Malé odbočky se silnými kořeny
Vejděte do lesa a naslouchejte tichu. Pohlédněte, jak slunce proniká klenbou stromů. Vnímejte tichý obdiv ke stvořením Nebeského Otce. Žasněte nad tím, jak vzpřímeně, pevně a neochvějně stromy stojí.
Joseph Smith přišel do lesa podobného tomuto, tam poklekl v modlitbě a přinesl světu nové světlo. Potřeboval místo, na kterém mohl být sám, tiché místo, kde mohl přemýšlet a získat odpovědi na své otázky.
Joseph Smith měl své první vidění ve státě New York na severovýchodě Spojených států, ale tyto lesy jsou v Chorvatsku i ve Slovinsku. Mladí muži a mladé ženy se zde shromažďují, aby se setkávali na konferencích mládeže. Právě tak, jako tomu učinil prorok Joseph, se i tato mládež modlí o odpovědi a nachází je v evangeliu Ježíše Krista.
Chorvatsko a Slovinsko jsou země na východ od Itálie, které do roku 1991 patřily k Jugoslávii. Misionáři Svatých posledních dnů poprvé vstoupili do této části světa začátkem devadesátých let minulého století. Od té doby byly ve Slovinsku vytvořeny tři odbočky Církve a v Chorvatsku sedm. Církev zde ještě není dostatečně velká na to, aby se budovaly sborové domy, ale práce spěje kupředu. Většina nejnovějších členů jsou mladí muži a mladé ženy, kteří se scházejí co nejčastěji, aby ve svědectvích, která si vzájemně vydávají, nacházeli sílu.
Stojí o samotě
Členové Církve se v těchto malých odbočkách mohou cítit osamělí. Když Kristina Mestrovová navštěvuje shromáždění své odbočky ve Splitu v Chorvatsku, někdy tam s ní jsou jen její matka a misionáři. Ale ona se to ze všech sil snaží změnit. „Snažím se být co nejlepší misionářkou,“ říká.
Mnoho mladých je ve své rodině jediným členem Církve. Petra Karaklajicová ze Záhřebu v Chorvatsku toužebně očekává den, kdy její rodina porozumí její víře. Říká: „Některým členům mé rodiny vadí, že v neděli chodím na shromáždění, a také jim vadí některé věci, kterým Církev učí.“ Ale pak Petra vysvětluje svůj recept na přežití: „Zjisti, kým opravdu jsi a kam musíš jít. A pokud to dovolíš, evangelium bude měnit tvůj život k lepšímu. Vydej ze sebe to nejlepší a následuj Ježíše Krista. Jsi milované dítě žijícího Boha.“
Tina Dobravcová se nedávno stala členkou Církve v Celje ve Slovinsku. Od svého obrácení v životě zaznamenala změny k lepšímu. Ale někdy je pro ni těžké žít podle evangelia bez podpory její rodiny. „U nás doma je těžké požehnat si jídlo nebo se o samotě pomodlit,“ říká. „Ale musím si pamatovat, že to bude stát za to. Vím, že moje rodina jednoho dne najde štěstí a že najdou evangelium.“ Tina ve své odbočce slouží jako vedoucí činností a akcí.
Mnozí mladí musejí stát o samotě i mezi svými přáteli. Mnozí opustili přátele, když přijali evangelium. Nedávno obrácená Lucija Krajniková z Lublaně ve Slovinsku říká: „Po vstupu do Církve jsem se musela rozloučit se svými starými přáteli, protože to nebyla dobrá parta. To nejlepší, co jsem mohla udělat, bylo se od nich izolovat a zůstat v kontaktu se členy a s misionáři.“
Stojí pohromadě
Tak jako stromy v lese čerpají sílu jeden od druhého, tak i mládež získává sílu, když je pohromadě. Na nedávné konferenci mládeže, pro mnohé první, kterou kdy navštívili, se setkalo 47 mladých. Ne vždy jeden druhému rozuměli, protože hovoří anglicky, chorvatsky nebo slovinsky, ale měli společný jazyk evangelia.
Petru Karaklajicovou posilují konference mládeže a další akce s lidmi, kteří věří tomu, čemu ona. „Když jsme všichni pohromadě, jsme silnější,“ říká. „Cítím se velmi požehnaná, že mám bratry a sestry v Církvi.“
Lucija Krajniková ví, že potřebuje své přátele v evangeliu. „Co by se mnou bylo, kdybych neměla Církev?“ ptá se. „Jsem vděčná, že jsem členkou Církve a že mám po boku své přátele.“
Mladí vědí, že když budou seznamovat s evangeliem další, Církev nadále poroste. Často zvou další, aby se k nim přidali, aby také jim pomohli uvidět světlo evangelia.
Simon Stevanovic z Celje ve Slovinsku pevně věří, že se musí o evangelium podělit se svými přáteli a s rodinou: „Musíme své rodiče a přátele povzbuzovat, aby Církev rostla. Máme mnoho přátel. Musíme šířit evangelium.“ Simon pomáhá svému otci poznávat Církev a těší se, že bude jednoho dne sloužit na misii na plný úvazek.
Ava Zupancicová z Lublaně ve Slovinsku chápe, že pomáhat druhým, aby byli pokřtěni, je pouze začátek. „Opravdu mne bolí, když vidím, jak jsou lidé pokřtěni, a pak, po nějaké době, už nepřijdou,“ říká. „To se stává příliš často. Musíme novým členům pomáhat!“
Zůstávají silní
V těchto lesích, i když máte silné kořeny a stromy kolem vás ochraňují, někdy zuří bouřky a přicházejí výzvy. Ale tato mládež ví, že bojovat proti bouřkám stojí za tu námahu.
„Abyste se stali vítězem,“ říká Davor Majc z Kranje ve Slovinsku, „musíte se pozvednout, a nehledě na to, kolikrát jste už při své snaze dosáhnout cíle upadli, musíte jít znovu. Ti, kteří na vás na konci čekají, vám budou fandit.“
Ivona Frceková ze Záhřebu v Chorvatsku svědčí, že „všechno zlé jednou pomine. Jen buďte silní a držte se pravdy“.
Mladí z Chorvatska a ze Slovinska budou nadále čerpat sílu jeden od druhého a pomáhat druhým nacházet odpovědi na důležité otázky života. Doufají, že budou jako ty stromy v lese: vzpřímení, pevní, neochvějní a silní.
Tento článek pomohli připravit Phillip a Ani Maxfieldovi. Sloužili v Chorvatské misii Záhřeb a jsou členy Pátého sboru Issaquah, v kůlu Bellevue ve státě Washington.
„Naléháme na každého člena Církve, aby projevoval zájem o nově obrácené, aby je bral kolem ramen a pomáhal jim cítit se jako doma. Žehnejte jim svým přátelstvím. Povzbuzujte je svou vírou. Postarejte se o to, abychom ani jednoho neztratili.“
President Gordon B. Hinckley, „Stav Církve“, Liahona, květen 2003, str. 4.