Kniha Jákobova bratra Nefiova

Kapitola 4

Všichni proroci uctívali Otce ve jménu Krista – Abrahamovo obětování Izáka bylo podobenstvím Boha a jeho Jednorozeného – Lidé se mají smířiti s Bohem skrze usmíření – Židé odmítnou základní kámen. Kolem roku 544–421 př. Kr.

1 Nyní vizte, stalo se, že já, Jákob, jsem velice poučoval svůj lid slovem (a mohu napsati jen málo svých slov pro obtížnost rytí našich slov na desky), a my víme, že to, co píšeme na desky, musí zůstati;

2 Ale napíšeme-li cokoli na něco jiného nežli na desky, musí to zaniknouti a vymizeti; ale my můžeme napsati několik slov na desky, jež dají našim dětem, a také našim milovaným bratřím, malou míru poznání o nás neboli o jejich otcích –

3 Nyní, z tohoto se radujeme; a pracujeme pilně, abychom vyryli tato slova na desky doufajíce, že naši milovaní bratří a naše děti je přijmou s vděčným srdcem a budou na ně pohlížeti, aby se mohli dozvěděti s radostí, a ne se smutkem nebo s pohrdáním, o svých prvních rodičích.

4 Neboť s tímto záměrem jsme toto zapsali, aby mohli věděti, že my jsme avěděli o Kristu a měli jsme naději v jeho slávu mnoho set let před jeho příchodem; a nejen my sami jsme měli naději v jeho slávu, ale také všichni svatí bproroci, kteří byli před námi.

5 Vizte, oni věřili v Krista a auctívali Otce v jeho jménu a my také uctíváme Otce v jeho jménu. A s tímto záměrem zachováváme bzákon Mojžíšův, protože csměruje duši naši k němu; a proto je nám to posvěceno ke spravedlivosti, tak jako bylo počítáno Abrahamovi v pustině to, že byl poslušen příkazů Božích obětováním svého syna Izáka, což je podobenství Boha a jeho dJednorozeného Syna.

6 Pročež, zkoumáme proroky a máme mnohá zjevení a ducha aproroctví; a majíce všechna tato bsvědectví, získáváme naději a naše víra se stává neotřesitelnou natolik, že můžeme vpravdě cpřikazovati ve djménu Ježíšově a samotné stromy nás poslouchají nebo hory nebo vlny mořské.

7 Nicméně, Pán Bůh nám ukazuje naši aslabost, abychom mohli věděti, že jeho milostí a jeho velikou blahosklonností k dětem lidským máme moc konati tyto věci.

8 Vizte, veliká a podivuhodná jsou díla Páně. Jak aneproniknutelné jsou hlubiny btajemství jeho; a je nemožné, aby člověk odhalil všechny cesty jeho. A nikdo cnezná dcesty jeho, ledaže mu to bylo zjeveno; pročež, bratří, neopovrhujte zjeveními Božími.

9 Neboť vizte, mocí aslova jeho přišel bčlověk na tvář země, kterážto země byla stvořena mocí slova jeho. Pročež, jestliže Bůh mohl promluviti, a byl svět, a jestliže mohl promluviti, a byl stvořen člověk, ó pak, proč by nemohl přikázati czemi nebo dílu rukou svých na tváři její podle vůle své a podle libosti?

10 Pročež, bratří, nesnažte se araditi Pánu, ale snažte se bráti radu z ruky jeho. Neboť vizte, vy sami víte, že on radí v bmoudrosti a ve spravedlivosti a ve velikém milosrdenství, ohledně všech svých děl.

11 Pročež, milovaní bratří, buďte s ním smířeni skrze ausmíření Krista, jeho bJednorozeného Syna, a můžete obdržeti cvzkříšení podle moci vzkříšení, která je v Kristu, a býti představeni Bohu jako dprvotiny Kristovy, majíce víru a obdrževši od něj dobrou naději ve slávu předtím, nežli se projeví v těle.

12 A nyní, milovaní, nedivte se, že vám toto říkám; neboť proč anepromlouvati o usmíření Krista a nedosáhnouti dokonalého poznání o něm, stejně jako znalosti o vzkříšení a o světě, který přijde?

13 Vizte, bratří moji, ten, kdo prorokuje, nechť prorokuje, aby lidé porozuměli; neboť aDuch praví pravdu a nelže. Pročež, promlouvá o věcech tak, jak skutečně bjsou, a tak, jak skutečně budou; pročež, tyto věci jsou nám cjasně ukázány, ke spasení duše naší. Ale vizte, my nejsme jediní svědkové v těchto věcech; neboť Bůh je také promlouval k prorokům za stara.

14 Ale vizte, Židé byli atvrdošíjným lidem; a bopovrhovali jasnými slovy a zabíjeli proroky a vyhledávali věci, kterým nemohli rozuměti. Pročež, pro cslepotu svou, kterážto slepota přišla tím, že hleděli za cíl, musejí nezbytně padnouti; neboť Bůh od nich odňal jasnost svou a vydal jim mnohé věci, jimž dnemohou rozuměti, protože si to přáli. A protože si to přáli, Bůh to vykonal, aby klopýtali.

15 A nyní já, Jákob, jsem veden Duchem k prorokování; neboť cítím působením Ducha, který je ve mně, že Židé aklopýtáním svým bodmítnou ckámen, na němž by mohli stavěti a míti bezpečný základ.

16 Ale vizte, podle písem se tento akámen stane velikým a posledním a jediným jistým bzákladem, na němž Židé mohou stavěti.

17 A nyní, milovaní moji, jak je možné, že tito, odmítnuvše onen jistý základ, mohou na něm avůbec někdy stavěti, aby se mohl státi jejich hlavou úhlovou?

18 Vizte, milovaní bratří moji, odhalím vám toto tajemství; nebudu-li jakkoli otřesen ve své pevnosti v Duchu a neklopýtnu-li pro svou převelikou úzkost o vás.