Budujte pevnost duchovnosti a ochrany

Drazí bratři a sestry, zatímco se tato konference pomalu chýlí ke konci, děkuji Otci v nebi za rady, pravdy a zjevení, které během těchto dvou dnů zazněly od tohoto řečnického pultu. Učili nás služebníci Boží, kteří jsou povoláni pronášet Jeho svatá slova. Ve zjevení posledních dnů nám Pán připomíná: „Ať [praveno] mým vlastním hlasem, nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“¹

Když se dívám na toto ohromné shromáždění Svatých a představuji si členy sledující generální konferenci po celém světě, myslím na shromáždění v Knize Mormonově, kdy se Ježíš Kristus po svém Ukřižování zjevil Nefitům. Učil je evangeliu a poté je povzbuzoval: „Jděte do domova svého a přemítejte o věcech, o kterých jsem mluvil, a proste Otce ve jménu mém, abyste porozuměli.“²

Jít do svého domova a přemítat je další krok k tomu, abychom si slova proroků a církevních vedoucích pronesených při této posvátné příležitosti vzali k srdci. Domovy zaměřené na Krista jsou pevnostmi království Božího na zemi v době, kdy, jak bylo prorokováno, ďábel zuří „v srdci dětí lidských a … [podněcuje je] ke hněvu proti tomu, co je dobré“.³

Lidé odedávna budovali pevnosti, aby se k nim nedostal nepřítel. Tyto pevnosti často měly strážní věž, ze které strážní – podobně jako proroci – varovali před hrozícími vpády vojsk a nadcházejícími útoky.

Obrázek

Thomas Rasband

V počátcích pionýrské doby v Utahu byl můj pradědeček Thomas Rasband s rodinou jedním z prvních osadníků, kteří vstoupili do údolí Heber Valley u úpatí nádherných Wasatchských hor.

V roce 1859 Thomas pomáhal stavět pevnost Heber, jež je měla chránit. Byla to jednoduchá stavba z topolových klád umístěných jedna vedle druhé a tvořících obvod pevnosti. Uvnitř pevnosti stály sruby přistavěné k této obvodové zdi. Tato stavba poskytovala rodinám pionýrů bezpečí a ochranu, zatímco tam zapouštěli kořeny a uctívali Pána.

Obrázek

Pevnost pionýrů

Právě tak je tomu i s námi. Náš domov je pevností, jež nás chrání před zlými vlivy světa. V domově přicházíme ke Kristu tím, že se učíme následovat Jeho přikázání, studujeme písma, pronášíme společné modlitby a navzájem si pomáháme zůstat na cestě smlouvy. Cílem toho, proč je nově kladen důraz na osobní a rodinné studium v domově za pomoci osnov Pojď, následuj mne, je „prohloubit naše obrácení a pomoci nám stát se více takovými, jako je Ježíš Kristus“.⁴ Díky tomu se staneme tím, co Pavel nazývá novým stvořením,⁵ přičemž naše srdce a duše budou v souladu s Bohem. Tuto sílu potřebujeme, abychom dokázali čelit útokům protivníka a odrážet je.

Když budeme žít s oddaností zrozenou z víry v Ježíše Krista, budeme pociťovat pokojnou přítomnost Ducha Svatého, který nás vede k pravdě, inspiruje nás, abychom v životě byli hodni Pánových požehnání, a svědčí o tom, že Bůh žije a miluje nás. A to vše v pevnosti našeho domova. Pamatujte však, že náš domov je mocný jen do míry duchovní síly každého z těch, kteří jsou mezi jeho zdmi.

President Russell M. Nelson učil: „V nadcházejících dnech nebude možné duchovně přežít bez stálého vlivu Ducha Svatého, který nás bude vést, řídit a utěšovat.“⁶ On jako Pánův žijící prorok, vidoucí a zjevovatel v této době, strážný na věži naší pevnosti, Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, vidí pohyby vojsk nepřítele.

Bratři a sestry, vedeme válku se Satanem o duše lidí. Bitevní linie byly vytyčeny v předpozemském životě. Satan a třetina dětí Otce v nebi se odvrátili od Jeho zaslíbení oslavení. Od té doby protivníkovi přívrženci bojují s věrnými lidmi, kteří si volí plán Otce.

