1 A stalo se, že Enoch pokračoval v řeči své řka: Vizte, náš otec Adam učil těmto věcem, a mnozí uvěřili a stali se syny Božími, a mnozí neuvěřili, a zahynuli v hříších svých a vyhlížejí se strachem, v mukách, ohnivé rozhořčení hněvu Božího, který bude na ně vylit.

2 A od oné doby nadále počal Enoch prorokovati tomuto lidu řka, že: Když jsem putoval a stál na místě Mahuja a volal k Pánu, přišel hlas s nebe řkoucí – Obrať se a jdi na horu Simeon.

3 A stalo se, že jsem se obrátil a vyšel na horu; a když jsem stál na hoře, spatřil jsem nebesa otevřená a byl jsem oděn slávou;

4 A viděl jsem Pána; a on stál před tváří mou a mluvil se mnou tak, jak člověk mluví jeden s druhým, tváří v tvář; a řekl mi: Pohleď a já ti ukáži svět v době mnoha pokolení.

5 A stalo se, že jsem spatřil v údolí Šum, a hle, veliký lid, který přebýval ve stanech, kteří byli lidem Šum.

6 A opět Pán mi řekl: Pohleď; a já jsem pohleděl k severu a spatřil jsem lid Kanán, který přebýval ve stanech.

7 A Pán mi řekl: Prorokuj; a já jsem prorokoval řka: Vizte, lid Kanán, který je početný, vyjde v bitevním šiku proti lidu Šum a budou je zabíjeti, takže budou zcela zničeni; a lid Kanán se v zemi rozdělí a země bude neúrodná a neplodná a žádný jiný lid tam nebude přebývati kromě lidu Kanán;

8 Neboť vizte, Pán prokleje zemi velikým horkem a neúrodnost její bude vycházeti na věky; a ztmavnutí přišlo na všechny děti Kanánu, takže mezi všemi lidmi bylo jimi pohrdáno.

9 A stalo se, že Pán mi řekl: Pohleď; a já jsem pohlédl a spatřil jsem zemi Sáron a zemi Enoch a zemi Omner a zemi Heni a zemi Sem a zemi Haner a zemi Hanania a všechny jejich obyvatele;

10 A Pán mi řekl: Jdi k tomuto lidu a řekni jim – Čiňte pokání, abych nepřišel a nestihl je prokletím, a oni nezemřeli.

11 A dal mi přikázání, abych křtil ve jménu Otce i Syna, který je pln milosti a pravdy, i Ducha Svatého, který vydává svědectví o Otci a Synu.

12 A stalo se, že Enoch pokračoval ve volání ke všem lidem, až na lid Kanán, aby činili pokání;

13 A tak veliká byla víra Enochova, že vedl lid Boží, a jejich nepřátelé přišli, aby bojovali proti nim; a on promluvil slovo Páně, a země se chvěla a hory prchaly, vpravdě podle příkazu jeho; a řeky vod se obrátily v toku svém; a řev lvů bylo slyšeti z pustiny; a všechny národy se velice bály, tak mocné bylo slovo Enochovo a tak veliká byla moc řeči, kterou mu Bůh dal.

14 Vystoupila také země z hlubiny mořské, a tak veliký byl strach nepřátel lidu Božího, že uprchli a stáli daleko a šli na zem, která vystoupila z hlubiny mořské.

15 A obrové země také stáli daleko; a vyšlo prokletí na všechen lid, jenž bojoval proti Bohu;

16 A od onoho času nadále byly mezi nimi války a krveprolévání; ale přišel Pán a přebýval s lidem svým, a oni přebývali ve spravedlivosti.

17 Bázeň Páně byla na všech národech, tak veliká byla sláva Páně, která byla na lidu jeho. A Pán požehnal zemi, a oni byli požehnaní na horách a na vysokých místech a vzkvétali.

18 A Pán nazval lid svůj Sionem, protože byli jednoho srdce a jedné mysli a přebývali ve spravedlivosti; a nebylo žádných chudých mezi nimi.

