Staňte se nástrojem v rukou Božích tím, že pečujete o chudé a potřebné

Starší Russell M. Nelson z Kvora dvanácti apoštolů: „Náš Nebeský Otec se zajímá o [chudé a potřebné]. Všichni jsou jeho dětmi… Chudí – a zvláště vdovy, sirotci a cizinci – byli a jsou již dlouho objektem zájmu Boha a těch, kteří jsou zbožní… Těm, kteří se starali o chudé, byla slíbena požehnání.“ („In the Lord’s Own Way“, Ensign, May 1986, 25.)

Matouš 25:37–40: „Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti?

Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme?

Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?

A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“

Mosiáš 4:26: „Chtěl bych, abyste udíleli ze jmění svého chudým, každý člověk podle toho, co má, abyste sytili hladové, šatili nahé, navštěvovali nemocné a poskytovali jim úlevu jak duchovně, tak časně, podle potřeb jejich.“

Starší Henry B. Eyring z Kvora dvanácti apoštolů: „Nikdy nebudu považovat domácí učení nebo navštěvující učení za pouhé programy… Tato práce je příležitostí, nikoli břemenem… Každý člen uzavřel smlouvu, že bude konat skutky laskavosti tak, jak by to dělal Spasitel. A tak jakékoli povolání k tomu, abychom vydávali svědectví a pečovali o druhé, není požadavkem k vykonání nějaké mimořádné služby; je to požehnání připravené milujícím Nebeským Otcem a Jeho Synem, Ježíšem Kristem… Každé toto povolání představuje možnost ověřit si, jaká požehnání vyplývají z toho, že jsme lidem smlouvy, a každé představuje příležitost, se kterou jste souhlasili, že z ní budete skládat účty.“ („Witnesses for God“, Ensign, Nov. 1996, 31.)

Biskup H. David Burton, předsedající biskup: „Prorok Joseph Smith učil, že naší zodpovědností je ,sytit hladové, odívat nahé, pečovat o vdovy, osušovat slzy sirotků, utěšovat ztrápené, ať již jsou z této církve nebo z nějaké jiné nebo z vůbec žádné, ať již je [najdeme] kdekoli‘. (Times and Seasons, 15 Mar. 1842, 732.) Kéž věnujeme štědře svůj čas a velkoryse své příspěvky v péči o ty, kteří trpí.“ („Go, and Do Thou Likewise“, Ensign, May 1997, 77.)

Bonnie D. Parkinová, generální presidentka Pomocného sdružení: „Pánova zásobárna – ve které je ,více než dosti‘ – je [symbolicky řečeno] tím, co Pán vložil do každé z nás (NaS 104:17). Je to jedna žena, která se snaží pomáhat druhé. Je to jedna sestra, která se nabízí, že bude naslouchat sestře, která se může cítit osaměle, nebo že si s ní popovídá. Je to sestra, která rozvíjí důvěrné přátelství se sestrou, pro niž je navštěvující učitelkou. Jsme to vy i já, se svými silnými stránkami, se svými schopnostmi a se svými talenty, které žehnáme život někoho jiného.“ („Welfare, the Crowning Principle of a Christian Life“, BYU Women’s Conference, May 1, 2003, 3.)