Písma
2. Nefi 33


Kapitola 33

Nefiova slova jsou pravdivá – Svědčí o Kristu – Ti, kteří věří v Krista, budou věřiti Nefiovým slovům, která budou státi jako svědek před soudnou stolicí. Kolem roku 559–545 př. Kr.

1 A nyní já, Nefi, nemohu napsati vše, čemu bylo mezi mým lidem učeno; ani nejsem tak mocný v psaní, jako v mluvení; neboť když člověk promlouvá mocí Ducha Svatého, moc Ducha Svatého to nese do srdce dětí lidských.

2 Ale vizte, jsou mnozí, kteří zatvrzují srdce své proti Svatému Duchu tak, že v nich nemá žádného místa; pročež, oni zavrhují mnoho věcí, jež jsou napsány, a považují je za věci nicotné.

3 Ale já, Nefi, jsem napsal, co jsem napsal, a považuji to za velice cenné, a zvláště pro svůj lid. Neboť se za ně neustále modlím ve dne a v noci kvůli nim oči mé smáčejí polštář; a ve víře volám k Bohu svému a vím, že uslyší volání mé.

4 A já vím, že Pán Bůh posvětí modlitby mé k užitku lidu mého. A slova, jež jsem napsal ve slabosti, jim budou učiněna silnými; neboť je přesvědčují, aby činili dobro; dávají jim poznati otce jejich; a mluví o Ježíšovi a přesvědčují je, aby v něj věřili a aby vytrvali do konce, což je život věčný.

5 A mluví ostře proti hříchu, podle jasnosti pravdy; pročež, žádný člověk se nebude hněvati pro slova, jež jsem napsal, ledaže bude ducha ďáblova.

6 Raduji se z jasnosti; raduji se z pravdy; raduji se z Ježíše svého, neboť vykoupil duši mou z pekla.

7 Mám pravou lásku k lidu svému a velikou víru v Krista, že potkám mnoho duší bez poskvrny u jeho soudcovské stolice.

8 Mám pravou lásku k Židům – pravím Židům, protože míním ty, odkud pocházím.

9 Mám také pravou lásku k pohanům. Ale vizte, pro nikoho nemám naději, ledaže budou smířeni v Kristu a vstoupí do úzké brány a budou kráčeti po těsné cestě, která vede k životu, a budou pokračovati po cestě až do konce dne zkoušky.

10 A nyní, milovaní bratří moji, a také Židé, a vy všechny končiny země, poslouchejte tato slova a věřte v Krista; a nevěříte-li těmto slovům, věřte v Krista. A budete-li věřiti v Krista, budete věřiti těmto slovům, neboť jsou to slova Kristova, a on mi je dal; a ona učí všechny lidi, aby činili dobro.

11 A nejsou-li to slova Kristova, suďte sami – neboť Kristus vám posledního dne ukáže s mocí a s velikou slávou, že to jsou jeho slova; a vy a já budeme státi tváří v tvář před jeho stolicí; a vy budete věděti, že mi jím bylo přikázáno tyto věci napsati, přes mou slabost.

12 A modlím se k Otci ve jménu Krista, aby mnozí z nás, ne-li všichni, mohli býti onoho velikého a posledního dne spaseni v jeho království.

13 A nyní, milovaní bratří moji, všichni ti, kteří jsou z domu Izraele, a vy všechny končiny země, promlouvám k vám jako hlas volajícího z prachu: Mějte se dobře, dokud nepřijde onen veliký den.

14 A vám, kteří se nepodílíte na dobrotivosti Boží a nevážíte si slov Židů a také mých slov a slov, jež vyjdou z úst Beránka Božího, vizte, vám dávám věčné sbohem, neboť tato slova vás odsoudí posledního dne.

15 Neboť co pečetím na zemi, bude vzneseno proti vám u soudné stolice; neboť tak mi Pán přikázal, a já musím poslechnouti. Amen.