„Zušlechťující oheň strastí“, Liahona, březen/duben 2022.
Zušlechťující oheň strastí
Modlím se o to, abychom během zápolení s osobním protivenstvím všichni lnuli těsněji k Nebeskému Otci a Spasiteli.
Fotografie: Getty Images
Protivenství v životě by nás nemělo překvapovat. Ať již jsou příčinou naše hříchy a chyby nebo něco jiného, protivenství patří k životu ve smrtelnosti. Někteří lidé se domnívají, že když dodržují Boží přikázání, mají být ušetřeni veškerého protivenství, avšak právě když jsme „v peci ssoužení“ (Izaiáš 48:10; viz 1. Nefi 20:10), jsme vyvoleni. Ani Spasitel se tomu nevyhnul:
„Ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství.
A tak dokonalý jsa, učiněn jest [původcem] spasení věčného [pro všechny, kteří ho poslouchají].“ (Židům 5:8–9.)
Pro ty z nás, kteří jsou svéprávní, jsou těžkosti často zcela zásadní součástí toho, abychom nakonec byli učiněni dokonalými. Díky tomu se ze života stává něco více než jen prostý test s výběrem z několik možností. Bohu nezáleží jen na tom, co děláme či neděláme, ale i na tom, kým se stáváme. 1 Budeme-li ochotní, bude nás učit jednat tak, jak jedná On, než aby pouze jiné síly jednaly za nás (viz 2. Nefi 2:14–16). Musíme se naučit být spravedliví za všech okolností neboli, jak řekl president Brigham Young (1801–1877), „i ve tmě“. 2
Jsem přesvědčen, že když Bůh v předsmrtelném světě předložil svůj plán vykoupení, tato výzva překonávat protivenství a díky nim růst se nám zamlouvala. Nyní bychom k této výzvě měli přistupovat s vědomím, že Nebeský Otec nás bude posilovat. Je ale nesmírně důležité, abychom se k Němu obrátili. Bez Boha tyto chmurné zkušenosti s utrpením a protivenstvím vedou ke sklíčenosti, zoufalství, a dokonce až k zahořklosti.
Díky božské pomoci je bolest nakonec nahrazena útěchou, zmatek pokojem a zármutek nadějí. Bůh naše zkoušky změní v požehnání a slovy Izaiáše dá „okrasu místo popela“ (Izaiáš 61:3). Jeho zaslíbení se netýká toho, že nás konfliktu ušetří, ale že nás ochrání a utěší nás v našich strastech a posvětí je k našemu prospěchu (viz 2. Nefi 2:2; 4:19–26; Jákob 3:1).
Ačkoli nám Nebeský Otec svou pomoc a požehnání nebude vnucovat, když Ho budeme vyhledávat, bude jednat skrze milosrdenství a milost svého Milovaného Syna a skrze moc Svatého Ducha, aby nás posiloval. Kolem sebe i v písmech nacházíme mnoho příkladů této podpory a posily.
Příklady ze Starého zákona
Ve Starém zákoně vidíme poslušného Abrahama, jak trpělivě čeká mnoho let, až se naplní zaslíbení, která mu Bůh dal – zemi dědictví a spravedlivé potomstvo. Navzdory hladomoru, ohrožení života, trápením a zkouškám Abraham Bohu neustále důvěřoval a sloužil Mu a na oplátku ho Bůh posiloval. A my nyní ctíme Abrahama jako „otce věrných“. 3
Abrahamův vnuk Jákob utekl z domu – sám a téměř jen v oblečení, které měl na sobě – aby unikl hrozbám svého bratra Ezaua, který mu usiloval o život. Během následujících 20 let Jákob sloužil svému strýci Lábanovi. Ačkoli Lában Jákobovi poskytl bezpečné útočiště a nakonec mu dal dvě své dcery za manželky, jednal s Jákobem podvodně a kdykoli se zdálo, že se Jákobovi daří, změnil několikrát jeho mzdu i jejich vzájemné dohody (viz Genesis 31:41).
Když se nakonec rozloučili, Jákob si svému tchánovi postěžoval: „Kdyby Bůh otce mého… nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného.“ (Genesis 31:42.) Bůh s ním ale byl, a tak se Jákob vrátil domů proměněný z uprchlíka bez peněz v manžela a otce velké rodiny. Měl značný počet služebníků a byl hojně požehnán bohatstvím oné doby – stády ovcí a dobytka a velbloudy (viz Genesis 32).