Satan ví, že jeho dny jsou sečteny a že času ubývá. Ačkoli je lstivý a vychytralý, nezvítězí. Boj o každou duši však zuří dál.

Abychom se ochránili, musíme si pro svou duši vybudovat pevnost duchovnosti a ochrany; pevnost, do které onen zlý nepronikne.

Satan je rafinovaný had, který se nám vplíží do mysli i do srdce, když nebudeme ostražití ve chvíli, kdy budeme čelit zklamání nebo ztrácet naději. Svádí nás lichocením, příslibem snadného života, pohodlím nebo chvilkovým opojením, když jsme zkroušení. Ospravedlňuje pýchu, nelaskavost, nepoctivost, nespokojenost a nemorálnost, a časem se může stát, že již „[nebudeme míti] citu“.⁷ Může nás opustit Duch. „A tak ďábel klame duši jejich a svádí je opatrně dolů do pekla.“⁸

Naproti tomu můžeme často mocně pociťovat Ducha, když Bohu pějeme chválu slovy podobnými těmto:

Když si vybudujeme pevnost duchovní síly, budeme se moci vyhnout výpadům protivníka, odvrátit se od něho a pocítit pokoj Ducha. Budeme moci následovat příklad našeho Pána a Spasitele, který, když byl pokoušen v pustině, řekl: „Jdi pryč ode mne, satanáši.“¹⁰ Každý z nás se tomu, jak to dokázat, musí naučit skrze životní zkušenosti.

Takový spravedlivý záměr je dobře popsán v Knize Mormonově, kdy velitel Moroni připravil Nefity na to, aby čelili útokům podvodného, krvežíznivého, mocichtivého Amalikiáše. Moroni pro ochranu Nefitů postavil pevnosti, „aby mohli žíti pro Pána, svého Boha, a aby si uhájili to, co jejich nepřátelé nazývali věcí křesťanů“.¹¹ Moroni „byl pevný ve víře v Krista“¹² a věrný v „zachovávání přikázání Božích … a … odporování nepravosti“.¹³

Když Lamanité vyšli do bitvy, připravenost Nefitů je ohromila, a utrpěli porážku. Nefité děkovali „Pánu, svému Bohu, za jeho nesmírnou moc při jejich vysvobození z rukou jejich nepřátel“.¹⁴ Za účelem ochrany zvenčí si vybudovali pevnosti a uvnitř – hluboko ve své duši – posílili svou víru v Pána Ježíše Krista.

Jak se můžeme v neklidných dobách opevnit, abychom mohli být „nástrojem v rukou Božích, abychom uskutečnili toto veliké dílo“?¹⁵ Podívejme se do písem.

Jsme poslušní. Pán přikázal otci Lehimu, aby své syny poslal zpět do Jeruzaléma, aby „usilovali o záznamy a donesli je sem dolů do pustiny“.¹⁶ Lehi nepochyboval; neptal se proč ani jak. Nepochyboval ani Nefi, který odpověděl: „Půjdu a učiním věci, které přikázal Pán.“¹⁷

Jednáme s ochotnou poslušností jako Nefi? Nebo máme sklon o Božích přikázáních spíše pochybovat jako Nefiovi bratři, kteří se kvůli nedostatku víry nakonec od Pána odvrátili? Poslušnost, uplatňovaná ve „svatosti srdce“,¹⁸ je tím, co po nás Pán žádá.

Důvěřujeme Pánu, který Jozuemu, jenž se připravoval vést Izraelity do zaslíbené země, řekl: „Posilni se a zmužile se měj, neboj se, ani lekej, nebo s tebou jest Hospodin Bůh tvůj, kamž se koli obrátíš.“¹⁹ Jozue těmto slovům důvěřoval a radil lidu: „Posvěťtež se, zítra zajisté učiní Hospodin divné věci mezi vámi.“²⁰ Pán rozdělil vody Jordánu a ukončil tím čtyřicetileté putování Izraelitů pouští.