19 A Enoch pokračoval ve spravedlivosti ve svém kázání lidu Božímu. A stalo se za jeho dnů, že postavil město, jež bylo nazváno Město Svatosti, a to Sion.

20 A stalo se, že Enoch rozmlouval s Pánem; a řekl Pánovi: Zajisté Sion bude přebývati v bezpečí na věky. Ale Pán řekl Enochovi: Sion jsem požehnal, ale zbytek lidu jsem proklel.

21 A stalo se, že Pán ukázal Enochovi všechny obyvatele země; a on spatřil, a hleďte, Sion, v průběhu času, byl vzat do nebe. A Pán řekl Enochovi: Viz obydlí mé na věky.

22 A Enoch také spatřil zbytek lidí, kteří byli syny Adamovými; a byli směsicí všeho semene Adamova kromě semene Kainova, neboť símě Kainovo bylo černé, a nemělo místa mezi nimi.

23 A poté, co Sion byl vzat do nebe, Enoch spatřil, a hle, všechny národy země byly před ním;

24 A přecházelo pokolení za pokolením; a Enoch byl vysoko a pozvednutý, dokonce v lůně Otce a Syna Muže; a vizte, moc Satanova byla na celé tváři země.

25 A viděl anděly sestupující s nebe; a slyšel silný hlas řkoucí: Běda, běda buď obyvatelům země.

26 A spatřil Satana; a on měl veliký řetěz v ruce své, a ten zahalil celou tvář země temnotou; a on vzhlédl a smál se a andělé jeho se radovali.

27 A Enoch spatřil anděly sestupující s nebe a vydávající svědectví o Otci a Synu; a Duch Svatý padl na mnohé, a oni byli uchopeni a vyzdviženi mocí nebe do Sionu.

28 A stalo se, že Bůh nebe pohlédl na zbytek lidu a plakal; a Enoch o tom vydal svědectví řka: Jak to, že nebesa pláčí a prolévají slzy své jako déšť na horách?

29 A Enoch řekl Pánovi: Jak to, že můžeš plakati, vždyť ty jsi svatý, a od veškeré věčnosti do veškeré věčnosti?

30 A kdyby to bylo možné, že by člověk mohl spočítati částečky země, ano, miliony zemí jako je tato, nebyl by to počátek počtu stvoření tvých; a závěsy tvé jsou stále rozprostřeny; a přece ty jsi tam, a lůno tvé je tam; a ty jsi také spravedlný; jsi milosrdný a laskavý na věky;

31 A ty jsi vzal Sion do svého vlastního lůna, z veškerých stvoření svých, od veškeré věčnosti do veškeré věčnosti; a nic než pokoj, spravedlnost a pravda není příbytkem trůnu tvého; a milosrdenství půjde před tváří tvou a nemá žádného konce; jak to, že můžeš plakati?

32 Pán řekl Enochovi: Viz tyto bratří své; jsou dílem mých vlastních rukou, a já jsem jim dal poznání jejich v onen den, kdy jsem je stvořil; a v zahradě Eden jsem dal člověku svobodu jednání;

33 A bratřím tvým jsem řekl, a také jsem jim dal přikázání, že mají milovati jeden druhého a že si mají vyvoliti mne, Otce svého; ale viz, jsou bez citu a nenávidí svou vlastní krev;

34 A oheň mého rozhořčení je proti nim roznícen; a ve své veliké nelibosti pošlu na ně povodně, neboť můj prudký hněv je proti nim roznícen.

35 Viz, já jsem Bůh; Muž Svatosti je jméno mé; Muž Rady je jméno mé; a Nekonečný a Věčný je také jméno mé.

36 Pročež, mohu vztáhnouti ruce své a držeti veškerá stvoření, která jsem učinil; a také oko mé je může proniknouti, a mezi veškerým dílem rukou mých nebyla tak veliká zlovolnost jako mezi bratřími tvými.

