Zjevení Janovo

Poslední kniha v Novém zákoně obsahující zjevení dané Janovi, apoštolovi. Bylo mu umožněno viděti dějiny světa, zvláště poslední dny (Zjev. 1:1–2; 1. Nefi 14:18–27; NaS 77). Zjevení Janovo je známé také jako Apokalypsa.

Jan obdržel toto zjevení na den Páně na ostrově Patmos (Zjev. 1:9–10), který je u pobřeží Asie nedaleko od Efezu. Přesné datum zjevení není známo.

Klíče k porozumění knize jsou obsaženy v 1. Nefim 14:18–27 a v NaS 77 (Eter 4:15–16).

Kapitoly 1–3 jsou úvodem ke knize a obsahují dopisy sedmi církvím v Asii. Jan napsal tyto dopisy, aby pomohl Svatým vyřešiti určité problémy. Kapitoly 4–5 zaznamenávají vidění, která Jan obdržel a která ukazují majestátnost a spravedlivou moc Boha a Krista. V kapitolách 6–9, 11 Jan zaznamenal vidění knihy zapečetěné sedmi pečetěmi, přičemž každá pečeť představovala jeden tisíc let časných dějin země. Tyto kapitoly pojednávají převážně o událostech obsažených v sedmé pečeti (viz Zjev. 8–9; 11:1–15). Kapitola 10 popisuje knihu, kterou Jan snědl. Kniha představuje budoucí poslání, které bude plniti. Kapitola 12 zaznamenává vidění zla, jež začalo v nebi, když se vzbouřil Satan a byl vyvržen. Válka, která tam začala, pokračuje a je vedena na zemi. V kapitolách 13, 17–19 Jan popsal zlovolná pozemská království řízená Satanem a zaznamenal jejich osud, včetně konečného zničení zla. Kapitoly 14–16 popisují spravedlivost Svatých uprostřed zla krátce před druhým příchodem Krista. Kapitoly 20–22 popisují milénium, krásné město Nový Jeruzalém a závěrečné události pozemských dějin.