2. Korintským 1–7

Přineste do třídy předměty, které lidem poskytují útěchu nebo pohodlí – například pokrývku nebo obinadlo. Zeptejte se dětí, co je utěšuje či uklidňuje nebo co jim pomáhá, když jsou smutné, mají z něčeho strach nebo mají jiné problémy. Přečtěte si s dětmi 2. Korintským 1:3–4 a vysvětlete, že slovo „ssoužení“ znamená velké problémy nebo těžkosti. Podělte se o to, jak vám Nebeský Otec poskytuje útěchu, a vydejte dětem svědectví o tom, že poskytne útěchu i jim.

Zatímco budete dětem číst 2. Korintským 1:4 a Mosiáše 18:8–9, ukazujte jim obrázky lidí, kteří jsou křtěni (viz Kniha obrázků z evangelia, č. 103 a 104). Vysvětlete, že při křtu slibujeme, že budeme utěšovat druhé. Jak se můžeme řídit Pavlovou radou, abychom utěšovali ty, kteří mají nějaké soužení neboli těžkosti?

Vyzvěte děti, aby nakreslily, jak pomáhají někomu, kdo to potřebuje. Požádejte je, aby vysvětlily, jak tímto způsobem mohou druhým přinést útěchu.

Vysvětlete dětem, že Pavel si přál, aby korintští Svatí odpustili muži, který zhřešil. Přečtěte 2. Korintským 2:7–8, 10 a vyzvěte děti, aby si pokaždé, když uslyší slova odpouštíte, odpustil nebo odpustili, položily ruku na srdce.

Požádejte děti, aby pomocí scénky předvedly, jak mohou reagovat v situacích, kdy se někdo zachoval nelaskavě. Nechť se vystřídají v tom, že řeknou „omlouvám se“ a „odpouštím ti“. Jak můžeme druhým pomoci poznat, že jim odpouštíme? Vysvětlete, že jednou z možností je to, že jim projevíme lásku. (2. Korintským 2:8.)

Pomozte dětem naučit se nazpaměť slova: „Věříme, že máme býti čestní.“ (Články víry 1:13.) Napište tato slova na papírový náramek, který si mohou děti ozdobit a nosit doma. Vysvětlete, že být čestný znamená mluvit pravdu.

Požádejte děti, aby zvedly ruku, když řeknete něco pravdivého, a daly ruku dolů, když řeknete něco nepravdivého. Říkejte jednoduchá a jednoznačná tvrzení jako například „dnes je neděle“ nebo „mám tři nosy“. Opakujte tuto činnost několikrát a ať se děti vystřídají v tom, kdo bude pravdivá a nepravdivá tvrzení pronášet. Proč je dobré být poctivým?

Při čtení 2. Korintským 1:3–4 požádejte děti, aby při poslechu hledaly odpověď na otázku: „Co pro nás Bůh dělá?“ Pomozte jim uvést několik možností, jak nám Bůh poskytuje útěchu. Požádejte je, aby se podělily o zážitky, kdy se cítily smutné, měly starosti nebo z něčeho obavy a Bůh je utěšil.

Požádejte děti, aby se podělily o to, jak mohou utěšovat druhé. Poskytněte jim čas na to, aby si vzpomněly na někoho, kdo potřebuje útěchu, a aby si naplánovaly, jak tomuto člověku pomohou.

Vysvětlete dětem, že někdo v Korintu zhřešil a Svaté „zarmoutil“. (Viz 2. Korintským 2:5.) Požádejte děti, aby ve 2. Korintským 2:7–8 zjistily, co měli Svatí podle Pavlova přání udělat.

Podělte se o vlastní zážitek, kdy jste někomu odpustili – nebo kdy někdo odpustil vám – a uveďte, jak jste se potom cítili.

Přečtěte si s dětmi 2. Korintským 5:6–7 a Almu 32:21 a vyzvěte je, aby vyhledaly slova nebo části textu, které jim pomohou definovat víru. Požádejte je, aby napsaly vlastní definici, přečetly ji nahlas a poté ji umístily na tabuli.

Zavažte jednomu dítěti oči a požádejte ostatní, aby tomuto dítěti pomocí pokynů pomohly něco udělat – například postavit věž z kostek, sestavit puzzle nebo přejít místnost. Jak nám tato činnost pomáhá porozumět tomu, co znamená kráčet „skrze víru“ v Boha?

Mohli byste dětem pustit video „Pure and Simple Faith“ [„Čistá a prostá víra“] (video v angličtině, LDS.org) a zeptat se jich, jak dotyčná mladá žena kráčela podle víry. Podělte se o zážitek, kdy jste museli použít víru v Boha. Požádejte děti, aby se podělily o nějakou vlastní zkušenost s tím, kdy kráčely podle víry.

Vysvětlete, že v 2. Korintským 7:8–11 se Pavel zmiňuje o dopise, který Svatým napsal již dříve a v němž je odvážně upozorňoval na jejich hříchy. Společně si tyto verše přečtěte. Proč byl Pavel rád, že byli Svatí zarmouceni? Poukažte na to, že tomuto druhu zármutku se říká zármutek podle Boha.

Požádejte děti, aby zavřely oči a vzpomněly si na situaci, kdy udělaly něco nesprávného a měly z toho špatný pocit. Vybídněte je, aby se samy sebe zeptaly: „Proč jsem z toho měl špatný pocit?“ Napište na tabuli několik důvodů, proč se lidé, poté co udělají něco nesprávného, cítí špatně – například: „Měl jsem strach, že budu potrestán“ nebo: „Styděl jsem se kvůli tomu, co si o mně druzí pomyslí“ nebo: „Věděl jsem, že jsem zklamal Nebeského Otce.“ Která z těchto odpovědí na tabuli popisuje „zármutek podle Boha“? Proč je zármutek podle Boha lepší než jiný druh zármutku, který můžeme mít poté, co uděláme něco nesprávného?