Jozef, syn Jákoba, je klasickým příkladem člověka, který neustále vítězil v protivenství díky tomu, že důvěřoval Bohu tehdy, kdy by se jiní možná domnívali, že je Bůh opustil. Nejprve ho jeho vlastní bratři prodali do otroctví. Pak, když v domě svého egyptského pána Putifara dosáhl vysokého postavení a vážnosti, ho Putifarova manželka falešně obvinila a on byl uvržen do žaláře, ačkoli doslova utekl od hříchu. Jozef však důvěřoval Bohu dál. Dokonce i ve vězení prospíval, ale ti, kterým pomohl, na něj navzdory svým slibům zapomněli. (Viz Genesis 37; 39–41.) Nakonec, jak všichni víme, byl Jozef odměněn tím, že získal vysoký úřad a byl prostředkem k tomu, aby zachránil svou rodinu (i všechny lidi v Egyptě) v době hladomoru.
Trpělivé vytrvání
Tyto i další příklady nám ukazují, že protivenství lze obvykle časem překonat. Je zapotřebí vytrvat. Nebeský Otec nad námi v průběhu této snahy vytrvat přesto dál bdí a pomáhá nám – nečeká až na konec.
Starší Neal A. Maxwell (1926–2004) z Kvora Dvanácti apoštolů kdysi poznamenal: „Uplynulý čas sám o sobě samozřejmě nepřináší automatický pokrok. Podobně jako marnotratný syn však i my často potřebujeme ‚určitý čas‘, abychom přišli ke svým duchovním smyslům. (Lukáš 15:17.) Klasickým příkladem je dojemné znovushledání Jákoba a Ezaua v pustině po mnoha letech sourozeneckého soupeření. Nepřátelství může být nahrazeno velkorysostí. Přemítání může přinést pochopení. Ale přemítání a zkoumání vlastního nitra vyžaduje určitý čas. K dosažení mnohých duchovních výsledků je zapotřebí, aby se spásné pravdy promísily s časem, a tak vznikl elixír zkušenosti – onen svrchovaný lék na mnohé.“ 4
President M. Russell Ballard, úřadující president Kvora Dvanácti apoštolů, prohlásil:
„Čekání na Pána neznamená nečinně vyčkávat. Nikdy byste neměli mít pocit, že jste v čekárně.
Čekání na Pána zahrnuje činorodost. V průběhu let jsem zjistil, že naše naděje v Kristu se prohlubuje, když sloužíme druhým…
Osobní růst, kterého člověk může dosáhnout nyní, zatímco čeká na Pána a Jeho zaslíbení, je neocenitelným, posvátným prvkem plánu, který Pán pro každého z nás má.“ 5
Trpělivé vytrvání je způsobem, jak se obracet k Bohu a jak Mu důvěřovat. Ve verších, které bezprostředně předcházejí Jakubově radě, abychom, když se nám nedostává moudrosti, žádali Boha, Jakub říká o trpělivosti toto:
„Za největší radost považujte, když v mnohé strasti upadáte;
Vědouce, že [zkoušení] víry vaší působí trpělivost.
Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.“ (Překlad Josepha Smitha, Jakub 1:2 [v Průvodci k písmům]; Jakub 1:3–4.)
Zušlechtěni strastmi
Foto: Rachael Pancic
Když obdržíme pomoc od Nebeského Otce, naše protivenství a strasti nás zušlechtí, nikoli porazí (viz Nauka a smlouvy 121:7–8). Stanou se z nás díky tomu šťastnější a svatější bytosti. Pán řekl ve zjevení určeném tehdejšímu presidentovi Kvora Dvanácti apoštolů, Thomasi B. Marshovi, o svých apoštolech toto: „A po jejich pokušeních a mnohém soužení, viz, já, Pán, je vyhledám, a nebudou-li zatvrzovati srdce své a nebudou-li zatvrzovati šíji svou proti mně, budou obráceni a já je uzdravím.“ (Nauka a smlouvy 112:13.)
Mohli bychom říci, že v protivenství docházíme k poznání „samého pravého Boha, a kteréhož [On] poslal, Ježíše Krista“ (Jan 17:3). V protivenství kráčíme den za dnem s Nimi. Jsme pokořeni, a tak se učíme hledět k Nim „v každé myšlence“ (Nauka a smlouvy 6:36). V procesu duchovního znovuzrození nám budou pomáhat. Jsem přesvědčen, že není žádné jiné cesty.
Modlím se o to, abychom během zápolení s osobním protivenstvím všichni lnuli těsněji k Nebeskému Otci a Spasiteli. Kéž se zároveň učíme sloužit podle Božího vzoru i druhým v jejich protivenství. Právě tím, že Spasitel vytrpěl „bolesti a strasti a pokušení všeho druhu“, dospěl k poznání, „jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho“ (Alma 7:11–12). A pokud jde o nás, „když nejsme my sami v daný okamžik nataženi na konkrétním kříži, měli bychom být u paty kříže někoho jiného – naplněni empatií a nabízejíce duchovní osvěžení“. 6