37 Ale viz, hříchy jejich budou na hlavě otců jejich; Satan bude jejich otcem a bída bude jejich osudem; a celá nebesa budou nad nimi plakati, vpravdě veškeré dílo rukou mých; pročež, nemají nebesa plakati vidouce, že tito budou trpěti?

38 Ale viz, tito, na nichž spočívají oči tvé, zahynou v povodních; a viz, já je zavřu; vězení jsem pro ně připravil.

39 A ten, jehož jsem vyvolil, prosil před tváří mou. Pročež, on bude trpěti za hříchy jejich; nakolik budou činiti pokání v onen den, kdy Vyvolený můj se navrátí ke mně, a až do onoho dne budou v mukách;

40 Pročež, pro toto budou nebesa plakati, ano, a veškeré dílo rukou mých.

41 A stalo se, že Pán promlouval k Enochovi a pověděl Enochovi o všech činech dětí lidských; pročež Enoch znal zlovolnost jejich a bídu jejich a hleděl na ni a plakal a vztáhl paže své a srdce jeho se rozšířilo široce jako věčnost; a nitro jeho se pohnulo; a veškerá věčnost se třásla.

42 A Enoch také viděl Noéma a rodinu jeho; že potomstvo všech synů Noémových bude zachráněno časným spasením;

43 Pročež Enoch viděl, že Noé staví koráb; a že Pán se na něj usmívá a drží ho ve své vlastní ruce; ale na zbytek zlovolných přišly povodně a pohltily je.

44 A když to Enoch viděl, měl hořkost v duši a plakal nad bratřími svými a řekl nebesům: Budu odmítati býti utěšen; ale Pán řekl Enochovi: Pozdvihni srdce své a raduj se; a pohleď.

45 A stalo se, že Enoch pohlédl; a od Noéma spatřil všechny rodiny země; a volal k Pánu řka: Kdy přijde den Páně? Kdy bude krev Spravedlivého prolita, aby všichni ti, již truchlí, mohli býti posvěceni a míti věčný život?

46 A Pán řekl: Bude to v zenitu času, ve dnech zlovolnosti a odplaty.

47 A vizte, Enoch viděl den příchodu Syna Muže, vpravdě v těle; a jeho duše se radovala řka: Spravedlivý je pozvednut a Beránek je zabit od založení světa; a skrze víru jsem v lůně Otcově, a vizte, Sion je se mnou.

48 A stalo se, že Enoch pohleděl na zemi; a uslyšel hlas z jejího nitra řkoucí: Běda, běda mi, matce lidí; Jsem v bolestech, jsem znavena pro zlovolnost dětí svých. Kdy si odpočinu a budu očištěna od špinavosti, která vychází ze mne? Kdy mne Stvořitel můj posvětí, abych si mohla odpočinouti a spravedlivost mohla na čas přebývati na tváři mé?

49 A když Enoch uslyšel zemi truchliti, plakal a volal k Pánu řka: Ó Pane, nebudeš míti soucit se zemí? Nepožehnáš dětem Noémovým?

50 A stalo se, že Enoch pokračoval ve svém volání k Pánovi řka: Prosím tě, ó Pane, ve jménu tvého Jednorozeného, a to Ježíše Krista, abys byl milosrdný k Noémovi a jeho semeni, aby země již nikdy nemusela býti pokryta povodněmi.

51 A Pán to nemohl odepříti; a učinil s Enochem smlouvu a přísahal mu přísahou, že povodně zadrží; že bude volati k dětem Noémovým;

52 A vyslal nezměnitelné ustanovení, že zbytek semene jeho bude vždy nalezen mezi všemi národy, dokud země bude státi;

53 A Pán řekl: Požehnaný je ten, skrze jehož símě přijde Mesiáš; neboť on říká – já jsem Mesiáš, Král Sionu, Skála Nebe, která je široká jako věčnost; kdo vchází branou a stoupá skrze mne, nikdy nepadne; pročež, požehnaní jsou ti, o kterých jsem mluvil, neboť oni přijdou s písněmi věčné radosti.