Stojíme za pravdou stejně jako prorok Abinadi v Knize Mormonově. Když byl uvězněný Abinadi předveden před krále Noéma a jeho zlovolné kněží, učil je Desateru přikázání a mocně kázal, že Kristus „sestoupí mezi děti lidské a vykoupí lid svůj“.²¹ Poté s hluboce zakořeněnou vírou pronesl slova „ó Bože, přijmi moji duši“²² a vytrpěl „smrt ohněm“.²³

Obrázek

Chrám Řím v Itálii

Smlouvy uzavíráme a obnovujeme přijímáním svátosti a uctíváním Boha v chrámu. Svátost je ústředním bodem nedělních bohoslužeb, kdy získáváme zaslíbení, že budeme „vždy míti jeho Ducha, aby byl s [námi]“.²⁴ Tímto posvátným obřadem se zavazujeme, že na sebe vezmeme jméno Ježíše Krista, budeme Ho následovat a přijmeme své zodpovědnosti v tomto božském díle, jako to činil On. V chrámu můžeme odložit „věci tohoto světa“²⁵ a pociťovat Pánovu přítomnost a Jeho nadpozemský pokoj. Můžeme se zaměřit na své předky, rodinu a věčný život v přítomnosti Otce. Není divu, že president Nelson nedávno v Římě uvedl: „Dobro, které vzejde z tohoto chrámu, je nezměrné.“²⁶

Ve všem, co děláme, máme být bezúhonní. Máme rozvíjet svou schopnost rozlišování a kázeň, abychom se nemuseli neustále rozhodovat, co je správné a co je špatné. Máme si vzít k srdci slova Petra, raného apoštola Církve, který nás varoval: „Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.“²⁷

Když pilně posilujeme svá opevnění, stáváme se jako učedníci Ježíše Krista takovými, jako je On, přičemž naše vlastní duše je pod Jeho ochranou.

Vaše svědectví o Ježíši Kristu je vaší osobní pevností, bezpečím pro vaši duši. Když můj pradědeček spolu s dalšími pionýry stavěl pevnost Heber, stavěli vedle sebe jeden kmen za druhým, dokud pevnost nebyla „příslušně vzděl[ána]“²⁸ a neposkytovala jim ochranu. Právě tak je tomu i se svědectvím. Od Svatého Ducha získáváme jedno svědectví za druhým, zatímco promlouvá k našemu duchu a učí nás „pravdu u vnitřnostech“.²⁹ Když žijeme podle evangelia Ježíše Krista, když čerpáme ze Spasitelova Usmíření a tlačíme se kupředu s vírou, a ne s obavami, jsme opevněni proti útokům protivníka. Naše svědectví nás spojuje s nebem a jsme požehnáni tím, že známe „pravdu ohledně všech věcí“.³⁰ A – podobni pionýrům chráněným pevností – spočíváme v bezpečném objetí náruče Spasitelovy lásky.

Prorok Eter učil: „Pročež, kdokoli věří v Boha, může s jistotou doufati v lepší svět, ano, dokonce v místo na pravici Boží, kterážto naděje pochází z víry a stává se kotvou pro duši lidí, která je učiní jistými a stálými, vždy oplývajícími dobrými skutky, vedouc je k tomu, aby oslavovali Boha.“³¹

Drazí bratři a sestry, zanechávám vám své požehnání, abyste kráčeli kupředu s vírou v Pána a v Jeho evangelium. Vezměte ty, kteří klopýtají, kolem ramen, a se silou Ducha, která ve vás spočívá, je s láskou veďte zpět do pevnosti duchovnosti a ochrany. Snažte se být jako Ježíš³² ve všem, co děláte, vyhýbejte se zlu a pokušením; čiňte pokání, jak nás k tomu včera nabádal náš drahý prorok; buďte upřímní v srdci, buďte bezúhonní a čistí, projevujte soucit a pravou lásku a milujte Pána svého Boha s oddaností pravého učedníka.

Naše svědectví o evangeliu Ježíše Krista, náš domov, rodina a členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů budou naší osobní pevností ochrany, která nás obklopuje a ochraňuje nás před mocí onoho zlého. O tom vydávám posvátné svědectví ve jménu našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista, amen.