„Stojímť u dveří, a tluku“

Před několika týdny jsem byl s dlouholetým přítelem na společenském setkání – přítel nedávno odešel do důchodu, je velmi vzdělaný a byl velmi úspěšný. Ve své zemi je pokládán za vůdčí osobnost ve svém oboru. Když jsme se vedle sebe posadili při večeři, obrátil se ke mně a zeptal se mě na Církev. To mě poněkud překvapilo, protože jsem věděl, že si rozumově zdůvodnil, stejně jako mnozí jiní v dnešním světě, že Bůh neexistuje. Jeho otázka byla naléhavá. Zřejmě o tom přemýšlel, protože nic z předchozí konverzace k ní nevedlo.

Odpověděl jsem tak, že jsem mu pověděl o znovuzřízení, o tom, že se Bůh Věčný Otec a Jeho Syn, Ježíš Kristus, zjevili Josephu Smithovi a že skrze něj bylo na zemi znovuzřízeno kněžství a pravomoc Boží. Vydal jsem svědectví, že vím jistě, že to, co jsem mu řekl, je pravda. Následovala dlouhá pauza, kdy jsem sledoval, jak přemítá o tom, co jsem řekl. Věděl jsem, že v nitru přemýšlí o tom, co slyšel, a tak jsem se naklonil a řekl jsem: „Můžeš vědět právě tak jistě, jako to vím já, že to, o čem jsem vydal svědectví, je pravda. Zeptáš-li se ,Boha, Věčného Otce… se srdcem upřímným,… a [budeš-li] míti víru v Krista, [slibuji ti, že ti] zjeví pravdu [toho] prostřednictvím moci Ducha Svatého. A prostřednictvím moci Ducha Svatého [můžeš] zvěděti pravdu všech věcí.‘“¹

Pokračoval v přemítání. Naneštěstí nás přerušili další hosté a vzácný okamžik pominul, věděl jsem ale, že v srdci stále hloubá o tom, co slyšel a pocítil. A doufám, že znovu nastane příležitost, neboť bych mu toho rád řekl mnohem více. Vím, že je jako tisíce nebo miliony dalších v dnešním světě spokojen se životem, jaký je. Jak prohlásil Nefi, jsou upokojeni a ukolébáni „v tělesném bezpečí“.² Nasákli tradicemi a byli učeni lidskými předpisy.

Když jsem o onom okamžiku přemýšlel, položil jsem si otázku: „Jaká je odměna za následování lidských filosofií?“ Odpověď se zdá jasná. Filosofie umírají se svými civilizacemi a zůstávají v prachu minulosti bez naděje na věčnou odměnu. Cítil jsem, že mého přítele se dotkl Duch Páně. Nebeský Otec to s námi nikdy nevzdává. Spasitel řekl: „Aj, stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou.“³

Musíme ale mít touhu otevřít dveře, i když to otřese samými základy naší minulé víry a způsobu života. A toto platí pro méně aktivní členy, stejně jako pro ty, kteří členy Církve ještě nejsou. Vybavují se mi slova náboženské písně:

Otec v nebi nám nikdy nevezme svobodu jednání. Musíme usilovat o to nebo toužit po tom, abychom poznali našeho Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista. Existuje způsob, jímž mohou všichni lidé poznat, zda je učení Ježíše Krista pravdivé, či nikoli. Když Ježíš odpovídal skeptikům při svátku stánků, řekl: „Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest--li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.“⁵

President David O. McKay řekl, že toto „je ta nejprostší zkouška, kterou si lidská mysl může představit, jak člověku zajistit poznání. To, že něco uděláte, že to uvedete do svého bytí, vás přesvědčí o tom, že je to dobré, nebo že je to špatné. Nemusíte být schopni přesvědčit mě o tom, co víte vy, ale vy to víte, protože podle toho žijete.“⁶

Jaká je vůle Otce? „Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů vydává světu svědectví, že se v této dispensaci projevila ,vůle’ Boží, že byly zjeveny zásady evangelia a zásady života. [Že] jsou v souladu se zásadami, kterým učil Kristus v zenitu času“⁷ a že „prostřednictvím usmíření Krista může být spaseno celé lidstvo, poslušností zákonů a obřadů evangelia“.⁸

