Čiňte dobro druhým

Pocházíme od téhož Otce z celestiálních světů. … Kdybychom znali jeden druhého tak, jak bychom měli, … měli bychom vůči druhým více pochopení než nyní, a každý člověk by toužil přijít v mysli na to, jak svým bratřím prokazovat dobro, jak zmírnit jejich zármutek a upevňovat je v pravdě a jak odstranit temnotu z jejich mysli. Kdybychom rozuměli jeden druhému a také pravé podstatě vztahu, který nás spojuje, měli bychom jiné pocity, než jaké máme nyní; tuto znalost však získáme pouze tehdy, když získáme ducha života a když budeme mít touhu vzájemně se posilovat ve spravedlivosti.²

Byli jsme posláni na svět, abychom druhým prokazovali dobro; a tím, že prokazujeme dobro druhým, prokazujeme ho i sami sobě. Toto máme mít vždy na paměti – manžel vůči manželce, manželka vůči manželovi, děti vůči rodičům a rodiče vůči dětem. Vždy se naskýtají příležitosti vzájemně si prokazovat dobro.³

Modlím se k Bohu ve jménu Ježíše, abychom se vy i já každý den snažili být o něco více věrní, abychom se snažili být dnes o něco lepší než včera, abychom se snažili mít o něco více lásky a náklonnosti ke svým bližním, neboť je nám řečeno, že na tomto závisí zákon i proroci – „milovati Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své a milovati bližního svého jako sebe samého“. [Viz Matouš 22:37–40.] „Činit druhým tak, jak bychom chtěli, aby oni činili nám.“ Tak je to podle zákona a proroků. [Viz Matouš 7:12.] Toto jsou zásady, kterým se máme a musíme naučit. … Máme být všude a ke každému přátelští. Není žádného Svatého posledních dnů, který by nenáviděl svět; naopak jsme přátelé lidí ve světě, je naší povinností jimi být, pokud jde o ně. Musíme se naučit šířit svou dobročinnost a službu ku prospěchu celého lidstva. Takové je poslání Svatých posledních dnů – nevyhrazovat dobročinnost jen pro sebe, ale šířit ji do celého světa, neboť musí být nezbytně prokazována všem lidem.⁴

Buďte bezúhonní, spravedliví a milosrdní, pěstujte ducha šlechetnosti a zbožnosti ve všech svých úmyslech a rozhodnutích – ve všech svých skutcích a veškerém jednání. Rozvíjejte ducha pravé lásky; buďte připraveni udělat toho pro druhé více, než byste očekávali ve stejné situaci vy od nich. Mějte touhu být velicí, ne podle hodnocení světa, ale v očích Božích, být velicí v tomto smyslu: „Milujte Pána Boha svého celým svým srdcem, celou svou mocí, myslí a silou a bližního svého jako sebe samého.“ Musíte mít rádi všechny lidi, protože to jsou vaši bratří, potomci Boha. Modlete se ustavičně o tohoto ducha lidumilnosti, o více myšlenek a pocitů, o moc a schopnost usilovně pracovat ve prospěch Mesiášova království.⁵ [Viz námět č. 2 na straně 259.]

Máme mít v sobě silnou touhu prokazovat druhým dobro. Nikdy nehleďme tolik na sebe. Pokud se do určité míry budeme soustřeďovat na ty, již jsou kolem nás, a budeme se snažit učinit je šťastnějšími a přiblížit je o trochu více k Pánu, obdržíme zcela přirozeně dobro. … Když se cítíte poněkud sklíčení, rozhlédněte se kolem sebe a najděte někoho, kdo je na tom ještě hůř než vy; jděte za ním a zjistěte, co ho trápí, a pak se to snažte vyřešit s moudrostí, kterou vám Pán udělí; a první věc, které si všimnete, bude to, že vaše sklíčenost je pryč, že pociťujete lehkost, spočívá na vás Duch Páně, a všechno se vám zdá jasnější.⁶ [Viz námět č. 3 na straně 259.]

Jedna z nejlepších věcí, na kterou se může mladý muž nebo mladá žena při své snaze stát se velikými zaměřovat, je pomáhat druhým stát se také velikými; a nelitovat času stráveného zdokonalováním druhých. Nejlepší způsob, jak zdokonalovat sami sebe, je cvičit se v konání dobra pro druhé. Mějte to neustále na paměti.⁷

Když člověk něco studuje, musí na tom vytrvale pracovat, a po projití jednoho kursu musí absolvovat další a bez ustání pracovat na tom, aby vypiloval své vědomosti, a nikdy si je neosvojí tak dobře, jako když je předává druhým, zatímco se je sám snaží získávat. Nechť se pustí do práce a shromáždí své přátele, kterým se bude snažit předat stejné znalosti, jaké obdržel on, a poté začíná zjišťovat, že je sám osvícen ve vztahu k těmto znalostem, což by se nikdy nestalo, kdyby jim neučil druhé a nepředával dál informace, které má. Každý, kdo je učitelem ve škole, ví moc dobře, o čem mluvím. …

