Matouš 1; Lukáš 1

Matouš byl židovský publikán neboli výběrčí daní, kterého Ježíš povolal jedním ze svých apoštolů. (Viz Matouš 10:3; viz také Průvodce k písmům, „Publikán“.) Matouš psal evangelium zejména pro své židovské spolubližní; proto se rozhodl klást důraz na starozákonní proroctví o Mesiášovi, která se naplnila skrze Ježíšův život a Jeho službu.

Lukáš byl pohanský (nežidovského původu) lékař, který cestoval s apoštolem Pavlem. Své evangelium psal po Spasitelově smrti především pro nežidovské čtenáře. Svědčil o Ježíši Kristu jakožto o Spasiteli jak pohanů, tak Židů. Zaznamenal očitá svědectví o událostech ze Spasitelova života a v porovnání s ostatními evangelii zahrnul více příběhů, v nichž figurují ženy.

Viz také Průvodce k písmům, „Evangelia“, „Matouš“, „Lukáš“.

President Russell M. Nelson vysvětlil, že Usmíření Ježíše Krista „vyžadovalo … osobní oběť nesmrtelné bytosti, která není podrobena smrti. Přesto musí zemřít a své tělo na sebe opět vzít. Spasitel byl jediným, kdo to mohl uskutečnit. Po své matce zdědil moc zemřít. Od svého Otce získal moc nad smrtí.“ („Constancy amid Change“, Ensign, Nov. 1993, 34.)

Ať již tomu bylo z jakéhokoli důvodu, podle Božího načasování přišlo požehnání, po němž Alžběta a Zachariáš toužili, mnohem později, než očekávali. Pokud čekáte na nějaké požehnání nebo se vám zdá, že Bůh vaše modlitby neslyší, příběh Alžběty a Zachariáše může být připomínkou toho, že Bůh na vás nezapomíná. Má s vámi své plány a vždy dodržuje zaslíbení daná spravedlivým Svatým. Starší Jeffrey R. Holland slíbil: „Některá požehnání přicházejí brzo, některá pozdě, a některá přijdou až v nebi; ale k těm, kteří přijmou evangelium Ježíše Krista, přijdou.“ („Nejvyšší kněz budoucího dobrého“, Liahona, leden 2000, 45.) V jakém ohledu zůstali Zachariáš a Alžběta věrnými? (Viz Lukáš 1:5–25, 57–80.) Čekáte i vy na nějaké požehnání? Co od vás podle vašeho názoru Pán očekává, zatímco budete na toto požehnání čekat?

Jaká další poselství od Pána určená vám se v tomto příběhu mohou skrývat?

Obrázek

Alžběta a Zachariáš s novorozeným Janem

Podobně jako Maria i my někdy zjišťujeme, že Boží plány pro náš život se do značné míry liší od toho, co jsme plánovali. Čemu se od Marie učíte ohledně přijímání Boží vůle? Do níže uvedených tabulek zapište andělova a Mariina slova (viz Lukáš 1:26–38) a poselství, která v nich osobně nacházíte:

Co se dozvídáte o přijímání Boží vůle, když čtete o Jozefově spravedlivém příkladu v Matoušovi 1:18–25? Čemu byste se mohli naučit z toho, co prožili Zachariáš a Alžběta? (Viz Lukáš 1.)

Viz také Mosiáš 3:19; Lukáš 22:42; Helaman 10:4–5; Průvodce k písmům, „Gabriel“.

Mariina slova v Lukášovi 1:46–55 předpověděla určitá hlediska Spasitelova poslání. Co se z Mariiných slov dozvídáte o Ježíši Kristu? Jaká další ponaučení ohledně požehnání, která Spasitel nabízí, nacházíte, když tyto verše porovnáte se slovy Anny v 1. Samuelovi 2:1–10 a s Ježíšovými blahoslavenstvími v Matoušovi 5:4–12? Čemu vás Duch učí, když o těchto ponaučeních přemítáte?

Až budete s rodinou číst o Ježíšově genealogii, mohli byste vysvětlit, že popisuje Jeho královskou rodovou linii přes Jozefa až ke králi Davidovi. Tato rodová linie má důležitý význam, protože bylo prorokováno, že Mesiáš přijde skrze Davidovu linii. (Viz Jeremiáš 23:5–6.) Toto může být dobrá příležitost k tomu, abyste diskutovali o vlastní rodinné historii a zmínili několik příběhů o vlastních předcích. Jak znalost vaší rodinné historie žehná vaší rodině?

Proč se lidé v těchto verších báli? Co způsobuje, že míváme obavy nebo strach? Jak nám Bůh může říkat, abychom se nebáli?

Abyste své rodině pomohli vypěstovat si víru v to, že „[nic] nebude nemožné u Boha“, mohli byste společně v Lukášovi 1 vyhledat to, co Bůh vykonal a co lze považovat za nemožné. Jaké další příběhy by mohli zmínit – z písem nebo z osobního života – v nichž Bůh vykonal něco zdánlivě nemožného? Různé podněty by mohli získat tak, že si prolistují Knihu obrázků z evangelia.