Žijeme v době rozumového zdůvodňování; lidé nechtějí brát v úvahu duchovní zkušenosti, a sami si upírají zjevení. Co se stalo s hledající myslí, otevřenou myslí, zvídavou myslí – takovou, která hledá pravdu a poznání? Máme sklon spoléhat se na své rozumové schopnosti. Pán chce, abychom byli citliví vůči Duchu, a dal nám vzor:

„A opět: dám vám ve všech věcech vzor, abyste nebyli oklamáni, neboť Satan je všude v zemi a vychází, aby klamal národy –

proto ten, kdo se modlí a jehož duch je zkroušený, bude mnou přijat, bude-li poslušen mých nařízení.

Ten, kdo mluví a jehož duch je zkroušený, a jehož řeč je pokorná a povznášející, ten je od Boha, je-li poslušen mých nařízení.“⁹

Proč je pro nás důležité, abychom se snažili poznat pravdu?

Ježíš, náš Vykupitel, těsně předtím, než překročil potok Cedron a byl zrazen Jidášem, pronesl slavnou přímluvnou modlitbu. Modlil se k Otci za nás. Řekl: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“¹⁰

Poznat Boha a Jeho Syna je život věčný. Jak se ale můžeme učit poznat Boha, nejsme-li ochotni Ho hledat a činit Jeho vůli? Po věčném životě máme toužit více než po čemkoli jiném na tomto světě.

Člověk se nemůže učit o Ježíši Kristu a o Jeho učení, aniž by byl ovlivněn a změněn k dobrému. Když rozvíjíte svědectví o Spasiteli, chcete se Mu stát podobnými a následovat Ho, a proto vstupujete do vod křtu a uzavíráte s Ním posvátnou smlouvu.

Spasitel se zajímá o jednoho každého z nás:

„Pamatujte, cena duše je velká v očích Božích.

Neboť hleďte, Pán, váš Spasitel, vytrpěl smrt v těle, vytrpěl bolest všech lidí proto, aby všichni lidé mohli činiti pokání a přijít k němu.

A vstal zase z mrtvých, aby přivedl všechny lidi k sobě, budou-li činit pokání.

A jak veliká je jeho radost nad duší činící pokání.“¹¹

Díky Jeho velké lásce, kterou k nám chová, božské lásce, chce, abychom prožívali stejnou radost, jakou prožívá On sám. Řekl: „Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstávala v vás, a radost vaše byla plná.“¹² Požehná nám opravdovým pokojem – duševně, citově, tělesně, duchovně, ekonomicky, „ne [pokojem] jako svět dává,“¹³ ale pokojem, „kterýž převyšuje všeliký rozum“.¹⁴

Když se člověk podrobí vůli Otce v nebi, dostaví se duchovní, intelektuální a citový růst a opětovné ujišťování skrze Svatého Ducha o pravdě. Toto opětovné ujišťování a radost mohou přerůst v dokonalé poznání. Spasitel řekl: „Budeš-li prosit, obdržíš zjevení za zjevením, vědomost za vědomostí, abys mohl znát tajemství a míruplné věci, ty, které přinášejí radost, a ty, které přinášejí věčný život.“¹⁵

Méně aktivní, čestné v srdci, svého přítele a dobré lidi na zemi vyzývám, abyste se probudili ze samolibosti a pošetilého uspokojení a abyste přišli ke Kristu a činili vše, co vyžaduje dychtivé hledání pravdy, abyste poznali Boha, Věčného Otce, a Jeho Syna, Ježíše Krista. Neboť „toť jest ta cesta; a není jiné cesty nebo jména pod nebesy, jimiž by člověk mohl býti spasen v království Božím“.¹⁶

Vydávám svědectví, že když budete činit Jeho vůli, budete se Mu cítit blíže a začnete poznávat, co je to věčná radost, a že života věčného lze dosáhnout. Poznáte, že On existuje, že je naším Otcem, který nám s láskou zjevuje skutečnost usmíření a vzkříšení a božskost tohoto velkého díla. O tom vydávám pokorné svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.