54 A stalo se, že Enoch volal k Pánu řka: Až Syn Muže přijde v těle, bude země odpočívati? Prosím tě, ukaž mi tyto věci.

55 A Pán řekl Enochovi: Pohleď, a on pohleděl a spatřil Syna Muže pozvednutého na kříž po způsobu lidí;

56 A slyšel silný hlas; a nebesa byla zahalena; a všechna stvoření Boží truchlila; a země sténala; a skály se rozpukaly; a svatí vstali a byli korunováni na pravici Syna Muže korunou slávy;

57 A tolik duchů, kolik bylo ve vězení, vyšlo a stálo na pravici Boží; a zbytek byl ponechán v řetězech temnoty až do soudu velikého dne.

58 A opět Enoch plakal a volal k Pánovi: Kdy bude země odpočívati?

59 A Enoch viděl Syna Muže vystoupiti k Otci; a volal k Pánu řka: Nepřijdeš opět na zem? Poněvadž ty jsi Bůh, a já tě znám, a ty jsi mi přísahal, a přikázal jsi mi, že se mám ptáti ve jménu tvého Jednorozeného; ty jsi mne učinil a dal mi právo na trůn svůj, a ne skrze mne, ale skrze svou vlastní milost; pročež, ptám se tě, nepřijdeš-li opět na zem.

60 A Pán řekl Enochovi: Jakože žiji, právě tak přijdu v posledních dnech, ve dnech zlovolnosti a odplaty, abych naplnil přísahu, kterou jsem ti učinil ohledně dětí Noémových;

61 A přijde den, že země bude odpočívati, ale před oním dnem budou nebesa zatemněna a závoj temnoty pokryje zemi; a nebesa se budou třásti, a země také; a veliké soužení bude mezi dětmi lidskými, ale lid svůj zachovám;

62 A spravedlivost sešlu s nebe; a pravdu vyšlu ze země, aby vydávala svědectví o mém Jednorozeném; jeho vzkříšení z mrtvých; ano, a také vzkříšení všech lidí; a spravedlivost a pravda, dám, aby zaplavily zemi jako povodeň, abych shromáždil vyvolené své ze čtyř stran země, do místa, které připravím, do Svatého Města, aby lid můj mohl opásati bedra svá a vyhlížeti čas příchodu mého; neboť tam bude můj stánek, a bude nazváno Sion, Nový Jeruzalém.

63 A Pán řekl Enochovi: Tehdy se tam ty a celé město tvé s nimi setkáte a přijmeme je do lůna svého, a oni nás uvidí; a my padneme na šíji jejich a oni padnou na šíji naši a budeme líbati jeden druhého;

64 A tam bude mé obydlí, a bude to Sion, který vyjde ze všech stvoření, která jsem učinil; a po dobu tisíce let bude země odpočívati.

65 A stalo se, že Enoch viděl den příchodu Syna Muže, v posledních dnech, aby přebýval na zemi ve spravedlivosti po dobu tisíce let;

66 Ale před oním dnem viděl veliké soužení mezi zlovolnými; a také viděl moře, že bylo rozbouřeno, a srdce lidská jim ochabující, vyhlížející se strachem soudy Všemohoucího Boha, které přijdou na zlovolné.

67 A Pán ukázal Enochovi všechny věci, až do konce světa; a viděl den spravedlivých, hodinu jejich vykoupení, a obdržel plnost radosti;

68 A všech dnů Sionu, ve dnech Enochových, bylo tři sta a šedesát pět let.

69 A Enoch a všechen jeho lid chodili s Bohem a on přebýval uprostřed Sionu; a stalo se, že Sionu nebylo, neboť Bůh ho přijal do svého vlastního lůna; a od té doby se šířila zpráva: Sion uprchl.