Myslím, že mladí dospělí občas snadno nabudou dojmu, že pokání je něco děsivého. Je pravda, že může být děsivé přiznat, co jsme udělali, pokud se obáváme, že tím ztratíme lásku lidí, na kterých nám záleží, nebo lásku našeho Nebeského Otce. S takovýmto pohledem na pokání bychom mohli být pokoušeni vyznat „pouze to nezbytné“, abychom prošli jakýmsi zdánlivým testem a posunuli se o krok dále. Díky vlastním zkušenostem jsem však poznal, že takto opravdové pokání nevypadá. Pokání není vždy pohodlné, ale pokud porozumíme tomu, jak moc nás má Pán rád a chce nám pomoci, pak náš strach zmizí, jestliže uplatníme víru v Jeho schopnost nás zcela očistit. Zjistil jsem, že když uplatňuji víru v Krista tím, že činím pokání, mé dřívější chyby nemusí určovat mou současnou situaci ani mou budoucnost. (Více si přečtěte v mém článku na straně 44.)
V článcích, které jsou pouze v elektronické podobě, upozorňuje Evita na to, že opravdové pokání nám přináší vděčnost za Spasitele a Jeho Usmíření a dává nám sílu překonávat pokušení v budoucnu. Leah dodává, že dokonce ani nemusíme čekat na nedělní přijetí svátosti – pokud se k Pánu skrze pokání obracíme každý den, dává nám to moc zbavit se i drobných návyků, které nás od Něj odvádějí. A Jori vysvětluje, že když už se dopustíme závažných chyb, proces pokání nás může učit o Spasitelově lásce ke každému z nás.
Pokání je dar, za který jsem v životě velmi vděčný. Bůh ví, že jsme lidé a že občas činíme hloupá rozhodnutí. Ale i přes veškerou svou nedokonalost máme stále naději. Vložíme-li svou důvěru ve Spasitele, bude s námi kráčet na cestě zpět k našemu Otci v nebi – bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat.