Kniha Mormonova mění lidem život

Obrázek

Ezekiel Akeh

U neteře v nigerijském Ibadanu jsem si všiml výtisku Knihy Mormonovy. Jako horlivého čtenáře mě zajímalo, proč je na ní napsáno, že je to „další svědectví o Ježíši Kristu“, a tak jsem si ji vzal a přečetl.

Podtitul „další svědectví o Ježíši Kristu“ otevřel moji mysl možnosti, že existuje Spasitel pro všechny, a ne jen pro Izraelity, což bylo něco, co mě tenkrát velice trápilo. To, že navštívil Nefity a ustanovil mezi nimi své zákony a obřady, ve mně probudilo zájem dozvědět se o Jeho službě více.

Onen podtitul mě dovedl k tomu, abych si zjistil něco více o Církvi. Když jsem se řídil nabádáními zapsanými v Knize Mormonově, jako například tím, abych se modlil a zjistil pravdu sám pro sebe (viz Moroni 10:4), začal jsem pociťovat Ducha. Nyní vím, že Spasitel žije a miluje každého z nás.

V 1. Nefim 8:11–12 Lehi popisuje ovoce stromu života jako „nadmíru sladké, sladší než vše, co jsem kdy ochutnal. … Naplnilo to mou duši nesmírně velikou radostí.“ Když jsem tyto verše četla, silně jsem pociťovala, že toto ovoce bylo opravdu výjimečné, a přála jsem si ho také mít.

Měla jsem pro Lehiho velké pochopení. Přemýšlela jsem o tom, že kdybych byla na jeho místě a toto ovoce existovalo, cítila bych se úplně stejně jako on, a nesmírně bych toužila po tom, aby z něj pojedla i má rodina. Tento příběh mě svou pravdivostí obzvláště oslovil, protože moji rodiče ještě nejsou členy Církve; a tak když tyto verše čtu i dnes, zdá se mi, že vyjadřují pocity mého srdce.

Dokonce ještě předtím, než jsem zjistila, že ono ovoce představuje Boží lásku a Jeho evangelium, jsem věděla, že je výjimečné. Později, když jsem porozuměla jeho významu, jsem přemýšlela o tom, jak věrně ho písma popisují.

Písma jsou skutečně záznamy pravdy vytvořené proroky a obsahují slovo Boží.

Obrázek

Josef Gutierrez

Když jsem se učil o Církvi, přečetl jsem si Jákoba 5:74. Tento verš mi ihned, jakmile jsem si ho přečetl, utkvěl v paměti. V církvi, ve které jsem byl členem dříve, jsem byl celý život velmi aktivní a vždy jsem toužil sloužit Bohu. Dokonce jsem doufal, že abych Mu sloužil, budu jednoho dne studovat filosofii a teologii. Přijímací řízení ohledně studia filosofie jsem již měl za sebou.

Nikdy ale nezapomenu na okamžik, kdy jsem zmíněný verš z písem přečetl poprvé. Pamatuji si, že to bylo večer poté, co jsem poprvé navštívil církevní shromáždění Svatých posledních dnů. Během jedné z přestávek mezi jednotlivými hodinami výuky jsem si na nástěnce povšiml zjevení, které obdržel president Thomas S. Monson ohledně snížení věkové hranice pro misionáře.

Když jsem si pak onoho večera přečetl Jákoba 5:74, věděl jsem, že musím sloužit Bohu. A když jsem se pak díval na misionáře, na dva mladé muže, kteří byli stejně staří jako já a kteří Mu zasvětili život, uvědomil jsem si, že bych Mu mohl sloužit právě takto. Večer před zmíněným církevním shromážděním jsem se rozhodl dát se pokřtít. Večer po něm jsem se rozhodl jet na misii. Nyní jsem se se ctí vrátil domů poté, co jsem sloužil skvělým lidem ve Filipínské misii Cebu-východ.

Obrázek

Jennifer Andreski

Když jsem poprvé četla Knihu Mormonovu, nevěděla jsem, kde začít. Zápolila jsem s odpuštěním, a to zejména s odpouštěním sobě samotné a s uvědoměním si toho, zda jsem odpuštění hodna. Jedna ze sester misionářek mi řekla, že odpověď naleznu v písmech a že pokud nevím, kde začít, mám se ohledně toho pomodlit, a poté naleznu verše z písem, které potřebuji. Rozhodla jsem se v písmech listovat a začít číst v místě, kde se zastavím – což byla kniha Enosova, verše 4–6. Ve chvíli, kdy jsem je přečetla, jsem věděla, že Kniha Mormonova je pravdivá.

Obrázek

Maria Gracia Henrique Gonzalez

Když jsem poprvé četla Knihu Mormonovu, část, která se mi z ní líbila nejvíce, se nacházela v Mosiášovi a týkala se toho, jak se Almův syn zřekl Církve a snažil se ji zničit. Ale pak u něj došlo k obrovské změně – pocítil Ducha Svatého a stal se věřícím. To se mi opravdu velice líbilo, protože příležitost změnit se by měl dostat každý.

Jako na novou členku na mě zapůsobily verše v Mosiášovi 27:28–29. Byla jsem, a platí to stále, nesmírně vděčná za to, že se Pán nade mnou slitoval a vykoupil mne ze života plného hříchu. Předtím, než jsem se dala pokřtít, jsem si myslela, že jsem šťastná, ale nic se nemohlo vyrovnat štěstí, které jsem pocítila, když jsem přijala znovuzřízené evangelium. Nikdy předtím jsem nepociťovala takové sebevědomí a jistotu, že mám před sebou zářivou budoucnost.

Poté, co jsem přijala Almovu výzvu, abych přišla a byla pokřtěna ku pokání, abych také já mohla „pojísti z ovoce stromu života“ (Alma 5:62), jsem pocítila totéž utěšující a pokojné vysvobození jako Alma mladší, když napsal: „Byl jsem v nejtemnější propasti; ale nyní vidím podivuhodné světlo Boží. Duše má byla trýzněna věčnými mukami; ale jsem vysvobozen a duše má již není trýzněna.“ (Mosiáš 27:29.) Tyto verše mi pomohly porozumět tomu, že má nová životní perspektiva a nově nalezené štěstí jsou založeny na tom, že jsem přijala Ježíše Krista jako svého Spasitele a Vykupitele. Nyní jsem nesmírně vděčná za to, že Spasitel za mě zaplatil cenu spravedlnosti a umožňuje mi, abych pokaždé, když činím pokání, znovu a znovu pociťovala tutéž vykupující lásku.

Obrázek

Venu Bhaskar Nakka

Vyrůstal jsem v Indii, kde jsem se seznámil s misionáři a poprvé navštívil církevní shromáždění. Shodou okolností to bylo o velikonoční neděli. Kvůli pracovnímu harmonogramu jsem dorazil na shromáždění pozdě a zúčastnil jsem se Nedělní školy pro mládež, kde učil jeden z misionářů. Citoval několik veršů z modré knihy, kterou jsem nikdy předtím neviděl, ale zněla podobně jako Bible. Když učil, měl jsem v srdci silný pocit a věděl jsem, že bych onu knihu měl mít také.

Po skončení výuky jsem šel rovnou za ním a řekl mu: „Tu knihu potřebuji.“ Vzhledem k tomu, že zmíněná kniha představovala jeho vlastní písma, mi ji dát nemohl, ale nechal mě si ji prohlédnout a půjčil mi ji do ruky. Na přední straně knihy jsem četl text vyvedený ve zlaté ražbě: „Kniha Mormonova.“ Znovu jsem pocítil totéž – že onu knihu musím mít. Dal jsem misionářům svoji adresu a oni mi slíbili, že mi ji přinesou. Misionáři ke mně skutečně zanedlouho přišli a předali mi můj vlastní výtisk Knihy Mormonovy. Poté mě začali učit jednotlivým diskusím.

Onoho roku mi Velikonoce do života přinesly neuvěřitelné požehnání – Knihu Mormonovu. Ona modrá knížečka mi do života vnesla ducha života a jsem nesmírně vděčný, že mám výsadu se z ní učit.