Ó, vítej, chvíle modlení

1. Ó, vítej, chvíle modlení,

jež zbavuješ mě trápení,

až k trůnu Otce v nebesích,

ať znějí slova proseb mých.

V čas běd a strastí, v soužení,

zde útěcha mi pramení,

tak na kolena poklekám

a modlitbě se odevzdám,

tak na kolena poklekám

a modlitbě se odevzdám.

2. Ty, vroucí chvíle proseb mých,

nes žádost mou na křídlech svých,

leť vzhůru k Otci, On mě zná,

pro víru mou mi požehná.

A že mi říká: „Slyš hlas Můj,

jen v moudrost Moji důvěřuj,“

já na Něj vkládám svoji tíž

a v modlitbě lnu k Němu blíž,

já na Něj vkládám svoji tíž

a v modlitbě lnu k Němu blíž.