Prázdný vozík

Obrázek

Před několika lety se jedno kvorum kněží rozhodlo jako projekt služby vybrat od lidí jídlo pro potřebné. Jim, jeden z kněží, byl účastí v projektu nadšený a rozhodl se získat více jídla než kdokoli jiný. Nadešel čas, kdy se kněží sešli v kapli. Všichni vyrazili ve stejnou dobu a později večer se v určený čas vrátili. K překvapení všech byl Jimův vozík prázdný. Byl trochu zaražený a někteří mladí muži si z něho dělali legraci. Když to viděl poradce, který věděl, že se Jim zajímá o auta, řekl: „Pojď ven, Jime. Chci, aby ses podíval na moje auto. Nějak mě zlobí.“

Když vyšli ven, poradce se Jima zeptal, zda se nezlobí. Jim řekl: „Ne, vůbec ne. Ale když jsem vyrazil, abych od lidí vybíral jídlo, získal jsem ho skutečně mnoho. Měl jsem plný vozík. Když jsem se vracel do kaple, zastavil jsem se v domě jedné nečlenky, která je rozvedená a žije na území našeho sboru. Zaklepal jsem na dveře a vysvětlil jsem, co děláme, a ona mě pozvala dál. Začala hledat, co by mi dala. Otevřela ledničku a já jsem viděl, že je skoro prázdná. Skříňky byly prázdné. Nakonec našla malou plechovku broskví.

Nemohl jsem tomu uvěřit. Kolem pobíhaly všechny ty malé děti, které potřebovaly nakrmit, a ona mi podala tu plechovku broskví. Vzal jsem ji, položil do vozíku a vyšel jsem na ulici. Ušel jsem asi půl bloku, když jsem pocítil v celém těle teplo, a věděl jsem, že se musím do toho domu vrátit. Všechno to jídlo jsem jí dal.“

Poradce řekl: „Jime, nikdy nezapomeň na to, co dnes večer pociťuješ, protože to je to, o co tady jde.“ Jim ochutnal živinu nesobecké služby.

Z proslovu na generální konferenci v říjnu 2006.