Hněv je projevem podrážděnosti. Pán napomínal své Svaté, aby ovládali svůj hněv (Mat. 5:22 ). Ani rodič ani dítě nemá tupiti druhé v rodině. V písmech je často hněv obrazně znázorňován jako oheň (2. Nefi 15:25 ; NaS 1:13 ).
A Kain byl velmi rozhněván a tvář jeho opadla, Gen. 4:5 .
Pán je pomalý k hněvu a je velikého milosrdenství, Žalmy 145:8 .
Odpověď měkká odvrací hněv, Přísl. 15:1 .
Hněvivý muž vyvolává rozbroje, ale ten, jenž je pomalý k hněvu, rozbroj upokojuje, Přísl. 15:18 (Přísl. 14:29 ).
Pro jméno své poshovím s hněvem svým, Iz. 48:9 .
Rozprostíral jsem ruce své k lidem, kteří mě neustále popouzejí k hněvu, Iz. 65:2–3 .
Kdokoli tě udeří do pravé tváře, otoč k němu také druhou, Mat. 5:39 .
Vy otcové, nepopouzejte k hněvu dětí svých, Efez. 6:4 .
Protože jsem vám řekl pravdu, hněváte se na mne, Mos. 13:4 .
Navštívím lid tento v hněvu svém, Alma 8:29 .
Proti nikomu není jeho hněv roznícen kromě těch, kteří neuznávají jeho ruku ve všech věcech, NaS 59:21 .
Já, Pán, jsem rozhněván na zlovolné, NaS 63:32 .