Věčná smlouva

Jakmile uzavřeme smlouvu s Bohem, navždy opustíme neutrální půdu. Bůh nezanedbá svůj vztah s těmi, kteří si s Ním vytvořili takové pouto. Všichni ti, kdo uzavřeli smlouvu s Bohem, mají dokonce přístup k výjimečnému druhu lásky a milosrdenství. V hebrejštině se tato smluvní láska nazývá hesed (חֶסֶד).³

Hesed nemá v češtině odpovídající ekvivalent. Překladatelé Bible kralické měli jistě obtíže přeložit hesed do češtiny. Většinou zvolili slovo „milosrdenství“. Tento překlad zachycuje velkou část, ale nikoli celek významu slova hesed. Přeložili je i jinak, například jako „milost“ nebo „láska“. Hesed je jedinečný výraz popisující smluvní vztah, ve kterém jsou obě strany povinny být k sobě navzájem loajální a věrny jedna druhé.

Takovým smluvním vztahem je i celestiální manželství. Manžel a manželka uzavírají smlouvu s Bohem a mezi sebou, že k sobě budou loajální a že si budou navzájem věrní.

Hesed je výjimečný druh lásky a milosrdenství, které Bůh pociťuje a projevuje vůči těm, kteří s Ním uzavřeli smlouvu. A my na oplátku hesed pociťujeme k Němu.

Obrázek

novomanželé před chrámem

Foto: Jerry L. Garns

Protože Bůh pociťuje hesed k těm, kteří s Ním uzavřeli smlouvu, bude je milovat. Bude s nimi i nadále pracovat a nabízet jim příležitosti ke změně. Odpustí jim, když budou činit pokání. A kdyby zbloudili, pomůže jim nalézt cestu, aby se mohli vrátit zpátky k Němu.

Jakmile s Bohem uzavřeme smlouvu, sblížíme se s Ním v rámci našeho vztahu mnohem více než před uzavřením naší smlouvy. Od onoho okamžiku jsme spolu svázáni. Bůh díky smlouvě, kterou s Ním uzavřeme, nebude nikdy znaven svým úsilím nám pomáhat a my nikdy nevyčerpáme Jeho milosrdnou trpělivost, kterou s námi má. Každý z nás má v Božím srdci zvláštní místo. Bůh v nás vkládá velkou naději.

Víte o historickém prohlášení, které od Pána obdržel Prorok Joseph Smith. Přišlo prostřednictvím zjevení. Pán Josephovi řekl: „Toto zaslíbení je vaše také, protože vy jste z Abrahama a zaslíbení bylo učiněno Abrahamovi.“ (Nauka a smlouvy 132:31.)

Tím byla tato věčná smlouva znovuzřízena jako součást velkolepého Znovuzřízení evangelia v jeho plnosti. Jen si to představte! Manželská smlouva uzavřená v chrámu je přímo spojena s touto Abrahamovou smlouvou. Manželský pár je v chrámu seznámen se všemi požehnáními vyhrazenými pro věrné potomky Abrahama, Izáka a Jákoba.

Vy i já jsme stejně jako Adam osobně vstoupili na cestu smlouvy při křtu. V ještě větší úplnosti na ni vstupujeme v chrámu. Požehnání plynoucí z Abrahamovy smlouvy jsou předávána ve svatých chrámech. Tato požehnání nám umožňují, abychom po svém vzkříšení „zdědili trůny, království, moci, knížectví a panství ‚ke svému oslavení a slávě ve všech věcech‘ [Nauka a smlouvy 132:19]“.⁴

V závěru Starého zákona čteme o Malachiášově zaslíbení, že Eliáš obrátí „srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich“ (Malachiáš 4:6). Ve starověkém Izraeli by taková zmínka o otcích zahrnovala i otce Abrahama, Izáka a Jákoba. Tento slib je objasněn, když čteme jinou verzi tohoto verše, kterou Moroni citoval Proroku Josephu Smithovi: „On [Eliáš] zasadí do srdce dětí zaslíbení učiněná otcům a srdce dětí se obrátí k jejich otcům.“ (Joseph Smith–Životopis 1:39.) Mezi tyto otce jistě patří Abraham, Izák a Jákob. (Viz Nauka a smlouvy 27:9–10.)

