Slova pravdy

Vyrůstala jsem na Tchaj-wanu, jehož kultura nevychází z křesťanství, a nebyla jsem vychována jako věřící. V Boha jsem věřila, ale o Ježíši Kristu jsem nic nevěděla. Mým náboženstvím byla moje kariéra a rušný společenský život, který s ní souvisel. To zahrnovalo hodně alkoholu a kouření. Také jsem často pila kávu a čaj. To vše je součástí naší obchodní kultury.

S Církví Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsem se seznámila prostřednictvím svého snoubence a jeho rodiny. Chase byl Američan. Vyrostl v Církvi a sloužil na misii, ale v době našeho seznámení nebyl aktivním členem. Jeho nejstarší syn se však připravoval na službu na misii a Chase jeho rozhodnutí podpořil.

Během lockdownu kvůli COVIDu-19 jsme se účastnili shromáždění svátosti v domě Chaseových rodičů a sledovali jsme vysílání z jejich církevního sboru. Když proslovy skončily, Chaseovi dva synové požehnali a roznesli chléb a vodu.

Měla jsem spoustu otázek. Můj snoubenec na každou z nich trpělivě odpovídal. Kdo byl Ježíš? Co jsem to pociťovala v srdci pokaždé, když jsme se sešli na církevním shromáždění? Takový pocit jsem nikdy předtím nezažila. Co představoval chléb a voda? Proč se mi při přijímání svátosti oči plnily slzami? Co to bylo za nádherný pokoj, který mě naplňoval?

Jednoho večera jsem našla webovou stránku v mém rodném jazyce, která vysvětlovala, kdo je Ježíš, a vyprávěla o Jeho životě. Druhý den jsem řekla matce svého snoubence, že jsem pochopila, kdo je Ježíš, a že v Něj věřím.

Jednou v neděli nás u Chase doma navštívil biskup, protože Chaseův nejstarší syn měl vysvětit svého mladšího bratra do úřadu kněze. Když starší syn položil bratrovi ruce na hlavu, nemohla jsem přestat plakat. Srdce mi naplňoval tak intenzivní hřejivý pocit, že jsem nedokázala zastavit slzy. Můj snoubenec mi později vysvětlil, že jsem pociťovala Ducha Svatého a že on to pociťoval také.

Viděla jsem, jak se v mém snoubenci opět probouzí láska k jeho Církvi. Z nějakého důvodu jsem věděla, že vše, co pociťuji, je spojeno s Bohem a s něčím pravdivým. Pocítila jsem lásku, jakou jsem nikdy předtím nepocítila.

Turistické vízum mi vypršelo, a tak jsem se musela vrátit na Tchaj-wan. V následujících měsících jsem byla sama a ty úžasné pocity mi moc chyběly. Po nějakou dobu mě přemáhalo zoufalství a temnota. A to mě natolik zmáhalo, že jsem to chtěla vzdát. Ani jsem vlastně nevěděla, jak se mám správně modlit, ale zvolala jsem k Bohu a řekla jsem Mu všechno o tom, jak se cítím a o čem přemýšlím. Naplnil mě pocit klidu - tentýž pocit, který jsem pociťovala, když jsem se účastnila našich domácích bohoslužeb. Věděla jsem, že to byl Duch Svatý. Utišil mě.

Můj snoubenec poté zařídil, aby mě navštívily a učily misionářky. Řekla jsem jim, že už vím, že znovuzřízené evangelium je pravdivé a že vím, jaké to je pociťovat Ducha Svatého. Ale obávala jsem se, že pro mě bude těžké vzdát se kouření, kávy a čaje.

Začala jsem navštěvovat shromáždění, číst Knihu Mormonovu a třikrát nebo čtyřikrát týdně jsem se scházela s misionářkami. Nakonec mi Duch Svatý pomohl vzdát se kouření, kávy i čaje.

Moje kamarádka z dětství si začala všímat, že se týden co týden měním. Pozvala jsem ji na svá setkání s misionářkami. Zatímco nám naslouchala, také pocítila Ducha Svatého a získala svědectví. Když se situace kolem COVIDu-19 začala zlepšovat, můj snoubenec, nyní aktivní v Církvi, byl konečně schopen přijet na Tchaj-wan. Vzali jsme se a on mě pokřtil. Stal se ze mě nový člověk.

Obrázek

skupina lidí před obrazem Spasitele

Moji celoživotní přátelé a obchodní partneři, včetně některých bankéřů a burzovních agentů, poznamenali, že vidí, že jsem jiná a šťastnější. Pozvala jsem je na svůj křest a oni přišli. Potom mi řekli, že je naplnil pocit, který nikdy předtím nezažili.

Nebojím se říkat ostatním, co o Ježíši Kristu vím a co k Němu pociťuji – že to, co vím, je pravda. Vím, že mé svědectví ze mě vyzařuje. Ostatní, kteří mě znají celý život, si toho všímají. Jejich úcta k mé víře jim dokonce brání kouřit a pít během našich obchodních schůzek a večeří. To je v naší obchodní kultuře zcela jedinečné.

Obrázek

dvě ženy před církevní budovou

Nebojím se nechat ostatní vidět, slyšet a pocítit mé svědectví. Věřím, že mnoho lidí, kteří nevědí, jak najít Boha a Ježíše Krista, zažije tytéž pocity jako já, až uslyší slova pravdy. Budu vždy připravená podělit se s druhými o slova, která mi změnila život.