Nechť každý pamatuje na to, že existují lidé, kteří jsou v temnotě a kteří nezískali tolik poznání, moudrosti a inteligence, a nechť je ochoten dělit se o toto poznání, inteligenci a moc se svými přáteli a bratřími, nakolik je v těchto oblastech dál než oni; a bude-li tak činit, brzy zjistí, že jeho mysl se rozpíná a že ono světlo a poznání, které získal, se mnohem rychleji prohlubuje a znásobuje. …

Pokud si chcete zajistit přátelství a náklonnost svých přátel, pusťte se do práce a poskytujte jim útěchu oním světlem, které jste obdrželi, přičemž pamatujte na to, že tato požehnání přišla od Boha a že když to činíte, děláte pouze to, co má dělat každý člověk. …

Aby pro sebe člověk získal ta nejvyšší a nejvznešenější požehnání, aby si zajistil schválení od Všemohoucího a aby se průběžně zlepšoval ve věcech týkajících se spravedlivosti, musí dělat vše tak, jak nejlépe dovede. Nechť se pustí do práce a je ochoten přinášet oběti ku prospěchu svých přátel. Chce-li pozvedat sebe, nejlepší způsob, jak toho může dosáhnout, je pozvedat své přátele. …

… Nechť se vaše mysl rozpíná tak, aby rozuměla zájmům vašich přátel kolem vás a vedla tyto zájmy v patrnosti, a je-li ve vaší moci přinést svým přátelům nějaký užitek, udělejte to; budete-li tak činit, zjistíte, že to, co potřebujete, získáte rychleji, než kdybyste usilovali čistě o to získat to pro sebe, bez ohledu na zájmy svých přátel. Vím, že toto je dobrá a důležitá zásada.⁸ [Viz námět č. 4 na straně 259.]

Musíme si být zkrátka vědomi toho, … že jsou tu kromě nás i další lidé; musíme nahlížet do srdce druhých a mít ohled na jejich pocity a stát se více takovými, jako je Bůh, než jsme byli doposud.

… Je třeba, abychom přinášeli osobní oběti ve prospěch těch, s nimiž se stýkáme. Jsme toho svědky u Spasitele, u bratra Josepha a také jsme toho svědky u našeho presidenta [Brighama Younga]. Ježíš, bratr Joseph i bratr Brigham byli vždy ochotni obětovat vše, co vlastnili, pro dobro lidí; to je to, co dává bratru Brighamovi moc u Boha a moc u lidí, je to onen pocit sebeobětavosti, který on neustále projevuje. Stejně tak je tomu i u jiných lidí; do té míry, do jaké jsou ochotni přinášet oběti ve prospěch druhých, se stávají více takovými, jako je Bůh, a spočívají na nich požehnání věčných světů a stávají se těmi, kteří si zajistí nejen práva týkající se tohoto světa, ale i požehnání věčnosti. Do té míry, do jaké se budete … obětovat jeden pro druhého, do té míry se budete rozvíjet ve věcech Božích. Chcete-li mít tedy v sobě nebe a dostat se do nebe, je třeba jednat tak jako andělé, kteří v nebi žijí. Chcete-li vědět, jak můžete činit pokrok, řeknu vám to: musíte si ve svém nitru vypěstovat zbožnost.

… Lidé se mohou těšit z nebe kolem sebe, ať jsou kdekoli. Musíme se však pustit do práce a usilovat o to; musíme se pustit do práce a budovat na této zemi nebe, navzdory zlu, které je kolem nás, navzdory ďáblům, kteří jsou kolem nás, a navzdory zlovolnosti, která existuje, se přesto musíme pustit do práce a budovat na této zemi nebe.

Nikdo nemůže zakusit nebe, dokud se nenaučí, jak ho do sebe přijmout, a dokud nejedná podle jeho zásad. Podívejte se kupříkladu na život několika lidí, a posuďte okolnosti, které je obklopovaly před dvaceti lety, … kdy měli určitou míru radosti, klidu a štěstí, přestože zažívali jisté nepohodlí. Nyní možná dosáhli pohodlí a časných prostředků, které uspokojují jejich časné touhy a potřeby, avšak nemají-li přátele a přízeň svých bratří, jsou nešťastní a cítí se hůř než před dvaceti lety.

… Kéž vám Pán žehná, bratří a sestry, a kéž pamatujete na tyto věci; kéž k sobě vzájemně chováme lásku a žijeme tak, abychom se zušlechťovali tak dalece, jak nám Pán udělí moudrost a schopnosti a vzájemnou důvěru.⁹ [Viz námět č. 5 na straně 259.]