Obrázek

obraz Ježíše Krista

Detail z obrazu Christ and the Rich Young Ruler [Kristus a bohatý mladý kníže], Heinrich Hofmann

Ježíš Kristus: ústřední postava této smlouvy

Spasitelova smírná oběť umožnila Otci naplnit sliby, které dal svým dětem. Z toho, že Ježíš Kristus je „ta cesta, i pravda, i život“, vyplývá, že „žádný nepřichází k Otci než skrze [Něj]“ (Jan 14:6). Naplnění Abrahamovy smlouvy se stává možným díky Usmíření našeho Spasitele, Pána Ježíše Krista. Ježíš Kristus je ústřední postavou Abrahamovy smlouvy.

Starý zákon není jen svazkem písem; je také knihou historických záznamů. Pamatujete si, jak jste četli o sňatku Sarai a Abrama. Protože byli bezdětní, dala Sarai v souladu s Pánovým vedením Abramovi za manželku svou služebnici Agar. A ta porodila Izmaela.⁵ Abram Izmaela miloval, ale Izmael neměl být tím dítětem, které by smlouvu přeneslo na další generace. (Viz Genesis 11:29–30; 16:1, 3, 11; Nauka a smlouvy 132:34.)

Sarai díky požehnání od Boha a v důsledku své víry⁶ v pokročilém věku otěhotněla, aby mohl smlouvu na další generace přenést její syn Izák (viz Genesis 17:19). Narodil se ve smlouvě.

Bůh dal Sarai a Abramovi nová jména – Sára a Abraham (viz Genesis 17:5, 15). Udělení těchto nových jmen znamenalo pro tuto rodinu začátek nového života a nové určení.

Abraham miloval Izmaela i Izáka. Bůh Abrahamovi řekl, že Izmael bude mít potomstvo a stane se velkým národem (viz Genesis 17:20). Zároveň dal Bůh jasně najevo, že věčná smlouva bude utvrzena prostřednictvím Izáka (viz Genesis 17:19).

Všichni, kdo přijímají evangelium, se stávají součástí Abrahamovy rodové linie. V epištole Galatským čteme:

„Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli. …

Všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši.

A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podlé zaslíbení dědicové.“ (Galatským 3:27–29.)

A tak se můžeme stát dědici této smlouvy buďto při narození, nebo adopcí.

Obrázek

skupina lidí na křestním shromáždění

Jákob, syn Izáka a Rebeky, se narodil ve smlouvě. Kromě toho se do ní rozhodl vstoupit i z vlastní vůle. Jak víte, Jákobovo jméno bylo změněno na Izrael (viz Genesis 32:28), což znamená „nechť Bůh převládne“ nebo „ten, jenž vítězí s Bohem“.⁷

V Exodu čteme, že se Bůh „rozpomenul… na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem“ (Exodus 2:24). Bůh dětem Izraele řekl: „Jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní.“ (Exodus 19:5.)

Slovní spojení „lid zvláštní“ bylo přeloženo z hebrejského slova segullah, což znamená vysoce ceněný majetek nebo poklad.⁸

Kniha Deuteronomium popisuje důležitost zmíněné smlouvy. Apoštolové Nového zákona o této smlouvě věděli. Když Petr uzdravil chromého muže na schodech chrámu, učil přihlížející o Ježíši. Řekl: „Bůh Abrahamův a Izákův a Jákobův, Bůh otců našich, oslavil Syna svého Ježíše.“ (Skutkové 3:13.)

Petr své poselství uzavřel těmito slovy: „Vy jste synové proroků a úmluvy, kterouž učinil Bůh s otci našimi, řka Abrahamovi: V semeni tvém požehnány budou všecky čeledi země.“ (Skutkové 3:25.) Petr jasně vyjádřil, že součástí Kristova poslání bylo naplnit Boží smlouvu.

Pán pronesl podobné kázání k lidu v dávné Americe. Vzkříšený Kristus tam lidem sdělil, kým skutečně jsou. Řekl:

„Vy jste děti proroků; a jste z domu Izraele; a jste ze smlouvy, kterou Otec učinil s otci vašimi, řka Abrahamovi: A v semeni tvém budou všechna pokolení země požehnána.

