10:27.)

    Kéž se každý z nás rozhodne milovat Pána a kráčet po Jeho cestách vedoucích ke štěstí, což je „cílem a záměrem naší existence“.10

    Poznámky

    1. „Happiness“ [„Štěstí“], Gospel Topics, topics.lds.org.

    2. David O. McKay, Conference Report, Oct. 1919, 180.

    3. „Happiness“, Psychology Today, psychologytoday.com/basics/happiness.

    4. „Happiness“, Psychology Today.

    5. Thomas S. Monson, „Příklady spravedlivosti“, Liahona, květen 2008, 65.

    6. Richard G. Scott, „Making the Right Decisions“, Ensign, May 1991, 34.

    7. Teachings of Presidents of the Church: Harold B. Lee (2000), 176, 178.

    8. Thomas S. Monson, „Dodržujte přikázání“, Liahona, listopad 2015, 83.

    9. Thomas S. Monson, „Poslušnost přináší požehnání“, Liahona, květen 2013, 92.

    10. Joseph Smith, History of the Church, 5:134.