1 Neboť Pán bude k Jákobovi milosrdný, a přece vyvolí Izrael a usadí jej v jeho vlastní zemi; a cizinci se k němu připojí a přilnou k domu Jákobovu.

2 A lid jej vezme a přivede ho na místo jeho; ano, zdaleka, až z končin země; a on se navrátí do svých zemí zaslíbení. A dům Izraele je bude vlastniti a země Páně bude pro služebníky a služebnice; a zajmou ty, u nichž byli zajatí; a budou panovati nad utlačiteli svými.

3 A stane se onoho dne, že Pán ti dá odpočinutí od smutku tvého a od strachu tvého a od těžké poroby, v níž jsi byl nucen sloužiti.

4 A stane se onoho dne, že vyneseš toto přísloví proti králi babylonskému a řekneš: Jak zanikl utlačitel, jak zaniklo zlaté město!

5 Pán rozlomil hůl zlovolných, žezla panovníků.

6 Ten, který bil lid v prchlivosti ustavičnou ranou, ten, který panoval národům v hněvu, je pronásledován, a žádný tomu nebrání.

7 Celá země odpočívá a je klidná; propukají v zpěv.

8 Ano, jedle se nad tebou radují, a také cedry libánské, řkouce: Od té doby, co jsi klesl, žádný drvoštěp proti nám nevzešel.

9 Peklo zdola se pohnulo pro tebe, aby tě přivítalo při příchodu tvém; budí pro tebe mrtvé, dokonce všechny vůdce země; pozvedlo z trůnu svého všechny krále národů.

10 Ti všichni promluví a řeknou ti: Zeslábl jsi také jako my? Stal ses takovým jako my?

11 Nádhera tvoje je přivedena do hrobu; zvuk harf tvých není slyšeti; červ je pod tebou podestlán a červi tě přikrývají.

12 Jak jsi padl s nebe, ó Lucifere, synu jitra! Jak jsi sražen k zemi, ty, který jsi oslaboval národy!

13 Neboť jsi pravil v srdci svém: Vystoupím do nebe, vyvýším trůn svůj nad hvězdy Boha; také budu seděti na hoře shromáždění, na stranách severu;

14 Vystoupím nad výšiny oblaků; budu jako Nejvyšší.

15 Avšak budeš přiveden dolů do pekla, do ústraní jámy.

16 Ti, kteří tě vidí, pronikavě na tebe pohlédnou a budou si tě prohlížeti a řeknou: Je toto onen muž, který způsobil, že se země chvěla, a který otřásal královstvími?

17 A obracel svět v pustinu a ničil města jeho a neotevíral dům vězňů svých?

18 Všichni králové národů, ano, všichni, leží ve slávě, každý ve svém vlastním domě.

19 Ale ty jsi vyvržen z hrobu svého jako ohavná větev a zbytek těch, kteří jsou zabiti, probodnuti mečem, kteří jdou dolů ke kamenům jámy; jako mršina pošlapaná nohama.

20 Ty k nim nebudeš připojen v pohřbu, protože ty jsi zničil zemi svou a zabil lid svůj; símě zločinců nebude nikdy uznáváno.

21 Připravte se pobíti děti jeho pro nepravosti otců jejich, aby nepovstaly, ani nevlastnily zemi, ani nezaplnily tvář světa městy.

22 Neboť já povstanu proti nim, praví Pán zástupů, a odříznu od Babylonu jméno, a zbytek, a syna, a synovce, praví Pán.

23 Také z něj učiním majetek bukačů a jezero vody; a smetu ho pometlem zničení, praví Pán zástupů.

24 Pán zástupů přísahal řka: Zajisté, jak jsem pomyslel, tak se stane; a jak jsem rozhodl, tak to bude –

25 Že přivedu Assyrského do země své a na horách svých ho pošlapám nohou; pak jho jeho od nich odstoupí a břímě jeho odstoupí z ramenou jejich.

26 Toto je záměr zamýšlený pro celou zemi; a toto je ruka, která je vztažena proti všem národům.

27 Neboť Pán zástupů rozhodl, a kdo zruší? A ruka jeho je vztažena, a kdo ji odvrátí?

28 V roce, kdy král Achas zemřel, bylo toto břímě.

29 Neraduj se, celá Palestino, protože hůl toho, který tě bil, je zlomena; neboť z plemene hadího vzejde bazilišek a plod jeho bude had ohnivý létající.

30 A prvorozený chudého bude jísti a potřebný ulehne v bezpečí; a já zabiji kořen tvůj hladem a on zabije zbytek tvůj.

31 Kvílej, ó bráno; křič, ó město; ty, celá Palestina, ses rozplynula; neboť ze severu přijde dým a žádný nebude ve svém vyměřeném čase sám.

32 Co pak odpovědí poslové národů? Že Pán založil Sion a chudí lidu jeho v něj budou důvěřovati.