Otec pozdvihnuv mne ponejprve vám a poslav mne, abych vám požehnal v tom, že každého z vás odvrátím od nepravostí jeho; a to proto, že jste dětmi smlouvy.“ (3. Nefi 20:25–26.)

Vnímáte, jak je toto důležité? Ti, kteří dodržují své smlouvy s Bohem, se stanou rodovou linií duší odolných vůči hříchu! Ti, kteří dodržují své smlouvy, budou mít sílu odolávat neustále působícímu vlivu světa.

Obrázek

muž přijímá svátost

Pán přikázal, abychom šířili evangelium a seznamovali s touto smlouvou druhé. Z tohoto důvodu máme misionáře. Pán si přeje, aby každé Jeho dítě mělo příležitost zvolit si Spasitelovo evangelium a vydat se na cestu smlouvy. Bůh chce připojit všechny lidi ke smlouvě, kterou v dávných dobách uzavřel s Abrahamem.

Misionářská práce je tedy nezbytnou součástí velkolepého shromažďování Izraele. Toto shromažďování je tím nejdůležitějším dílem, které se v dnešní době na zemi odehrává. Nic jiného se mu nevyrovná, pokud jde o velikost. Nic jiného se mu nevyrovná, pokud jde o důležitost. Pánovi misionáři – Jeho učedníci – pracují na té nejdůležitější výzvě, na té nejdůležitější záležitosti, na tom nejdůležitějším díle na zemi v dnešní době.

Ale je toho ještě více – mnohem více. Je nesmírně zapotřebí šířit evangelium mezi lidmi na druhé straně závoje. Bůh si přeje, aby se každý na obou stranách závoje těšil z požehnání pramenících z Jeho smlouvy. Cesta smlouvy je otevřená pro všechny. Všechny vroucně žádáme, aby tou cestou kráčeli s námi. Žádné jiné dílo není tak všeobecně začleňující. Neboť „Pán je milosrdný ke všem, kteří v upřímnosti srdce svého vzývají svaté jméno jeho“ (Helaman 3:27).

Díky znovuzřízení Melchisedechova kněžství mají ženy a muži, kteří dodržují smlouvy, přístup ke všem duchovním požehnáním evangelia (viz Nauka a smlouvy 107:18).

Při zasvěcení chrámu Kirtland v roce 1836 se pod vedením Pána zjevil Eliáš. Za jakým účelem? „Aby obrátil srdce… dětí k otcům.“ (Nauka a smlouvy 110:15.) Zjevil se také Elias. Za jakým účelem? Aby Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu předal „dispensaci evangelia Abrahamova řka, že v nás a semeni našem budou všechna pokolení po nás požehnána“ (Nauka a smlouvy 110:12). A tak Mistr udělil Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu kněžskou pravomoc a právo předávat jedinečná požehnání Abrahamovy smlouvy druhým.⁹

V Církvi putujeme po cestě smlouvy jak individuálně, tak kolektivně. Stejně jako vzniká výjimečný druh lásky v rámci jedinečného horizontálního pouta, které existuje v manželství a rodině, vzniká tak i v rámci nového vztahu, který se vytváří, když se vážeme smlouvou vertikálně k našemu Bohu!

Možná právě to měl Nefi na mysli, když řekl, že Bůh „miluje ty, kteří chtějí, aby byl jejich Bohem“ (1. Nefi 17:40). A právě z tohoto důvodu je součástí smlouvy výjimečné milosrdenství a láska neboli hesed, jež je k dispozici všem, kteří s Bohem vstupují do tohoto blízkého vztahu, jenž nás k Němu váže, a to až do tisícího pokolení (viz Deuteronomium 7:9).

Uzavření smlouvy s Bohem navždy mění náš vztah s Ním. Žehná nám mimořádnou měrou lásky a milosrdenství.¹⁰ Ovlivňuje to, kým jsme a jak nám Bůh pomůže stát se takovými, jakými se můžeme stát. Máme zaslíbení, že i my pro Něj můžeme být „lid zvláštní“ neboli poklad (Žalm 135:4).

Těm, kteří uzavírají posvátné smlouvy a dodržují je, je slíben věčný život a oslavení, „největší ze všech darů Božích“ (Nauka a smlouvy 14:7). Ručitelem těchto smluv je Ježíš Kristus (viz Židům 7:22; 8:6). Ti, kteří své smlouvy dodržují, milují Boha a nechávají Jej převládnout nad všemi ostatními záležitostmi ve svém životě, Jej ve svém životě činí tím nejmocnějším vlivem.

V dnešní době máme výsadu, že můžeme obdržet patriarchální požehnání a zjistit, jak jsme spojeni s dávnými patriarchy. Tato požehnání také poskytují náhled na to, co leží před námi.

Obrázek

Ježíš promlouvá s Petrem

Lovest Thou Me More Than These? [Miluješ-li mne více než tito?], David Lindsley

Naším posláním jakožto Izraele smlouvy je zajistit, aby si každý člen Církve uvědomil, jaká radost a výsady jsou spojeny s uzavíráním smluv s Bohem. Je to výzva k povzbuzení každého muže a ženy, chlapce a dívky, kteří dodržují své smlouvy, aby se dělili o evangelium s těmi, kteří se nacházejí ve sféře jejich vlivu. Je to také výzva k podpoře a povzbuzení našich misionářů, kteří jsou vysláni s pokynem křtít a pomáhat shromažďovat Izrael, abychom mohli společně být Božím lidem, a On bude naším Bohem (viz Nauka a smlouvy 42:9).

Každý muž a každá žena, kteří se účastní kněžských obřadů a kteří uzavírají a dodržují smlouvy s Bohem, mají přímý přístup k moci Boží. Jako jednotlivci na sebe bereme Pánovo jméno. Také na sebe bereme Jeho jméno jako lid. Zásadně důležitým způsobem, jak na sebe jako lid bereme Jeho jméno, je skutečnost, že s nadšením používáme správné jméno Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Každý dobrotivý čin Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a jejích členů je vskutku vyjádřením Božího hesed.

Proč byl Izrael rozptýlen? Protože lid porušoval přikázání a kamenoval proroky. Milující, ale truchlící Otec odpověděl rozptýlením Izraele do všech stran.¹¹

Rozptýlil jej však s příslibem, že jednoho dne bude Izrael opět shromážděn do Jeho stáda.

Kmen Judy dostal zodpovědnost připravit svět na první příchod Pána. Z tohoto kmene byla povolána Maria, aby byla matkou Syna Božího.

Kmen Jozefův dostal prostřednictvím Efraima a Manassese – synů, které měl Jozef s Asenat (viz Genesis 41:50–52; 46:20) – zodpovědnost vést shromažďování Izraele a připravovat svět na Druhý příchod Pána.

V takovém nadčasovém vztahu, protkaném hesed, je jen přirozené, že Bůh chce shromáždit Izrael. On je náš Nebeský Otec! Přeje si, aby každé z Jeho dětí – na obou stranách závoje – slyšelo poselství znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista.

Cesta smlouvy je cestou lásky – té neuvěřitelné hesed, soucitné péče a vzájemné služby a zájmu. Pociťování této lásky je osvobozující a povznášející. Největší radost, jakou kdy zažijete, přijde, když budete pohlceni láskou k Bohu a ke všem Jeho dětem.

Stav, který přináší skutečný pokoj, útěchu, sebedůvěru a radost, nastává, když milujeme Boha více než kohokoli nebo cokoli jiného.

Na naší cestě smlouvy jde především o náš vztah s Bohem – o vztah, který je charakterizován hesed. Když uzavíráme smlouvu s Bohem, uzavíráme smlouvu s Tím, který vždy dodrží své slovo. Udělá vše, co je v Jeho silách, aby nám pomohl dodržet i naše sliby, aniž by porušil naši svobodu jednání.

Kniha Mormonova začíná i končí zmínkou o této věčné smlouvě. Zmiňuje ji od titulní strany až po závěrečná svědectví Mormona a Moroniho (viz Mormon 5:20; 9:37). „Příchod Knihy Mormonovy je… znamením pro celý svět, že Pán začal shromažďovat Izrael a naplňovat smlouvy, které uzavřel s Abrahamem, Izákem a Jákobem.“¹²

Drazí bratři a sestry, byli jsme povoláni v této stěžejní době v historii země, abychom učili svět o kráse a moci věčné smlouvy. Nebeský Otec nám v tomto velikém díle bezvýhradně důvěřuje.